Smyšlený příběh inspirovaný seriálem The 100.
Azgeda otrávila matku Clarke a ta se vydá hledat lék. Potká se s Lexou a už nikdy na ni nezapomene.
Vyprávěno z pohledu Clarke, Lexy a dalších.
Pro všechny Clexa a Bellarke shipers.
Od chvíle kdy jsme vyrazily jsem nic neřekla a ona taky ne. Proudilo mi hlavou jak se na mě dívala. Byla jsem neskutečně zmatená. Ta scéna u srny, na mě působila tak romanticky. Nikdy jsem se takhle necítila. „Myslím, že je na mě Lexa naštvaná nebo je zmatená. Tak či tak po mě bude chtít vysvětlení." řekla jsem si v hlavě. Lexa se zastavila u něčeho, co vypadalo jako stará brána. Zvědavě jsem řekla „Kde to jsme?". „Clarke" řekla se smutkem v hlase „Chtěla bych ti něco ukázat.". Zvědavě jsem se postavila čelem k Lexe a čekala. Lexa se na mě jen podívala a rozešla se dovnitř. Když jsme prošli obrovskou bránou, viděla jsem jen ohořelé věci a sutiny. Když si všimla mého zmateného výrazu, začala vyprávět příběh o její vesnici.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem uslyšela, že ji Azgeda podpálila, vlily se mi do očí slzy. „Můj otec tady zemřel se ctí." řekla Lexa a nechala ukápnout slzu. Klekla si na zem a vzala z poza kamene kousek látky. „Tohle je pro mě nejcennější." řekla smutným hlasem. „Co to je?" zeptala jsem se. „Když jsem se narodila, moji rodiče mi dali dečku. Spávala jsem sní celé svoje dětství." zvedla se a popošla ke mě. „Nebyla jsem tu 5 let. Slíbila jsem si, že se pro ní vrátím.". Naše pohledy se střetly a když Lexa uviděla moje slzy, rozešla se pryč. Jen tak jsem tam stála a přemýšlela proč mi to Lexa ukázala. Zbytek cesty jsem šla za Lexou a sledovala ji.
. . .
Už jsme byli u Polis. Byla to chvilka a hned nás zajali. „Přesně podle plánu." řekla jsem si v hlavě. Doprovodili nás do místnosti v 22. patře, kde Luna seděla na krásném křesle. Když uviděla Lexu zvedla se a nařídila strážím, aby ji rozvázali. Koukala jsem překvapeně co se děje. Mě nerozvázali.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lexa:
„Ty víš co tě teď čeká." řekla starostlivě Luna.
„Potřebuji ti něco sdělit." řekla jsem.
„Je mi líto musím tě dát do žaláře, než tu bude rada. Vždyť to znáš." řekla.
„Tohle jsou jiné okolnosti." řekla a pohlédla jsem na Clarke.
„Jak do toho zapadá ta nebeská dívka? Rozvažte ji!" řekla a zakoukala se na Clarke.
„Luno? Vždyť víš jak se jmenuju." řekla Clarke.
„Jsem Heda!" zařvala podrážděně a prudce se otočila.
Vykulila jsem oči a hluboce se nadechla. Takovou jsem Lunu neznala. Vypadalo to, že má všeho po krk a to byla Heda teprve několik dní. Zatím co se Clarke dívala po místnosti, já se pomalu přiblížila k Luně, která stála zády ke mě.
„Jsi v pořádku?" řekla jsem.
„Ne nejsem. Víš nikdy jsem si nepředstavovala, že být Hedou je tak těžké." řekla Luna.
„Neboj zvládneš to.." řekla jsem.
Koutkem oka jsem se podívala, jestli nás Clarke poslouchá a napadlo mě si ji vyzkoušet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chtěla jsem aby Clarke žárlila. „Jsi silná a odvážná." řekla jsem Luně. Clarke ublíženě zamrkala a otevřela pusu. Plula jsem v myšlenkách, dokud mě nepřerušila Luna.
„Musím tě nechat odvést do žaláře". Kývla jsem hlavou.
„A co já?" zvolala Clarke.
„Můžeš počkat v pokoji od Lexy, až tu bude rada všech klanů přizvu tě." řekla Luna.
Clarke:
„Počkej tady hned se vrátím." řekla Luna a odešla s Lexou, která se po mě ohlédla. Když se Luna vrátila, doprovodila mě do pokoje Lexy. Ukázala mi co kde je a zeptala se: „Co ráda děláš ve volném čase?".
„Poslední dobou spím, ale ráda kreslím." odpověděla jsem.
Usmála se a dodala: „Donesu ti papír a něco čím můžeš kreslit."
Kývla jsem hlavou pro souhlas a sledovala Lunu odcházet.
