Heather & Leslie |CZ|

Fourth

Má víčka se pomalu rozlepovala a pocitíla jsem nepříjemný tlak v podobě ranního světla. Paprsky Slunce se pomalu vkrádaly přes žaluzie do bílého pokoje a vytvářely na dřevěné podlaze odraz a světlé pruhy. Mé vlasy byly rozcuchané a měla jsem na sobě totéž oblečení jako včera. Otevřely se dveře a vstoupil do pokoje ve světle hnědých kalhotách, bílé košili a jeho velkých typicky zakulacených brýlých. Přiznám se, že vypadal úžasně jako vždy, akorát jsem si to nikdy nechtěla přiznat, dokud nebylo pozdě.
,,Krásné sobotní ráno." kolem rtů se mu utvořily jemné vrásky způsobené jeho typickým rozespalým úsměvem, který mu pohrával na tváři. V ruce nesl bílý tác s vajíčky, kávou a zkrátka typickou anglickou snídaní, kterou vždy dělával a vůbec bych se nedivila, kdyby se těmi vajíčky někdy pořádně přecpal.
,,Dobré." usmála jsem se a podívala se mu do očí. Měl zvláštní oči. Byly modrozelené jako oceán a nikdy jste v nich neviděli stejnou věc, stejnou vzpomínku nebo stejný okamžik. Každý den, každou minutu byly Leslieho oči úplně jiné. Mohli jste v nich spatřit tisíce pocitů, názorů a myšlenek z miliónů tlustých knížek, které přečetl. Díky hodně častém čtení a vychytralým teoriím, o kterých často všechny přesvedčoval, se pro mě stal jedním z nejchytřejších lidí v mém dosavadním životě. Každý moment, co jsem s ním strávila jsem byla chytřejší a chytřejší. Každý kdo mě znal před a po Lesliem by to potvrdil. Každý, kdo ho alespoň trochu znal, by se mnou souhlasil, protože měl na lidi opravdu velký vliv. Dokázal je měnit k lepšímu a usvedčoval je v uvědomění si, jací vlastně jsou. Nakazil mě nemocí, na kterou neexistuje snad žádný lék, zanechá jizvy na Vašem srdci a bude Vás nezapomenutelně provázet celým Vaším životem.

Ta nemoc se jmenuje Láska.