Sirotek

°3°

Pohled Yoongiho
Pátek 12.10.20xx
     Znovu jsem se probudil v posteli s Jiminem na zádech. Znovu se mi rýsoval v kalhotech ten stejný problém jako předešlá rána. Rychle jsem vstal a zašel do koupelny, abych si ho mohl v klidu vyřešit. Zamknul jsem se a rovnou si dal i sprchu. Když jsem byl oblečený odemknul jsem a začal si čistit zuby.
Po snídani jsem odvezl Jimina a jeho otce do práce a jelikož jsem měl práci mimo společnost, rozjel jsem se vstříc městu. Musel jsem vyzvednout obleky z čistírny, projednat další kontakt se sponzorem naší firmy a ještě dodělat nějaké spisy v kanceláři. Byl to můj další vytížený den. Večer jsem padl unaveně na postel a ani se neobtěžoval zavřít dveře. Proto jsem byl také hodně překvapený, když na mě Jimin hupsnul. Myslel jsem, že toho blbečka zabiju, jelikož jsem byl celý rozlámaný. Sykl jsem bolestí a snažil se ho setřást. Nepodařilo se. Držel se jako klíště. Po pěti minutách jsem to konečně vzdal. Ležel jsem tam jako vorvaň a nehodlal se hnout už ani o milimetr. Jimin se také nehýbal a to mě trochu děsilo. Cítil jsem jeho dech na mém krku a to mě vcelku vzrušovalo. Cítil jsem jak se mi do tváře nahrnuje teplo a mění barvu na rudou. Zrychleně jsem dýchal a snažil se co nejrychleji uklidnit. Jimin se potutelně zasmál a já stuhl. Začal mě lochtat na žebrech a bocích. Hlasitě jsem vypískl a začal se smát. Chtěl jsem mu utéct, ale neměl jsem jak a ani kam. Jimin si toho byl vědom a proto pokračoval. "J-Jiminie! P-p-přestaň p-prosím! Já u-už nemůžu!" Vykřikl jsem a stále se zběsile smál. Jimin se uchechtl a nakonec ze mě slezl. Konečně jsem se mohl volně hýbat. Hluboce jsem se nadechl a snažil se uklidnit. Jimin na mě provokativně koukal. "P-promiň." Řekl jsem a utekl z pokoje. Zamkl jsem se v koupelně a pustil si sprchu. Nechal jsem studené kapky vody stékat po mém těle. "No tak uklidni se. Jenom tě lechtal." Řekl jsem si pro sebe a po chvilce vypnul sprchu. Omotal jsem si ručník okolo pasu a zamířil do mého pokoje. Tam jsem se převlékl a spokojeně se schoulil v posteli. Najednou se otevřely dveře a objevil se v nich Jimin. Po cestě k mé posteli zhasnul světla a poté si lehl za mě. Dal mi ruku okolo pasu a blíže si mě k němu přitáhl. "Dobrou noc Sugo." Hlesl těsně před tím než upadl do říše snů. "Dobrou..."

