Špatná volba

IV.

Probudilo mě šimrání slunečních paprsků. Trochu jsem se zamračil, donutil se vytáhnout ruku zpod vyhřáté peřiny a podrbal se na nose. Pak jsem se od paprsků otočil a moje ruka při máchnutí narazila na něco, co by rozhodně nemělo dělat v mé posteli. Prudce jsem otevřel oči a zjistil, že to, o čem jsem si myslel, že byl sen, byla vlastně skutečnost. Taehyung spál v klidu dál.

„Ach můj Bože, ach můj Bože, ach můj Bože," moje mysl se pomalu plnila panickou hrůzou. Upřímně jsem si nebyl jistý, proč se o mě pokoušel panický záchvat, když jsem si včerejšek plně uvědomoval. Možná to bylo z toho, jak Taeho spící tvář byla naprosto dokonalá. Teda, ne že by vzhůru na téhle kráse ztrácel, jen jsem si ho takhle mohl prohlédnout líp.

„Dobré ráno," pozdravil Taehyung chraplavým hlasem od toho jak se zrovna probudil.

„Ehm... dobré," zazmatkoval jsem trochu a pokusil se o úsměv.

„Jakpak ses vyspal?" zeptal se a odsunul mi spadlou ofinu z očí, přičemž mi věnoval jeden ze svých nádherných úsměvů.

„Jo no, myslím, že dobře," odpověděl jsem a musel se od něj odvrátit, abych rozdýchal nával horka.

„Jsi nějaký zarudlý. Nemáš teplotu?" zeptal se Tae se starostlivým tónem a přiložil své čelo k mému, aby mi očíhnul teplotu. Příčina mé tmavě rudé tváře.

„Ne, jsem v pořádku," usmál jsem se a odstrčil jsem Taehyunga od sebe. Ten chápavě přikývl a vstal. Já jsem se k vstávání moc neměl, pak mi ale došel jeden závažný fakt.

„Kolik je?!" vyhrkl jsem a prudce se posadil.

„Půl sedmé ráno. Proč?" odvětil Taehyung zrovna si zasunuje telefon do kapsy u tepláků.

„Uf. Ale, v půl deváté mi začíná přednáška," odpověděl jsem a začal se hrabat z peřin.

„Ukaž, pomůžu ti," řekl rychle Tae a pomohl mi vstát: „Co noha? Pořád bolí?"

Bolestně jsem přikývl, když jsem se na nohu postavil, tak si mě Taehyung vzal zase do náruče a donesl mě do koupelny, kde si zrovna Jimin čistil zuby.

„Jéé, proč jste tak brzo vzhůru?" zeptal se nás s plnou pusou pasty.

„Nějak už jsme nemohly spát, že?" odpověděl za nás za oba Taehyung a významně se na mě podíval. Jen jsem souhlasně odfrknul a nechal se posadit na okraj vany. Byla fakt obří. Zdálo se mi, že kdybychom chtěli, tak bychom se tam rozhodně všichni vešli a ještě bychom měli každý prostor pro sebe.

*„Já vím,"* zaslechl jsem Taehyunga a přesunul na ně dva pozornost.

*„A dělat s tím budeš co?"* zeptal se potutelně Jimin, přitom se otočil na mě a potutelně se na mě usmál. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet.

„Chovají se tak tajemně. Že bych jim zapomněl říct, že jim rozumím?" pomyslel jsem si a otevřel pusu, že jim to teda řeknu, ale zarazila mě Taeho odpověď: *„Nechám ho se rozhodnout sám. Dřív či později se pravda stejně ukáže."*

Rychle jsem pusu zase zavřel a dělal, že jen tak poslušně čekám. Taehyung se otočil ke mně s připraveným kartáčkem a podal mi ho do ruky.

„Děkuju," pípnul jsem a zamyšleně si strčil kartáček do pusy.

„A ty už konečně vypadni," ohradil se Taehyung se smíchem na Jimina a postrkával ho ke dveřím.

„Škoda, že jsem neslyšel začátek rozhovoru. Jo, místo toho jednou konečně dávat pozor to ne, milostpán zase čumí do blba a myslí na to kolik lidí se vejde do vany," kdyby přede mnou nestál Tae, asi bych si dal pár facek na probrání.