Špatná volba

X.

„Menší nehoda," odvětil s úsměvem Tae a i se mnou v náručí se postavil. Pak mě vynesl ven a posadil na nejbližší lavičku.

„Jsem v pořádku," usmál jsem se, když si mě Tae začal prohlížet, jestli nejsem zraněný a dodal jsem: „Byla to jen náhoda."

„Náhoda? Co se vůbec stalo?" zeptal se Suga s opravdovým zájmem v hlase.

„Byla to nehoda, jasný?" ohradil se Taehyung až tím vyděsil i mě. Všichni jsme mlčeli. Tae mě pak zase vzal do náruče a autoritativně korejsky zavelel: *„Teď odvezu Kyla domů. Jine, prosím, odnes květiny a plyšáky do auta. Ostatní můžete jet domů."*

Jak Tae rozkázal, tak se i stalo. Taehyung mě cestou k autu nepřítomně mačkal a na sedadlo spolujezdce mě pokládal s opatrností světce. Vzdychl jsem a než stačil Taehyung odejít, chytil jsem ho za rukáv a upřeně se mu podíval do očí: „Jsem opravdu v pořádku. Už nejsem z porcelánu."

„Já vím. Jen chci, abys zase byl," odvětil Tae s úsměvem, políbil mě na čelo a pak za sebou zabouchl dveře. Viděl jsem, jak něco ještě říká Jinovi, ale neslyšel jsem co. Unaveně jsem si protřel oči, ale od spánku mě to neodradilo. Za chvilku jsem nevěděl o světě.

„Vzbuď se, Šípková Růženko," probudil mě příjemný, něžný hlas. Stále se zavřenýma očima jsem se usmál.

„Už jsme doma, ale nikdo tu není. Potřebuju klíče," prohlásil pobaveně hlas.

„Náhradní klíče jsou v květináči na okně," zamumlal jsem a ve snaze ještě chvíli spát, jsem se otočil od hlasu. Slyšel jsem vzdalující se kroky. Pro sebe jsem se usmál, ale oči neotvíral.

„Omlouvám se, princezno, ale musíš vstávat, jestli nechceš noc strávit v mém autě," zašeptal mi Taehyung do ucha a pak mě lehce líbnul na krk. Naskočila mi husí kůže, ale místo výkřiku jsem se jen otočil čelem k Taemu a rozespale se usmál.

„Chceš, abych tě odnesl až k tobě do postele?" zeptal se lehce laškovně a nahodil rozverný úsměv.

„Prosím," uculil jsem se a vztáhl k němu ruce.

„A kdo by věřil, že ještě dneska ráno jsi mi vynadal, že tě nemám nosit," zakroutil hlavou Taehyung rádoby uraženě. Nafoukl jsem tváře a uraženě jsem se od něj zase otočil. Slyšel jsem Taeho zasmát se. Pak mě dvě velké ruce chytily pod zády a koleny. Taehyung si mě přitáhl k sobě, já mu omotal ruce kolem krku a položil si unaveně hlavu na jeho rameno. Slyšel jsem cvaknout zámek v autě.

„Počkej a co ty kytky? Musíme je dát do vody," unaveně jsem se ohlédl za autem a vztáhl k němu ruku.

„Pak se pro ně vrátím, neboj. Nejdřív tě ale odnesu do postele," odpověděl mi Taehyung a vnesl mě do domu.

„Po schodech nahoru a poslední dveře vlevo," šeptal jsem mu do ohybu krku, jelikož už jsem zase usínal. Taehyungova hruď se jemně zatřásla smíchem. Měl jsem zavřené oči a neměl páru o tom, co se kolem mě děje. Vdechoval jsem Taeho vůni, která byla moc příjemná, a nořil se hluboko do svých snů. Cítil jsem otevření dveří a následně mě ta příjemná vůně a teplo jiného těla opustilo, když mě Taehyung položil do postele. Okamžitě jsem se schoulil do klubíčka a usnul. Ještě jsem slyšel, jak se Tae slabě zasmál a cvaknutí dveří.

Můj spánek netrval příliš dlouho, jelikož mě probudil příšerný hluk z chodby a následné rozražení dveří do mého pokoje. Unaveně jsem zamžikal očima a protřel si je. Ve dveřích stál Henry celý rudý v obličeji. V rukou svíral baseballovou pálku, a když rozsvítil světlo, mohl jsem s jistotou říct, že je na ní čerstvá krev. Vykřikl jsem a rychle vstal z postele.