Heather & Leslie |CZ|

Second

Byla opravdu zima, pomalu jsme necítili naše prsty, i když byly zabalené do chlupatých rukavic, ale i tak jsme se bavili jako stařenky na tržnici klábosejíc o vnoučatech, zelenině a bramborách.
Musím uznat, že nebyl tak špatný, jak jsem si tehdy v ten den myslela.
Les byl chodící knihovna a pamatoval si snad všechny šestisté stránkové knihy, které přečetl. Nepamatoval si jen zápletky, ale i ty nejmenší detaily, které málokdo postřehne. Jednu věc, kterou jsem na něm absolutně nenáviděla, bylo neustálé prozrazování konců a rozuzlení zápletek. Na to byl expert a téměř každý o něm věděl, že je to jeho záliba a pobavení při udiveném výrazu oběti.
Kapky deště volně stékaly po jeho brýlích společně s trhanými výdechy způsobené chladem. Nebudeme si tu hrát na žádnou romantickou komedii, svojí bundu mi nevypůjčil. Přece jenom byla opravdu zima a bez bundy bychom oba umrzli.
,,Mám nedaleko byt, mohu tě pozvat mladá dámo?" Mladá dáma bylo oslovení, které nepoužíval často. Vlastně tak říkal jen mně a podle něho bylo oslovení mladá pro někoho až moc nevhodně slušné. Nikdo podle něho nedosahoval elegance a půvabu jako já a a proto nebyl hoden tohoto oslovení. Nad touto myšlenkou se musím pousmát a poklepat si na čelo.
,,Stále váhám, máte k tomuto skvělému jednodenním pobytu ještě něco?"
,,Tak samozřejmě pohodlný gauč je v cenně a," zastavil se s arogantním uchechtnutím. ,,Jsem známý tím, že umím výbornou kávu." poznamenal a dychtivě čekal na mou reakci.
,,Vlastně, nemohu odolat. Nepřeceňujete se?" bod pro Heather Moonovou.
,,Já? Nikdy." zasmál se a podal mi ruku. Pomohl mi z lavičky a šli jsme mokrými loužemi přes celé náměstí. Nestíhala jsem ho, měl přímo obrovskou nohu s ještě delším krokem. Moje staré hnědé kožené boty čvachtaly v rybníčkách vody a z malého typicky londýnského domku zazněla melodie písně Can't Help Falling In Love od Elvise Presleyho.
Šli jsme tichou uličkou rušného Londýna. Nikdy jste se nebáli, že je úchyl nebo nějaký zloděj, na to se choval až moc důveřivě, elegantně a slušně, jako hotový gentleman nebo americká celebrita z Hollywoodu.
Pro všechny ostatní to bylo město obchodu, ruchu a věčného strkání a hádek. Jenže pro nás to bylo město snů, město přání a večného klidu. Když jsme byli spolu, nikdy jsme neslyšeli křik, žal nebo hádky. Bylo to jako bychom ohluchli a vnímali jen sebe navzájem. Chtěla jsem zastavit čas a už ho nikdy nevrátit zpět. Navždy jsem se chtěla procházet s Lesliem Parskem tichými, přesto pro ostatní bezvýznamnými uličkami Londýna a smát se jeho strašným vtipům. Bože. Udělala bych cokoliv pro kohokoliv, abych tuhle chvíli vrátila.

V ten den si mě čistou náhodou vzal k sobě domů, čistou náhodou mi uvařil výbornou vanilkovou kávu a čistou náhodou jsem se do něj zamilovala.