Neděle. Dneska ještě horší než obvykle. Většinou jenom propadám panice, že nic nestíhám, ale dneska, dneska to bude asi tak stonásobně horší. Čeká nás totiž večeře s tou blonďatou krávou a její matkou, která sbalila mého naivního otce. Jen kvůli tomu se už od půl čtvrté ráno převaluju na posteli a přemýšlím, jak se z toho vyvlíknout. Bohužel táta je nekompromisní. Hodně mu na tom záleží a muselo by to být žně hodně vážné, aby mě nechal doma.
„Emmi?" opatrně začal taťka u snídaně, „ Volala Meg, že na večeři přijde i kluk Nicole. Napadlo mě...nechceš si taky?"
„Tati já kluka nemám na rozdíl od tý laciný děvky."
„Jak to sakra mluvíš?!" a jeho ruka vystřelila k mé tváři. Tohle je poprvé, co mě praštil. Řval na mě, zakazoval mi všechno možné, ale ještě nikdy mě nepraštil. Nikdy až do teď. Co jiného jsem mohla dělat, než utéct? Ale kam? K hrobu mámy. Jako vždycky, když je mi špatně. S červenou tváří a domácím oblečení jsem s v té zimě dostala až k lavičce a nechala slzám volný průběh. Ani nevím, jak dlouho jsem tam bulela, ale vyrušil mě táta.
„Emmo, promiň, vždyť víš, že bych tě nikdy nezranil, ale ani pro mě to není jednoduché. Chybí mi. A to moc, ale chci žít dál. Na Meg mi záleží, rozumíme si. Tak co je za problém? Vždyť si velká holka. Chápu, že ti máma chybí, ale já s tím asi nic nenadělám."
„Tati, už jsem se s tím smířila. Máma byla kráva, když nás tu nechala. Chci, abys žil dál, ale Nicole? Nesnášíme se." Němým objetím mi vyjádřil soucit a já si až teď uvědomila, jaká je tu zima. Pane bože, vždyť já se tady v pyžamu a županu promenáduju po zahradě. Vždyť by mohlo sněžit.
Fajn, za hodinku musíme vyrazit. Sprchu mám za sebou. Už si jen musím vysušit vlasy, nalíčit se a obléct se. Táta mi prozradil, že půjdeme do nějaké luxusní restaurace, takže šatům se bohužel nevyhnu. No nic... nejdřív jdu zkulturnit vlasy a pak ten zbytek.
Jelikož se mi vlasy opět zkroutily do jakéhosi patvaru, rozhodla jsem se zaplést si dva zapletné copánky. ( fotka)Vybrat si outfit je pro mě neskutečný problém. O módu se zrovna dvakrát nezajímám a nesnáším šaty. Pokud mě potkáte v šatech děje se něco vážného. Jako třeba tahle večeře. No nic.
Takžééé, přestože šaty nenosím, mám jich poměrně dost, protože naše sousedka nám pořád nějaké dává po své dceři. Na sebe si ale beru moje šaty, obyčejné sametově béžové šatky končící nad koleny. K tomu výrazný černý náhrdelník s béžovými kameny a kulaté náušnice podobné barvy. Lak na nehty výjimečně taky použiju, ale celkem mám jenom tři – béžový, černý a bílý. Jsem hodně praktická. Na dnešní večer zvolím, jak jinak, béžové nehty.
Po zaschnutí laku se dávám i do líčení, nikdy jsem se moc nemalovala a teď v tom hodlám pokračovat, takže nude stíny, černá linka s ocáskem, řasenka a lesk na rty mi bohatě stačí. Makeup, korektor a ani nic podobnýho nepoužívám. Nepotřebuju to, celkem jsem zatím měla jen tři bedry.
Když dodělám i makeup, je čas vyrazit, takže si obuju černé lodičky, abych alespoň trošku vyvýšila svojí liliputí postavu a do leskle černého psaníčka nahážu mobil, kapesníčky, nějaké peníze, zrdcádko a prášky. Jen tak pro jistotu. Kdyby se mi z Nicole zase udělalo blbě.
ČTEŠ
10 dní do Vánoc
Teen FictionPatnáctiletá Emma je asi jediný člověk na planetě, který nemá rád Vánoce. Kdo by se jí také divil, když jí matka právě na Vánoce opustila... A vidina Vánoc s tátou, jeho novou přítelkyní a její dcerou, která mimochodem Emmu nenávidí, jí moc náladu n...