Špatná volba

VI.

„Víš, že jsi celkem majetnický?" prohodil jsem, když jsme se celkem rychle řítili silnicí směrem k mému domovu.

„Já? Ne," uchechtnul se Taehyung a podíval se na mě. Oba jsme se krátce zasmáli a Tae zase svou pozornost přesunul k vozovce. Nastalo ticho. Nemám rád ticho. Rád povídám, i když to třeba lidi okolo štve. A když piju, tak jsem k nezastavení. V tomhle případě mi jakoby slova drhly v krku. Nevěděl jsem, co všechno si k Taehyungovi můžu dovolit, co všechno bych mu mohl říct, tak jsem radši mlčel.

Tae zahnul do jedné z ulic a přibrzdil auto, takže jsme skoro jeli krokem. Ukázal jsem na jeden dům a píp: „Tady."

Taehyung se usmál a zastavil. Bez řečí se rychle odpásal a vystoupil. Nechápavě jsem se díval na to, co provádí, když jsem si sám odepínal pás. Tae oběhnul auto, zastavil se u mých dveří a pak mi je otevřel.

„Ehm... děkuju, ale to nemuselo," začal jsem s přesvědčením, že mi jen galantně otevřel dveře. Spletl jsem se. Tae se pro mě natáhnul a vyndal mě ven. Zase jsem se ocitl v jeho náručí.

„Být," dodal jsem už trochu zamračeně, protože jsem věděl, že jakmile nás uvidí alespoň jedna služka odkudkoli, budou to za chvíli vědět všichni.

„Takže tady bydlíš?" zeptal se udiveně Taehyung a rozešel se se mnou k obřímu domu.

„No jo, a už bys mě měl pustit. Přece jen, mám ještě u tebe v autě věci," řekl jsem a snažil se skrýt svoje zděšení, když se dveře našeho sídla otevřely.

„Neboj, já se pro to vrátím," věnoval mi úsměv a zastavil se, protože se k nám rozešla úhledně upravená žena v šedém kostýmku a stylových černých lodičkách. Zastavila se těsně před námi a se zamračeným výrazem si založila ruce na prsa. Pro jistotu jsem uhnul pohledem na druhou stranu.

„Kyle Jun Parku, víš, co jsi všechno za tenhle týden provedl?" zeptala se mě přísným hlasem žena. Nečekala na odpověď a spustila: „V pondělí jsi přelomil spolužákovi zápěstí."

„Byl to Korejec, žádná škoda," poznamenal jsem tiše.

„V úterý jsi rozbil osmdesát talířů v univerzitní menze," pokračovala žena a odpočítávala přitom na prstech.

„To byla nehoda."

„Ve středu ses opět popral s kluky a nadával profesorům z korejské části školy a z neopatrnosti zranil studentku literatury," to byla celá ruka.

„Neměla se tam připlíst. Tae postav mě, prosím," dál jakoby nezúčastněně jsem šeptal a Taehyung mě neochotně postavil na zraněné nohy.

„A včera? Včera jsi přelomil Benovi nos, pak jsi mu ukradnul skate a se svojí neopatrností sis zlomil nohu, a co to sakra máš s druhou nohou?!" už na mě křičela, dokonce zapomněla počítat na prstech a rozhodila teatrálně rukama.

„A to si myslíš, že jsem něco z toho chtěl? Teda krom zmlácení těch Korejců, ty si o to koledovali, ale ostatní věci byly prostě náhody. Člověk má právo chybovat," byl jsem naštvaný, ale na tolik, abych jí oplatil křik.

„Co máš sakra se svojí národností za problém?!" nenechala se žena a chytila mě za paže.

„To, že to není moje národnost," hlesnul jsem. Už mě to nebavilo. Bylo to pořád dokola a mě to už sakra moc bralo energie. Tae se jemně dotknul prsty mých zad. Neměl jsem na to plýtvat hlasivkami a snad už po milionté vykřičet do světa pravdu, že mě nikdo nebere jako Korejce, že jsem jen poloviční nicka, která si nezaslouží být součástí její komunity.