Smyšlený příběh inspirovaný seriálem The 100.
Azgeda otrávila matku Clarke a ta se vydá hledat lék. Potká se s Lexou a už nikdy na ni nezapomene.
Vyprávěno z pohledu Clarke, Lexy a dalších.
Pro všechny Clexa a Bellarke shipers.
„Zůstala celou noc a teď si chce o něčem promluvit?" řekla jsem si udiveně v hlavě.
„Copak potřebuješ?" zeptala jsem se s úsměvem.
Usmála se také a odpověděla: „Lék.".
Podívala jsem se do země a ublíženě řekla: „Ten kvůli kterému jsi tady.".
Clarke kývla hlavou.
Rozhlídla jsem se raněně po pokoji. „Jasně co jiného by to mohlo být." řekla jsem si v hlavě.
„Azgeda otrávila moji mámu. Potřebuji lék, aby se uzdravila." řekla.
Otevřela jsem pusu a řekla: „To je mi líto. Zajdu za Hedou."
„Děkuji." řekla a mírně se usmála.
Clarke:
Když se Lexa vrátila, hned jsem podle jejího pohledu poznala, že lék nemá. Svezla jsem se k zemi a dala hlavu do dlaní. Lexa ke mě přišla a objala mě. Objetí jsem teď vážně potřebovala. „Proč? Proč jsi ho nezískala?". zamumlala jsem.
Lexa:
Při pohledu jak Clarke brečí se mi do očí vlily slzy. „Proč? Proč jsi ho nezískala?". zamumlala. „Ingredience na tenhle lék jsou prý příliš drahocenné, aby se rozdávali nebeským lidem." řekla jsem nervozně. „Clarke, prohrála jsem proti Luně.". Zhluboka jsem se nadechla a dořekla: „Místo smrti mě vyhnala z Polis.".
Clarke otevřela pusu a lítostivě řekla: „To je mi líto."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Musíme odejít do večera." řekla jsem a uvědomila jsem si, že jsem vyhnanec.
Clarke:
Balila jsem si věci, když jsem si všimla, že se na mě Lexa pořád otáčí a dívá. Otočila jsem se na ni „Co budeš dělat?" řekla jsem.
„Můžu jít s tebou?" odpověděla zvědavě Lexa.
Smutně jsem se zamračila a řekla: „To asi neklapne moji lidé tě nepřijmou."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzali jsme si věci a vyrazily z Polis. „Jdeme už dost dlouho co si na chvilku sednout?" řekla Lexa. Kývla jsem a zeptala se: „Uděláme oheň?". „Jdu pro dřevo." řekla. Byl už večer, když Lexa prolomila ticho. „Kreslíš ráda?" podívala se na mě. „Všimla jsem si toho papíru, tak jsem ho zabalila.". Když mi podávala papír s nakreslenými portréty, naše ruce se setkaly. Koukli jsme na sebe a Lexa se zeptala: „Kdo to všechno je?". „Bellamy můj... můj kamarád, Wells zesnulý kamarád, Abby má máma a..." řekla jsem.
„A? poslední?" zvědavě vykoukla oči, jako kdyby věděla že je to ona.
„Ty." řekla jsem.
Při pohledu na mě se kousla do rtů. Párkrát jsem zamrkala s otevřenou pusou. Byla tak krásná. Vyprávěla jsem jí různé příběhy z Archy. Po chvilce jsem si všimla, že Lexa usnula. Celou noc jsem přemýšlela, jak dostat lék od Hedy. S Lexou jsme si povídali o Azgedě, která dělá Polis problémy. Napadlo mě, že by jsme mohli přidat Skaikru jako třináctý klan. Když se Lexa vzbudila, tak jsem jí to všechno povyprávěla. I Když to bylo nebezpečné souhlasila.
