I can't forget. /CLEXA-BELLARKE/

Únos

Clarke:

Když jsem se vzbudila, všimla jsem si nejenom změny okolí, ale i ukrutné bolesti hlavy. „Co se to sakra děje?" řekla jsem si. Zhluboka jsem se nadechla a uviděla postavu co se ke mě blíží. Byla to ta holka od Ruth. Došlo mi co se děje.

„Co mi chceš udělat?" zamumlala jsem.

„Jsem Lexa." řekla.

„Proč mi to říkáš?" zeptala jsem se.

„Protože až s tebou skončím, tohle jméno si budeš navždy pamatovat." odpověděla a znova mě uhodila. Probudila jsem se v nějaké místnosti. „Přivázala mě? Bude mě teď mučit?" řekla jsem si v duchu a škubla rukami. Podívala jsem se před sebe a tam seděla Lexa.

„Tenhle nůž je můj oblíbený." zasmála se. „Podívej se! Budeš mě s ním chtít zabít." zařvala. Zvedla jsem zrak a prohlídla si ji. Pomalu se zvedla a začala mluvit něco o Ruth. Měla ji moc ráda a to co se stalo ji hodně ublížilo. Když mi došlo, že vinu hází na mě, zařvala jsem: „Co? O čem to mluvíš? Svedla mě ona!".

Dala mi nůž ke krku a řekla „To by neudělala!".

„Tak to ji asi tak dobře neznáš." řekla jsem arogantně. Přitlačila nůž ke krku a já dodala: „Nech mě ti říct co se stalo.".

Oddělala nůž z mého krku a já si oddychla. Začala jsem ji vyprávět, jak se to stalo. Když ji došlo, že ji vlastně Ruth poprvé svedla taky tímhle způsobem, tak jsem začala mít pocit, že toho lituje. Tedy odpovídal tomu její výraz.

„Nejsem na holky, proč bych to dělala?" zeptala jsem se.

„V té boudě jsi tak vypadala." řekla ublíženě.

„Opravdu? ...Ani nevím c-co to bylo." řekla jsem.

Přiblížila se ke mě a zadívala se mi do očí. „Říkáš mi pravdu?"

„Přijela jsem tady pro lék, ne proto abych o sobě zjistila, že jsem na holky." Přikrčila jsem obličej.

Lexa na mě hodila důvěrný pohled a švihla s nožem. V tu chvíli jsem si myslela, že bude po mě, ale místo toho se mi uvolnila ruka.

„Zůstaň tady a já ti po mém boji donesu čisté věci a výbavu." řekla. „Děkuji. Po tvém boji?" starostlivě jsem se na ní podívala.

Lexu ta otázka a ten pohled zmátl. Asi nechápala proč na ní nejsem naštvaná. „Stane se ze mě Heda." stiskla rty a škubla koutkem.

Lexa:

„Děkuji. Po tvém boji?" starostlivě se na mě podívala. Byla starostlivá i po tom všem, co jsem ji udělala a chtěla udělat. „Stane se ze mě Heda." řekla jsem.

Potom co si odvázala druhou ruku řekla: „Přeju hodně štěstí". Dokulhala ke zdi a sedla si. „Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se. „Clarke." odpověděla. Kývla jsem hlavou a namířila si to k Dacaru mému cvičiteli. Bylo po tréninku. Měla jsem chvilku čas, rozhodla jsem se zajít za Clarke a donést ji nějaké věci. Když jsem přišla, Clarke spala na zemi. Zvedla jsem ji a odnesla ke mě do pokoje. Bylo mi líto co si musela kvůli Ruth vytrpět. Oblékla jsem si oblečení na boj a napsala jsem Clarke vzkaz. 

„Až bude po boji přinesu ti věci, zatím odpočívej. Neboj se odnesla jsem tě do mého pokoje.".

Těsně před bojem jsem se šla projít. Nadýchala jsem se vzduchu a vyrazila k aréně.

Clarke:  

Když jsem se probudila, ležela jsem v posteli. Rychle jsem vyskočila a začala se rozhlížet. Uviděla jsem papír a rozešla se k němu. Nahlas jsem četla  „Až bude po boji přinesu ti věci, zatím odpočívej. Neboj se odnesla jsem tě do mého pokoje.". „Ona mě odnesla sem? A to sama?" přemýšlela jsem nahlas a usmála se. Začala jsem se prohrabovat věcmi od Lexy. Měla krásný pokoj se skříní plnou oblečení. Pár kousků jsem si vyzkoušela některé byli opravdu sexy. Kousla jsem se do rtu, když jsem pomyslela, jak by v tom vypadala Lexa. V tu chvíli jsem se zarazila a sedla na postel. „Co to se mnou je? To se mi teď líbí holky?" zadívala jsem se na šaty, které jsem pořád držela v rukou. „To proto jsem nic necítila když, Bellamy...". ublíženě jsem se nadechla a vrátila jsem šaty zpátky. Znova jsem si přečetla vzkaz od Lexy a usmála se. Koukla jsem na druhou stranu papíru. Nic na něm nebylo, taková skvělá příležitost pro kreslení. Když jsem se rozmýšlela co nakreslit, tak jsem kreslila to co mi chybí. Portrét Bellamyho, Abby, Wellse. Přistihla jsem se, jak načrtávám i Lexu. Nedokončila jsem její portrét a šla k posteli. Lehla si a usnula.