I can't forget. /CLEXA-BELLARKE/

Polis

Clarke:

Konečně jsem došla do Polis, všude vonělo jídlo a já měla neskutečný hlad. Když jsem se procházela tržnicí, viděla jsem všechny možné druhy masa. Dokonce jsem se přistihla jak se olizuju. Najednou mě zastavila nějaká žena. Byla vysoká a měla krásné oříškové vlasy. Podala mi kousek pečeného masa a řekla: „Vidím že nejsi odsud,". Usmála jsem se a ona mi úsměv oplatila. „Takže, povíš mi odkud jsi a co tu děláš?" řekla.  Arogantně jsem vyhrkla „Jsem Clarke, díky za tu rybu.". Mrkla jsem na ní a pokračovala v cestě.

Ruth:

Procházela jsem se po tržnici a dostávala zadarmo jídlo, jenom protože jsem holka Lexy. Najednou jsem spatřila krásnou blonďatou holku s modrýma očima, která se olizovala nad jídlem. Podala jsem jí kousek masa a řekla: „Vidím že nejsi odsud,". Usmála se na mě, ale nic neodpověděla. Oplatila jsem úsměv a řekla jsem: „Takže, povíš mi odkud jsi a co tu děláš?". Velice beze zájmu možná trošku arogantně mi odpověděla „Jsem Clarke, díky za tu rybu.". Potom na mě mrkla a rozešla se do davu. I když jsem milovala Lexu, tohle pro mě byla výzva. Holka, která se nade mnou nerozplývala a ještě dělala, že nemá zájem. Takhle jsem potkala i Lexu. Taky neměla zájem a později se do mě zamilovala. Následovala jsem Clarke a řekla: „Kolik by stála noc s holkou jako jsi ty?". Obrátila se a se skrčeným obličejem řekla: „Co prosím?". „Neboj dělám si srandu." odfrkla jsem.  Ani se neusmála. „Jsi asi příliš nudná." řekla jsem a ochutnala něco zeleného. „Já nejsem nudná." uraženě se na mě podívala. „Dokaž to." vyzvala jsem ji.

Clarke:

„Já nejsem nudná."řekla jsem.„Dokaž to." řekla potichu. Ucítila jsem, jak mi odhrnuje vlasy na krku. Když jsem se k ní otočila, abych se zeptala co to dělá, začala mě líbat na krku. Koukala jsem zvláštně před sebe a překvapeně si užívala polibků. Když dokončila můj krk, vrhla se na rty. Bylo to něco jiného... něco nového. Nikdy předtím jsem takovou vášeň necítila. Chytila mě za ruku a začala mě vláčet do tmavé budky uprostřed tržnice. Nechala jsem se. Prudce mě shodila na hromadu kůží ze zvířat a skočila na mě.

Lexa:

Když jsem dodělala svůj úkol pro Boat people, doneslo se ke mě, že Ruth bere zase jídlo zadarmo. Neuvědomovala si, jak je to od ní sobecké. Vydala jsem se na tržnici. Poptala jsem se pár lidí jestli Ruth neviděli. Když mi řekli co se děje, nemohla jsem uvěřit. Nějaká stará bába mi řekla, že šla s nějakou blondýnkou do boudy. Poté co jsem si vyslechla, kde se bouda nachází, jsem se rozhodla ověřit mé obavy. Zvedla jsem dlouhou tmavou látku, která sloužila jako vchod. Když jsem vešla, uviděla jsem, jak Ruth líbá na břiše nějakou blondýnu. Všechny obavy byli pravdivé. Podvedla mě. Řekla jsem: „Ruth?" obě se na mě otočily a ta blondýna se začala zahalovat oblečením poházeném všude možně.

„Vysvětlím ti to." vystrašeně ze sebe vyhrkla Ruth a rozešla se ke mě.

„Kdo to je?" řekla blondýna.

„Já jsem její holka! Eh... tedy bývalá." řekla jsem.

Uslyšela jsem jen tiché „Ou." od blondýny s lítostným obličejem. Ruth se na mě zaskočeně podívala a přistoupila ještě blíže. Když jsem chtěla odejít, Ruth mě chytila za ruku, ale já jsem se jí vyškubla. „Lexo prosím vysvětlím ti to!" řvala na mě. Rychle jsem se vytratila.

Clarke:

„Chudák, tohle jsem nevěděla." řekla jsem si v hlavě a začala si brát věci. Viděla jsem, jak se Ruth svezla k zemi a začala plakat. Byla to její vina, neměla jsem v plánu ji utěšovat. Šla jsem do lesa vyčistit si hlavu od dramatu, který právě proběhl. Sedla jsem si na kámen a chvilku přemýšlela. Zarazila mě jedna vzpomínka. Na Abby a na lék. Rychle jsem se snažila vymyslet plán. Když jsem měla rozhodnuto, tak jsem se zvedla, ale najedou mě někdo praštil do hlavy.

Lexa:

Rychle jsem došla do pokoje a sedla si k posteli. Byla jsem neskutečně naštvaná. První co mě napadlo byla pomsta. Ruth jsem měla až moc ráda na to abych ji ublížila, tak jsem se rozhodla unést tu blondýnu.