Endless love

25.

Celou noc jsem se pořád budila, takže jsem ráno byla dost nevyspalá. Čekala jsem že se probudím a Harry bude spát vedle mě, ale to jsem byla asi dost naivní. Protáhla jsem se a zamířila směr koupelna. Došla jsem k zrcadlu a opláchla si obličej. Po slepu jsem nahmatala ručník a utřela si mokrý obličej.
„Panebože..." zařvala jsem, protože ve vaně někdo ležel. Všimla jsem si toho až teď. Šla jsem blíž a ten někdo byl samozřejmě Harry. Sedla jsem si na kraj vany a dívala se na mého andílka jak leží a jemně si pochrupává. Natáhla jsem ruku abych mu odhrnula vlasy z čela. Jeho ruka byla však rychlejší a chytla tu mojí. Otevřel oči a bezřečí se vyškrábal z vany a odběhl pryč. Myslela jsem že si v noci pročistil hlavu a nechá si to konečně vysvětlit, ale asi jsem se mýlila. Už mě štvou ty jeho ukvapená rozhodnutí a nenech si nic vysvětlit. Štve mě, že zítra už máme odjíždět a já jsem z Paříže ještě nic neviděla. Nenechám si přece Harryho hrdostí zkazit něco na co jsem se tolik těšila. Naštvaně jsem došla do pokoje vzala jsem si bílí crop top na ramínka a bílo modrou sukni. Do kabelky jsem naházela jen to nejdůležitější, ze stolu vzala černé sluneční brýle a rychle vyšla ven z pokoje. Došla jsem k vedlejšímu pokoji kde bydlel Louis. Bylo mi jasné že Liam bude s Kate, Ni s Carol. Zaťukala jsem na dveře a čekala jestli mi Louis otevře. Dveře se prudce otevřeli a za nimi stál Louis jen v trenkách a bez trička. Musela jsem být celá rudá.
„Ahoj Eliz, pojď dál. Hned se obléknu, tebe bych tu nečekal," zavřel za mnou dveře a oblékal si džíny které ležely hned za dveřmi.
„Nevzbudila jsem tě?" narážela jsem na jeho skromné oblečení a to že v pokoji měl příjemné šero od zatažených závěsů.
„Ne, v pohodě. Co potřebuješ?" sedl si na postel na natahoval si triko.
„Víš Louisi, jak víš tak Harry se na mě tak trošku vykašlal a já jsem poprvé v Paříži a ráda bych taky viděla něco jiného než hotelový pokoj. Tak jestli by ti nevadilo a..." Louis mě ale přerušil.
„Jestli by mi nevadilo ti udělat osobního průvodce po Paříži?" drkl do mě Louis, „jestli jsi myslela tohle tak to pro tebe udělám moc rád. Za prvé se tu taky nudím a za druhé Harry odešel takže mám šanci tě konečně sbalit," na nic jsem nečekala a začala ho mlátil polštářem. Nakonec jsem se udýchaně svalila vedle postele.
„Myslíš, že můžeme vyrazit hned?" zeptala jsem se Louise který ležel na posteli.
„Jasný," vyskočil z postele a už mě strkal z pokoje. Došli jsme k bílému RR a vyjeli mě neznámo kam.
„Hele Louis, kam to vlastně jedeme?" řekla jsem mezi smíchem, protože Louis se snažil napodobit zpěv Adele.
„Takže nejdřív do Versailles, pak Notre Dame, přes Vítězný oblouk a zakončíme to na Eiffelovce. Víc toho bohužel nestihneme," mrkl na mě a zase zesílil Adele.
„V pohodě, jsem ráda, že stihneme vůbec něco," drkla jsem do něj a začala zpívat s ním. Celý den s Louisem byl naprosto super. Ze začátku mi bylo líto, že tu není Harry, ale pak jsem si to začala plně užívat. Prošli jsme Champs-Elysées koukli jsme se do všech možných obchodů a dělali neuvěřitelný kraviny. Pořád jsem se musela smát, bylo to prostě super. Nakonec jsme jeli na Eiffelovku kam jsem se těšila snad nejvíce. Jelikož bylo už jedenáct večer tak tu skoro nikdo nebyl.
„Pojedeme až nahoru?" zeptal se mě Louis nadšeně.
„Samozřejmě, na to se těším celou dobu," začala jsem tleskat a skákat jako malé dítě.
