Sára, obyčejná dívka, která sleduje youtube, zpívá, kreslí fan arty a do youtuberů je blázen, přitom ani netuší, že jeden z jejích nejoblíbenějších je její kamarád z dětství se kterým se bohužel musela v osmé třídě rozloučit, protože se přestěhoval...
Právě se koukám na nové video od Jirky, já prostě jeho videa zbožňuju, můžu se na ně dívat pořád a pořád dokola. Navíc kdo by se nechtěl dívat do tak krásných zeleno-modrých očí, jaké má právě Jirka, pokaždé se v nich úplně topím. Jak je to možné?. Chápu, že se topím v Markových studánkově modrých očích, přeci jen s ním trávím dost času. Ale Jirku jsem osobně ještě neviděla, ačkoli mám takový zvláštní pocit, že jsme nějak propojení jako, bychom se už dávno znali. Podobný pocit mívám pokaždé, když sleduji nějaké jeho video a když se mu podívám do očí připadá mi to jako bych je znala, divné.....
Pohled Jirky:
Další video je online, teď si dám pauzu a najím se. Udělal jsem si jídlo a sedl zpět k počítači, četl jsem si komentáře pod videem. Najedou mi pohled z nepochopitelného důvodu sklouzl k nočnímu stolku na kterém byla fotka mě a Sáry, vyfocená den před mým odjezdem. Pořád mi chybí. Vím co si říkáte: ,,Jirko je to tak dávno, zapomeň na ní bůchví, kde teď je, nebo spíš s kým je, má přítele,manžela?" tahle otázka mě v poslední době přepadává často. Rád bych ji zase viděl, obejmul ji. Jak rád bych se zase díval do těch oříškových očí, plných lásky,něhy. Vždyť ani nevím jestli bych ji po těch letech poznal nebo jestli by poznala ona mě. Jediné podle čeho jí stoprocentně poznám je přívěsek, který jsem jí dal těsně než jsem se odstěhoval ale ona ho už určitě nemá nebo ho nenosí....
Pohled Marka:
Sára je u mě a společně natáčíme video, když je natočené sedneme si do obýváku a povídáme si:
M: ,,Tak jak jseš daleko s tím novým Fan artem pro mě?"
S: ,,Už ho skoro mám ale chci aby byl perfektní"
M: ,,Tak jako já?" zaptal jsem se šibalsky.
S: ,,Jo tak jako ty" řekla a usmála se
Její odpověď mě celkem zaskočila, protože to neznělo jako by si dělala legraci. Koukl jsem se na ní a oči mi sjely k jejímu krku na kterém visel přívěsek ve tvaru srdce. Vyprávěla mi, že ho dostala od jedno kamaráda z dětství jménem Jirka a že on se pak odstěhoval a už ho neviděla, bylo mi jí líto. Přesto jsem se chystal zeptat na otázkou o které jsem věděl, že jí budu litovat a taky, že ano.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ty ho pořád nosíš?" zeptal jsem se opatrně ale opatrnost nebyla nic platná...
Pohled Sáry:
,,Ty ho pořád nosíš?" zeptal se Marek opatrně. Mě to ale i tak zaskočilo a dost jsem na něj vyjela, čehož jsem poté hodně litovala. ,,Ano nosím, proč bych ho neměla nosit?" obořila jsem se na něj. ,,Já jen že je to tak..." ,,Co?" nenechala jsem ho dopovědět. ,,Je to tak dlouho aproto ho už nemám nosit?" ,,Protože už jsem na něj měla dávno zapomenout?" ,,Tak já ti něco řeknu, nikdy na Jirku nezapomenu, a ten přívesek budu nosit protože Jirka je má první láska a tak to zůstane NAVŽDY....
První část, jak se vám líbí? Chcete dnes ještě jednu? Dejte mi vědět a pište tipy, co by se mohlo asi dít dál...
