Heather & Leslie |CZ|

Seventh

Byl to večer jako každý jiný, ale přece byl něčím vyjímečný. Hvězdy byly rozházené po obloze jako tenisové míčky a každá zářila jinak.
Ozařoval ho měsíční svit a tahle chvíle byla jako vystřižená z romantického filmu, zatímco jsme pili bílé víno a hledali velká i malá souhvězdí v nekonečném vesmíru. Byli jsme jako jedno to velké, které bez sebe nemůže být, a i přesto jedna hvězda vyhasla a celý zbytek pohltila tma a souhvězdí už nikdy nezářilo.
Jeho oči se leskly štěstím s trochou příměsí mírné opilosti, když pozoroval z balkónu noční nebe a zářící lampy rušného města. Nikdy Vás nepřestalo bavit, jakým způsobem se na Vás díval. Vždy se díval tak zamyšleně a upřímně, že jste z toho měli husí kůži. Ale hlavně mě nikdy nepřestalo bavit to, jak se Leslie většinou smál. Smál se mi, když jsem si to nepřála a byl s tím velmi otravný.
Byla to jako píseň, kterou si jednou přečtete a už jí umíte celou hezky nazpaměť. Slova se vyslovují jako med a melodie je tak čistá a sametová, že z toho až uši přecházejí. Pak si koupíte rovnou celé album, desku a pak jen jdete na koncert. To samé se mi stalo s ním. Pozoroval ty hvězdy a snad jen párkrát po mě mihnul okem a usmál se. Měla jsem ten hřejivý pocit na srdci a už nikdy jsem nechtěla zažít ten chlad, který jsem před ním zažívala. Tak moc jsem se lekla, když vyskočil z malé sedačky a s otevřenou pusou ukázal na padající zářící cosi, až jsem ho chtěla praštit.

,,Kriste, Heather! Koukej! To je padající hvězda," pronesl s udivením a zněl při tom jako profesionální astronom.
,,Je to jen letadlo." odvětila jsem a také vstala ze zahradní židličky.
,,Nejsem snad hloupý ne? Je to jasná padající hvězda," zasmál se a ukázal prstem na pohybující se předmět. Opravdu to nebyl vrtulník nebo letadlo, které se na londýnském nebi pohybuje poměrně často.
,,Notak, přej si něco!" podíval se na mě a oba jsme zavřeli oči. Celých těch pět vteřin, jsem přemýšela nad tím, co si má takový člověk jako já přát. Nikdy jsem nezvažovala a nepřemýšlela o tom, že budu stát na balkóně britského domku a muset pod vlivem Leslieho Parkse vyslovit nějaké hloupé přání, které se stejně nikdy nevyplní.

,,Chtěl bych, abychom tu byli do zkonání světa víš? Dokud by nezavřela ani ta stará pekárna a fontána na předměstí nepřestala téct. Seděli bychom tu, pozorovali hvězdy a pili bychom holandské víno, které by nám nikdy nedošlo a láhev by byla bezedná. Byli bychom šťastní, četli knihy a nic a nikdo by nám to nepřekazil. Co bys chtěla ty Heather Moonová?"
,,Něco podobného." usmála jsem se a vedla dál svou teorii, že vyslovená přání se nikdy nevyplní.

Proto se nikdy nedozvěděl, že jsem si přála, aby mě miloval stejně tak jako já jeho.