Dva chodci

- 6 -

Mezi zasněženými vrcholky nebetyčných hor, v dlouhé mlze zahaleném údolí, na soutoku dvou nejmohutnějších severních řek Oydory a Nuijne leží město, celé postavené ze sněhově bílého mramoru, Nieltwort, sídelní město Bílých Chodců ze severu. Tu vyrůstají,tu se učí, tu žijí, sem se vrací. Ilaira stála na úbočí hory Eziht a zasněně sledovala město, které jí vždy bylo domovem.Byla jednou z mála těch, kteří se ve městě narodili. Už odraného dětství byla předurčena k tomu, aby jednou oblékla bílý plášť. Zhluboka se nadechla čerstvého horského vzduchu a vydala se po pěšině ze svahu. Nebyla tu už pár let, od toho dne, kdy zemřel její otec. Za tu dobu se ale nic nezměnilo. Procházela ulicemi, míjela známé tváře. Mířila k mostu přes Oydoru. Na druhém břehu se totiž nacházel obchod jejího dobrého přítele Kinra.

Kinr byl muž, který dokázal sehnat snad úplně všechno, co si člověku smyslel. Ilaira doufala, že by pro ni mohl mít něco speciálního.Vešla do dvora roz-lehlého stavení a rozhlédla se okolo. Mezi sloupy, které podpírali druhé patro domu, vyseli drahé koberce a látky i zcela nové kusy výstroje, které jen čekaly na toho pravého Chodce, který je oblékne. Za nimi byly za velkými okny vidět různé nádoby se všemožným obsahem, od mastí, přes alkohol až po jedy. Na dvoře bylo několik ovocných stromu a pod nimi záhony, kde rostlo nepřeberné množství bylin. Uprostřed toho všeho stály tři velké stoly a lavice.

Ilaira se na jednu z nich posadila a čekala. Nemusela tam sedět sama moc dlouho. Kinr si jí všiml téměř okamžitě, co přišla. "Ilairo! Jsem tak rád, že tě vidím," vykřikl nadšeně. "I já tebe příteli," usmála se na něj a objali se. "Mám tu pro tebe přichystáno pár věcí, jsem si jist, že se ti budou líbit," řekl to, co Ilaira doufala, že uslyší, a odběhl zpět do domu. Po chvíli se vrátil a v rukou nesl proutěný koš.Jeho obsah vzápětí vyskládal na stůl před Ilairu. Ta se zdála opravdu příjemně překvapená zbožím, které jí bylo nabízeno,a několik kusů si hned odložila stranou s úmyslem je koupit, což vykouzlilo obchodníkovi na rtech blažený úsměv. "Dorazila mi nová zásilka," upoutal na sebe její pozornost. "Tohle,"vzal do ruky v papíru zabalených několik sytě rudých listů, "je Omnium, velmi vzácná a velmi jedovatá záležitost. Jeden list by stačil na zabití medvěda," představil jí zboží a podal jí ho, aby si jej mohla lépe prohlédnout. "Slyšela jsem o tom.Dobrá věc, ale pro mě nepraktická. Snadno se vysuší a je nepoužitelná. Neměl by si ještě něco jiného?" zeptala se ho a podala mu Omnnium zpět. "Jistě se tu ještě něco najde," řekl trochu zklamaně a začal se probírat rostlinami v jednom ze záhonů. Poněkud neuváženě přitom šťouchl do modrého klobouku malé houby, ta sebou cukala a rozeběhla se po záhonu. Kinr ji začal zběsile nahánět. Ilaira se nedokázala a ani nesnažila bránit veselému smíchu. Kinr klečel u záhonu a mezi všelijak barevnými listy rostlin se snažil chytit modrou houbu, která před ním prchala za doprovodu vyděšeného pískotu. Tomu se zkrátka nešlo nesmát. Nedalo se tomu zabránit. Její smích přerušil až veselý dívčí hlas, který volal její jméno:"Ilairo!" Volaná se otočila a u vstupu do obchodu uviděla stát drobnou dívku se zlatými vlasy, spletenými do dvou copů. "Ilairo, vítej doma! Já věděla, že se brzy vrátíš domů,"vypískla dívčina a objala ji. "Taky tě ráda vidím, Mial,"usmála se Ilaira. "Mial jsem chodí každý den, aby náhodou nezmeškala tvůj návrat," informoval ji Kinr, kterému se v mezičase podařilo chytit modrou houbu a teď ji nesl ke stolu.„Opravdu?" podívala se na ni Ilaira káravě. "Zanedbáváš svůj trénink?" Dívka se napnula jako struna. "To tedy ne!" ohradila se. "Náhodou jsem ze všech nejlepší!"zvolala nadšeně a pyšně vypnula hruď. "A jakmile svůj výcvik dokončím, připojím se k tobě a budeme pracovat spolu."To ale Ilaira rázně zamítla. "To se nestane. Já pracuji sama. Měla by sis najít partnera mezi vrstevníky." Mial se zdála velmi překvapena tím, co slyšela. "Ale Chodci ze severu přece vždycky pracují v párech, tak proč ne ty?" Ilaira s Mial nechtěla vést tento rozhovor, proto se raději otočila na přítele. "Dobrá otázka. Kinre, připrav mi moji obvyklou objednávku, Dvakrát! A přidej k tomu i ty houby."Kinra překvapila tak veliká objednávka, ale poslušně vše zabalil. "Chystáš se na dlouhou cestu?" zeptal se, když od ní přebíral za své zboží peníze. "Ne, jenom se mi připletl do cesty pitomec bez protijedu," oznámila a měla sek odchodu, zastavil jí ale hlas její svěřeňkyně. "Mluvíš o tom Jižanovi?" poslední slovo vyslovila s opravdu velkým opovržením, až to zarazilo i Kinra, který se nemohl na černého chodce z jihu ani podívat. "Cože?" otočila se na dívku Ilaira. "Říká se, že si spojila s mužem jménem Ailred," vysvětlila Mial s nafouklými tvářemi. "Jenom řeči,"odbyla to. "Tak proč jim nezabráníš, aby je vykládali? Ten Chodec je Jižan! Co když pošpiní tvou dobrou pověst? Být spojována s Jižanem je pro Seveřana ta největší potupa!"Její hlas zněl velmi naštvaně. "Máš o toho prašivého psa větší péči než o vlastní." Ilaira na ni upřela velmi ošklivý pohled, kterým ji okamžitě umlčela. "Jsou to jenom řeči. Nic není přednější než náš klan," řekla jí přísně. Mial to ale nejspíš nestačilo, protože se opět vzdorovitě narovnala a s pevným hlasem se zeptala: "Takže ti nebude vadit, když ho zabiju?" Ilairu její slova zarazila, ale pokud chtěla zabránit tomu, aby Mial uvěřila tomu, co se o ní a Ailredovi šířilo Elroanem, nemohla jí odporovat. "Dělej si,co chceš."