„Tak fajn, kdo tam bude první," zakřičel Louis a rozeběhl se k Eiffelovce. Ten trotl tak tohle nevyhraje. Začala jsem rychle utíkat za ním. Louis začal zpomalovat a já se rozeběhla ještě rychle a pak pořádně vyskočila a už jsem byla na Louisových zádech. Nezadržitelně jsme se smáli a Louis pobíhal se mnou na zádech. Těch pár lidí co chodili kolem nás si museli myslet že jsme blázni. Nastoupili jsme s Louisem do výtahu, který nás vyvezl až na samý vrchol věže. Nahoře nebyla ani noha a já šla pomalu k okraji.
„To je neskutečný pohled," řekla jsem dychtivě.
„Dáme ještě poslední fotku na Eiffelovce?" zeptal se Louis a vytahoval svůj iPhone. Rychle jsem k němu přiskočila a obejmula ho. Začali jsme dělat strašné obličeje a oba se od smíchu prohýbali v zádech. V tom ve mně blikla taková myšlenka. Že bych tu přeci měla být s Harrym a ne s Louisem. Spadla ze mě všechna dobrá nálada a po tváři mi stekla slza.
„No tak Eliz, nemysli na něj," otočil mě k sobě Louis a utřel mi další neposlušnou slzu.
„Já... Promiň Louisi. Dneska to bylo s tebou opravdu strašně super a fakt jsem si to užila, ale víš já..." začala jsem koktat.
„Já tě chápu Eliz. Vlastně ani nevím proč Harry tak vybouchnul? To jste si to ještě nevyříkali?" objímal mě Louis a mě tekly slzy s očí.
„No on se naštval kvůli tomu, že si myslel že jsem těhotná. Niall to jenom tak plácnul a Harry mi řekl že jestli jsem těhotná tak že to dítě nechce a jestli nepůjdu na potrat tak že se mnou končí. A nenechal si nic vysvětlit. Já vím, že na dítě je strašně brzy, ale jak mi to mohl takhle říct," nedokázala jsem už mluvit a jen strašně brečela.
„To jsem nevěděl. Myslel jsem si, že právě Harry by se na miminko strašně těšil, protože vím jak si strašně rád hraje třeba s Lux. A neboj tohle se určitě vyřeší, jenom mu prostě řekneš zítra jak to doopravdy je a bude to," hladil mě pořád po zádech a já byla strašně ráda, že jsem neseděla doma a jela s ním. Jen jsem kývla, utřela si slzy. Koukla jsem se na Louise, který mě pořád držel za boky. Podívala jsem se vzhůru a můj pohled se střetl s Louisovým. Nestihla jsem nic udělat a najednou se to stalo. Něco co se nikdy nemělo stát. Louis přitiskl své rty na mé. V první chvíli jsem si vůbec neuvědomovala co se děje. Rychle jsem se odtrhla. Panebože, myslela jsem že Louis by o mě takhle nikdy neuvažoval. Nebyla jsem vůbec schopná slova.
„Já... Promiň," začal koktat Louis. Nechtěla jsem ho nechat v rozpacích.
„Louis, já i když se teď s Harrym hádám tak to nic nemění na tom že ho miluju," pořád jsem si neuvědomovala že se to vlastně vůbec stalo.
„Já opravdu se moc omlouvám. Nevím co mě to napadlo. Zapomeneme na to," koukal se na mě a bylo vidět, že je z toho opravdu smutný.
„Tak jdeme ty trotlíku," zasmála jsem se abych zase uvolnila situaci. Jeli jsme do hotelu a mezi náma to bylo zase jako před tím incidentem. Vystoupili jsme s auta a šli na pokoje.
„Tak dobrou," stáli jsme před dveřmi do mého pokoje.
„Dobrou," odpověděl mi Louis a objal mě. Rozešel se ke svému pokoje. Otevřela jsem dveře a ani jsem nečekala, že by tam mohl Harry vážně být. Ale ležel na posteli a spal. Až teď jsem si uvědomila, že jsem strašně unavená. Hodila jsem kabelku do kouta a opatrně si přilehla k Harrymu. Přemýšlela jsem pořád nad tím co se stalo. Nakonec to vlastně ani nic nebylo. Vždyť jsem se hned odtrhla a nic to pro mě neznamenalo. Louis je prostě kamarád. Harrymu to teď rozhodně říkat nebudu. Vyšiloval by a vlastně ani nemá kvůli čemu. Rychle jsem se k němu přitiskl a v tu ránu jsem spala.