Špatná volba

XI.

Když jsem se ráno probudil, byl jsem sám. Trochu mě to vyděsilo. Popadl jsem z okna pouzdro s brýlemi a rychle si je nasadil. Ne, že bych je potřeboval každý den, ale po ránu a za šera jsem měl vždycky problémy s očima. Posadil jsem se a pohledem přejel celý pokoj, abych se zorientoval, kde to vůbec jsem a proč jsem sám, ale pak mi pohled spadl na triko s ponožkami vedle postele a rázem mi všechno došlo. Věděl jsem, že Tae je pořád tady, to bylo hlavní. Co mi došlo záhy, byl fakt, že o něm rodina nevěděla. Vystřelil jsem do sedu a rychle se vyhrabal z postele. Dobelhal jsem se ke dveřím a prudce je otevřel. Na chodbě bylo ticho. Vlastně v celém domě bylo ticho. To, že včera v noci nebyli doma, mi ani tak moc divný nepřišlo, ale to, že by ani teď nebyli doma, mě začínalo trochu vyvádět z míry. Dokulhal jsem ke schodům a jemně zakřičel dolů: „Haló?"

„Ano?" ozval se Taehyung.

„Jsi tam sám?" zeptal jsem se nejistě.

„Ano, jeli na chatu," zněla odpověď.

„A jak to víš?" začal jsem pomalu sestupovat po schodech. Taky jsem začínal mít hlad, jelikož jsem naposledy měl tu cukrovou vatu. Pod schody se náhle vynořil Taehyung s vřelým úsměvem. Úsměv jsem mu oplatil.

„Asi před hodinou k tobě do pokoje vletěl Ben, a když mě spatřil, zakřenil se a šeptem mi oznámil, že odjíždějí pryč a že v ledničce máme snídani," odvětil Tae, když vyběhl ke mně, aby mi pomohl ze schodů.

„Řekl, že my máme?" zeptal jsem se nechápavě.

„Jo, no, někdy o půl jedné ráno jsem šel na záchod a tak trochu potkal tvého otce. Blbá situace na seznámení, ale tvůj táta nevypadal, že mu to nějak vadí. Usmál se na mě, představil se a poděkoval mi. Nakonec, aniž bych nějak zareagoval, odešel," vysvětlil mi.

„Poděkoval ti? Za co, pro Boha?" zeptal jsem se s náznakem smíchu. Můj táta byl trochu podivín, ale nikdy nikomu neděkoval jen tak.

„To nevím," uculil se Tae a stoupl ti na konci schodiště přede mě a tím mě zastavil na posledním schodě: „ale celkem sympatickej."

„No, tak to jsem rád, ale netěš se, už ho asi nikdy neuvidíš," pokrčil jsem neurčitě rameny a s pozdvihnutým obočím se ušklíbl.

„Proč ne?" nechápal Tae a obmotal mi ruce kolem pasu.

„Protože je to děsnej workoholik. Doma bývá jen ojediněle," osvětlil jsem a položil Taemu ruce na paže. Ten chápavě přikývl a usmál se.

„Ehm... vezmeš mě do kuchyně? Mám docela hlad," přiznal jsem se a trochu se zastyděl. Proč vlastně jsem se styděl? Naposledy jsem jedl tu cukrovou vatu, bylo tedy normální, že jsem měl hlad. Možná jsem se styděl za to, že po něm chci, aby mě odnesl. Taehyung se na mě uculil a pak si mě vzal do náruče. Nevím proč, ale musel jsem se usmát. Možná to bylo tím, že jsem po jeho boku konečně zažíval něco, co jsem si strašně přál, ale nebyl nikdo, kdo by mi to mohl splnit. Tae mi otevřel nové obzory. Hlavní věc však byla, že byl hodný, laskavý a mohl jsem s klidem říct, že se o mě zajímá. Znal jsem ho den a půl. Den a půl mu stačil k tomu mě absolutně pohltit.

„Mimochodem, v těch brýlích ti to sluší. Vypadáš jako ty učitelky z péček," řekl mi Tae, když mě posadil na židli u stolu v kuchyni. Horkost mi vystoupala do tváří a přidušeně jsem vydechl: „Jako... jako z p-péčka?"

„No jo. Snad taky nejsi jeden z těch, co si myslí, že slavný lidi jsou naprosto čistí, nevylučují, jsou neposkvrnění a nekoukají na porno," uchechtnul se Tae a já od něj musel odvrátit pohled, protože tohle na mě bylo kapku moc. Byl na mě až moc upřímný a jak ty slovo dokázala říct, tak bezstarostně mě zaráží dodnes.