10 dní do Vánoc

3 dny do Vánoc...

Ředitel rozhodl, že obě dostaneme poznámku a k tomu pět hodin po škole. Rozhodla jsem se tři hodiny si tu odsedět dneska, protože Nicole dneska nemá čas a nebude tu, a dvě hodinky tu strávím zítra, to už nebudu mít takové štěstí, ale přeci jen tu Nicol bude jenom hodinu.

Vyučování je u konce! Bohužel dneska máme do tří, takže tu budu tvrdnout do šesti večer. Překvapivě jsem tady sama a tím pádem si můžu vybrat místo. Rozhodnu se pro lavici úplně vzadu, u okna. Venku je spoustu sněhu, čisté, třpytivé vločky se dál a dál snášejí k zemi. Nepopsatelná nádhera! Takhle moc sněhu tu nebylo snad nikdy.

,,Ahoj, můžu si přisednout?" Zaslechla jsem známý hlas vedle mě. Marc.

,,Jasně", odvětila jsem, ,,za co tu jsi?"

,,Mobil v hodině."

Tohle je divný. Marc chodí do druháku a já jsem prvačka. Nikdy jsem se se staršíma lidma moc nebavila...v té restauraci jenom proto, že mi táta dovolil víno a já byla mírně přiopilá.

,,Ještě jsem nedostal odvahu se rozejít s Nicole....zní to blbě, ale nemohla bys předstírat, že jsi ona, abych si to vyzkoušel?" Tohle je dvojnásob divný, ale lepši, než vedle sebe pořád jen mlčky sedět. Na moje souhlasné kývnutí se zhluboka nadechl a podíval se mi do očí. Jeho upřímný pohled ve mně vyvolal až nadpřirozenou nervozitu.

,,Nicole, musím ti něco říct...''

,,Ano, méďo" zapištěla jsem, namotala jsem si pramen vlasů na prst a našpulila rty. Pobaveně se zasmál, ale pokračoval.

,,Musíme se rozejít..."

,,Ale méďo, to mi nemůžeš udělat! Co závěrečnej ples? Jestli jde o ty prsa, tak ta plíseň brzo zmizí, je to jenom kvůli tý plastice!" Začala jsem vyvádět hysterickým hlasem. Tentokrát už to nevydržel a rozesmál se naplno.

,,To-tohle by ni-ni-nikdy neřekla" zakoktal, v návalu smíchu.

,,Takm fajn, " pronesl, když jsme se dostatečně vysmáli, ,,Nicole, o ty prsa nejde...jde o to že jsem se zamiloval do někoho jiného." Neodolala jsem a při jeho poslední větě jsem zkoumala jsem tmavě hnědé oči kluka sedícího vedle mě. Moje ruka zničehonic vylétla do vzduchu a vlepila mu facku. Ublíženě na mě pohlédl.

,,Tak jdi chrápat s jinou, ty děvkaři, já jdu za Joshem!" Zapištěla jsem a přešla jsem na druhou stranu třídy. Až teď jsem si všimla paní učitelky, která na nás koukala, jako na naprosté blázny. Ups. Cítila jsem jeho ruce na mých bocích a Marcův dech se přibližoval k mému uchu.

,,Za tu facku, ti něco dlužím, ne?"

,,Jo, laskavost. Tvoje tváře si musí zvykat, z jedný strany Nicole, z druhý strany Lucy".

Zasmál se a opatrně mě obrátil čelem k sobě.

,,Na to, jak moc si malinkatá a roztomilá, máš dost dobrou ránu Em." Bože ty jeho oči. Kdyby mě nedržel, už se dávno válím na zemi, protože ty oči mi způsobily selhání všeho. I srdce začíná blbnout a to je sakra špatný...