Heather & Leslie |CZ|

Prolog

Byl deštivý, podzimní a větrný večer, nestřídalo se vlastně nic jiného než chlad a mrholení. Kapky stékaly po střechách Londýna a v ten den téměř každá kavárna zamykala dříve a nepouštěla dovnitř osamělé, na kost promoklé chudáky, kteří pak museli stát uprostřed náměstí i bez toho hloupého deštníku, který si nechali doma na věšáku. Ten den jsem stála uprostřed toho rušného náměstí i já a držela v ruce starý výtisk knihyod Petersona. V té době byla ta kniha má velmi oblíbená a vlastně jsem ji četla asi po desáté. Nemyslela jsem na nic jiného než na tu stupidní knihu, zatímco mi studený vítr odhrnoval ořechové vlasy z tváře. Na tom náměstí jsem seděla až do půlnoci, neměla jsem se v podstatě kam vracet a nevnímala jsem žádné hodiny, dokonce ani ty velké na věži. Sotva hlasitě odbyla půlnoc téhož večera, přišel tam vysoký muž. Měl černý kabát, hnědé lesklé boty drahé značky a jeho kolínská zaváněla na míle daleko. Sedl si na vedlejší lavičku a ze své tašky vytáhl knihu se zřetelným písmem Peterson na obalu. Mohl si sednout na jakoukoliv lavičku, ale on si sedl zrovna na tu vedle té mé.

A tak jsem vlastně poznala Leslieho.