10 dní do Vánoc

4 dny do Vánoc...

„Takže, vzhledem k tomu, že váš učitel hudební výchovy tento víkend podlehl infarktu, našli jsme vám novou učitelku. Byl to zároveň i váš třídní učitel, paní Simon vám ho nahradí. Dnešek celý strávíte s ní, berte to jako představovací den. Kdyby něco, budu v ředitelně, teď vás nechám, abyste se představila sama." Uvítal nás ráno ředitel.

„Ahoj," prolétla očima třídu naše nová zrzavá učitelka, „ moje jméno je Eva Simon a budu vaší novou třídní učitelkou a zároveň učitelkou hudební výchovy a anglického jazyka. Byla bych ráda, kdyby ste se mi také představili, jenom bych vám chtěla říct pár věcí... Je mi třicet čtyři. Vyrostla jsem tady, v New Yorku, ale posledních pár let cestuji po Evropě. Vrátila jsem se kvůli rodinným záležitostem. Chci, abychom k sobě byli maximálně upřímní, doufám, že když se bude něco dít, budete mi důvěřovat a svěříte se. Zbožňuju hudbu, hraji na ukulele a dříve jsem hrála na klavír, ale ten na cestování není ideální. Nemám domácí zvířátka, protože jsem alergická, dál jsem alergická na prach a studentské žerty. Pokud mě naštvete, můžete si být jistí, že opravdu umím křičet. No a teď se prosím vy, představte mně! Začni třeba ty!" ukázala směrem k Nicole.

„Dobře, jmenuju se Nicole Wood, je mi patnáct, ale 3. Ledna mi bude šestnáct. Miluju kosmetiku a módu. Jednou chci bejt modelka...už teď se účastním castingů. Mám kluka, Marca, kterému je sedmnáct. Jsme spolu už půl roku. Je to zlato. Jo a, mám čivavu, jmenuje se Taylor a je rozkošňoučká. Moje matka teď začala randit s jednim zubařem a ten má mimochodem dceru. Jsou trošku neandrtálci, představte si, že její táta se potí jako parní stroj." Zachichotala se.

„Ty krávo zmalovaná! Do mojí rodiny se navážet nebudeš!"

„Jó? A nechceš zavolat maminku? Ale počkat, vždyť ty jí vlastně nemáš!" nepřestala s popichováním. Na facku nemusela dlouho čekat a teď se na mě dívá ublíženýma očima.

„Tak dost" , zařvala úča, „ zavolám si matky obou dvou a vyřešíme to v ředitelně."

„Jo, pokud seženete mojí mámu, vzkažte jí, ať se jde vycpat. Když je schopná opustit svojí rodinu na Vánoce..." její ublížený výraz mě dostal. Neměla bych se já tvářit ublíženě?

*

Ach jo, táta, Megan a ředitel jsou v ředitelně, zatímco já s Nicole a Simonovou sedíme před kanceláří. Konečně mám možnost se lépe podívat na naší novou učitelkou. Vlasy barvy ohně má svázané v ne moc úhledném drdolu. Výrazné líčení jí sluší, ale nějak mi k ní nesedí, skoro bílá pleť se k ní hodí, jako snad ke každé zrzce, ale to, co mě zaráží, jsou ty její oči. Chvilku pátrám v paměti...bože vždyť přesně takové oči mám já! Sice je schovává za brýlemi, ale stejně si všimnu jejich pronikavě zelené barvy. Kalhotový kostým neodkrývá moc její postavy, ale vypadá poměrně štíhle a je taky malá. Jsem nejmenší ve třídě. 160 cm. Od čtrnácti jsem nevyrostla ani milimetr a blíží se šestnáctiny, takže ani nedoufám, že ještě povyrostu. Táta je dlouhán a libuje si v tom, že jeho „malá holčička" bude vždycky malá. Ale já to nesnáším, všichni kluci na mě koukají shůry.....vlastně i holky. Vážně mě štve, že vždycky při těláku stojím úplně na konci řady. Nejmenší člověk ve třídě. Ach jo. To se se mnou potáhne asi až do smrti. Navždycky budu ta malá bloncka, která se tváří jako vzteklej vlčák. Jsem vážně vzteklá. Hodně. Ale kdybyste mě viděli, mysleli byste si, že je mi maximálně deset. Jo a lidi mě nepřirovnávají k vlčákovi, ale k čivavě...je taky malá.