Přátelé z dětství

epilog 1/4

Pohled třetí osoby:

Sára byla v rozpacích čtyři kluci, ke kterým chová city jsou každý na jiném místě a doufají že právě s nimi chce být. No není to šílené? Ano je ale kupodivu se Sára rozhodla velmi rychle....

Pohled Jirky:

Čekám na Sáru u té fontány a ona nikde. Počkám ještě chvíli, ale když se ani po půl hodině neobjeví je mi jasné, že nepřijde a to znamená jen jednu věc, nechce se ke mě vrátit. Sklamaně odcházím domů a cestou přemýšlím nad tím, jak moc jsem to tehdy zkazil. Doufám že Sára bude šťastná nic jiného si nepřeji....

Pohled Marka:

Pořád se dívám jestli mi Sár neodepsala a najednou mi přijde zpráva ,, Marku promiň ale nemůžeme spolu znova být, zamilovala jsem se do někoho jiného" přečetl jsem a měl jsem chuť brečet. Mujuji jí a chci aby byla šťastná, doufám že s tím dotyčným bude a doufám že on si bude vážit takového pokladu jako je Sára....

Pohled Sáry:

Potom co mi řekl Domča jsem chvíli zůstala v šoku, proč mi to přiznal až teď. Vyběhla jsem schody a zaklepala na dveře od jeho pokoje. ,, Můžu dál?" nepřišla žádná odpověď a tak jsem vešla, seděl na posteli s hlavou v dlaních. ,, Neměl jsem ti nic říkat omlouvám se" ,, Vůbec se neomlouvej jsem ráda že jsi mi to řekl, protože ikdyž si myslíš že k tobě nic necítím tak nemáš pravdu. Známe se už přes tři roky a za tu dobu jsem k tobě začala chovat silnější a silnější city. A až to, že jsi mi řekl že mě miluješ mě přimělo si uvědomit jak moc tě taky miluju, miluju tě Dominiku" on zvedl hlavu a překvapeně se na mě podíval. Usmála jsem se na něj a políbila ho. ,, Řekni mi že to není sen" řekl když jsme se odtrhli. ,, Není to sen, je to skutečnost" odpověděla jsem a on mě bez váhání znovu políbil...

Pohled Honzy:

Čekal jsem na nádraží ale nepřišla, jsem sklamaný ale tak nějak jsem to čekal, musím na ní zapomenout a v Pardubicích se mi to snad podaří ,, buď šťastná" zašeptal jsem do prázdna a sledoval z vlaku míjicí se krajinu....

Pohled Domči:

Hned jakmile jsem jí to řekl jsem se zavřel v pokoji, proč jsem vůbec něco říkal. Byl jsem tak zamýšlený že jsem si ani nevšiml Sáry která teď seděla vedle mě. ,,Neměl jsem ti nic říkat omlouvám se" ,,Vůbec se neomlouvej jsem ráda že jsi mi to řekl, protože ikdyž si myslíš že k tobě nic necítím tak nemáš pravdu. Známe se už přes tři roky a za tu dobu jsem k tobě začala chovat silnější a silnější city. A až to, že jsi mi řekl že mě miluješ mě přimělo si uvědomit jak moc tě taky miluju, miluju tě Dominiku". Slyšel jsem dobře, miluje mě? Zvedl jsem hlavu a překvapeně se na ni podíval. Usmála se a políbila mě ona mě, můj sen se splnil. Pak jsem si ale vzpomněl že se mi jednou něco takového zdálo a musel jsem se ujistit že teď je to realita. ,,Řekni mi že to není sen" ,,Není to sen, je to skutečnost" odpověděla a já jí bez váhání políbil. V tu chvíli jsem věděl že k sobě patříme, že to takhle mělo skončit, je to láska mého života a to se nikdy nezmění....

Tohle je jeden z epilogů, chtěli byste vědět co by se dělo Kdyby si vybrala někoho jiného, mám napsat zbývající možnosti? Každopádně tahle fanfikce měla větší úspěch než jsem čekala a za to moc děkuji 💙