Heather & Leslie |CZ|

Fifth

Pracoval v malém, skromném a trochu zatuchlém knihkupectví v Baker Street, kam každé ráno odcházel přesně v 7:30 dával si hodně velký pozor, aby vstal dříve a stihl se připravit. To jsem na něm opravdu obdivovala, protože jsem ve většině podzimních dnů vyspávala do desíti a s hrnkem teplého mokaccina jsem se z okna pozorovala jako tajný agent rušné ulice a komentovala lidi ve vysokých podpatcích nebo chlupatých bundách. Ten den, kdy brzy ráno po probuzení odešel na stanici metra, jsem zahlédla ženu s křiklavě zrzavými vlasy, při čemž musím rozhodně doplnit, že byly obarvené, nikoliv přírodní. Muže s plnovousem až po kolena a černošskou rodinu, která zářila štestím přes celou ulici. Londýn byl plný kontrastu a protikladů. Přes okraj ulice jste zahlédli hádající se pár, ale zato jste z malé bílé židle kavárny mohli vidět šťastnou smějící se rodinu s žádnými problémy, které by jinak dali svým způsobem najevo. Podobné protiklady jsme byli i já s Lesliem, tedy alespoň bychom se tak dali popsat. Lidé o nás říkali, že jsme něco jako Bonnie&Clyde nebo jako Jerry a Tom, říkali, že se perfektně doplňujeme a nedokážeme se bez toho druhého hnout na krok. Někdy jsi opravdu říkám, že jako jediná nemám ve všem pravdu a měla jsem poslouchat okolí, dokud nebylo pozdě.
Dostala jsem při poledni skvělý nápad. Měla jsem vždy skvělé nápady a rozhodně to není žádný egoistický tah, zkrátka jsem na sebe jen hrdá, což rozhodně není dle mého názoru špatná vlastnost.
Vyrazila jsem do místního pekařství, kde pracovala moc milá paní jménem Marta, která ke každému balíčku přidávala koláček štěstí. Objednávka byly dvě meruňkové taštičky, dva muffiny, taktéž dvě skořicové rolky a karamelová frappucina, což si dodneška pamatuji. Šla jsem s obrovskými taškami s nápisem Marcie's přes malé uličky přímo ke knihkupectví na kraji hlavní ulice.
Když jsem vešla, zazněl pištivý tón zvonku a Leslie zvedl pohled ke vchodu. S velkým úsmevěm přes celou místnost a rozzářenýma očima na mě zamával a přišel mě s otevřenou náručí obejmout.

,,Heather," nejistě se podíval na blonďatou paní stojící před skladem. ,,Proč tu jsi?" usmál se s jistým udivením a nejistotou, kterou jsem na něm poznala už před chvílí. Co je s ním?
,,Napadlo mě, že ti přinesu snídani," podívala jsem se na hodiny a tišše se zasmála. ,,Spíš oběd, nic si nejedl. Stavila jsem se v Marcie's na rohu Baker Street. Máš polední pauzu ne?" zvedla jsem k uchu tašky a s přáním a velkýma očima jsem se na něj podívala.
,,Panebože, Heather, nevím, co bych bez tebe dělal. Mám po té směně šílený hlad. Jsi ta nejlepší kamarádka na světě!" usmál se a ještě jednou mě silně objal, už potřetí za to krátké ráno.

Můj před minutou široký úsměv se stáhl a cítila jsem bolest.

V tu chvíli se mi zlomilo srdce.