Ráno jsem se probudil jako obvykle. Ale dnešek byl výjimečný. Dnes to je přesně sedm let, co si mě rodina Parků vzala k sobě. Ale co je důležitější, dnes má Jimin narozeniny. Vstal jsem brzo, jako bych vstával do práce a začal chystat výzdobu. Poté jsem začal péct dort a udělal nějaké jednohubky. Vše bylo připraveno, jen zbývalo ozdobit dort. Udělal jsem bílý krém, kterým jsem ho začal zdobit a dělat různé ozdoby. Broukal jsem si přitom melodii jedné z mých písní. V polovině zdobení jsem uslyšel kroky na schodech. Polekaně jsem se otočil a přispěchal ke schodům. Spatřil jsem tam ospalého Jimina, jak se pomalu sune dolů a je jen v šedých teplákách. Ó můj bože! On je tak dokonalý! Jeho ranní rozcuch byl tak sexy, že jsem měl co dělat, abych se udržel a nepovalil ho tu na zem. Už zase ty myšlenky! Já se z něho opravdu jednou zcvoknu. "Co tu děláš tak brzy?" Zeptal se mě jeho ranním chraplákem. "N-něco...jdi spát." Řekl jsem a ukázal mu rukou ať odejde. On jen zavrtěl hlavou a sestoupil poslední schod. "Když tam nejsi, tak to není ono." Řekl a přistoupil ke mě. Objal mě okolo pasu a pevně mě sevřel. Vydechl jsem všechen vzduch co jsem měl v plicích a objetí opětoval. Po chvíli jsme se odtrhli a já chtěl dokončit své přípravy. "Dělám ti překvapení. Šup jdi si ještě lehnout. Až to bude hotové zavolám tě." Řekl jsem tajuplně a prstem ho lehce cvrnknul do nosu. Jimin se jen uchechtl a odešel zpět do postele. Oddychl jsem si a dodělal mou práci. Poklidil jsem ještě v kuchyni a doupravil pár detailů. Vzbudil jsem 'rodiče' a poslal je čekat do obýváku. Nakonec jsem potichu šel pro Jimina. Válel se na posteli a s někým se bavil. Mluvil v jiném jazyce takže jsem nic moc nepochytil. Jakmile mě zaregistroval, hovor ukončil a obtočil se kolem mě. Rukou jsem mu zakryl oči a odvedl ho do obýváku. Jakmile jsme vešli ruku jsem mu z očí sundal a pan Park vystřelil konfety. "Všechno nejlepší!" Vykřikli jsme radostně a začali tleskat. Jimin se začal smát a děkovat. Předali jsme mu dárky a on je ihned začal rozbalovat. Byl jako malé dítě. Nad tím jsem se musel usmát. Já jediný jsem mu ještě nepředal dárek. Všichni na mě divně koukali, ale já to ignoroval. Měl jsem svůj plán.
Během oslavy dostal Jimin telefonát od jeho kamarádů z Anglie, kde studoval. Byl velmi šťastný. Musím přiznat, že jsem žárlil. Dokonce jeden z nich přijede a bude tu tak na dva týdny. Z toho mám trochu obavu, jelikož to nedopadne dobře. Jak to vím? Intuice. Byl jsem malinko podrážděný, že si sem přitáhne někoho jiného, ale budu to muset překousnout. Nijak jsem to dál neřešil a upil si ze své flašky s pivem.
Asi v deset jsme začali sklízet. Tedy respektive já. 'Rodiče' si šli lehnout a Jimin ještě seděl na gauči a odpočíval. Když jsem měl všechno hotové, šel jsem ho vzbudit. Řekl jsem mu, aby se teple oblékl a počkal na mě u vchodových dveří. Sám jsem se pak šel teple obléct. Sešel jsem schody dolů a Jimin tam už stál a čekal na mě. Vzal jsem ho za ruku a otevřel dveře. Táhl jsem ho na místní vyhlídku v nedalekém parku. Dárek jsem měl schovaný pod bundou a zbytek už se připravil sám. Na vyhlídce jsme byli sami, což bylo samozřejmostí. Vyšli jsme až nahoru a tam jsem se na něj otočil. Z bundy jsem vytáhl malou krabičku a předal ji Jiminovi. On ji otevřel a pak zapištěl radostí. Objal mě a poprosil, abych mu můj dárek zavěsil na krk. Přikývl jsem a stříbrný přívěsek mu zapl na krku. Na přívěšku byl prstýnek s jeho datem narození a také jeho jméno. Poděkoval mi, ale to nebylo vše. Měl jsem ještě jedno překvapení. Vytáhl jsem zpod bundy větší igelitku a v tom byl papírový lampión. Takové ty, které se pouštějí s přáním na oblohu. Vybalil jsem ho a Jimin ho chytl z druhé strany. Zapalovačem jsem zapálil tu divnou věc vevnitř a na tři jsme ten lampión pustili. Vzdaloval se od nás pomalu a houpavě. Byla to nádhera. Jimin vydechl nadšením a stiskl mojí ruku. Usmál jsem se nad tím, ale pohled k němu radši nestáčel. Najednou mě Jimin chytl okolo pasu a navrhl mi, aby jsme si zatančili. Chvíli jsem odporoval, ale nakonec jsem k tomu přistoupil. Jimin vytáhl mobil a pustil tam nějakou písničku. (Uncover by Zara Larsson)

Chytl mě okolo pasu a přitáhl blíž k němu. Já mu dal ruce okolo krku a pomalu jsme se začali otáčet. Chvilku jsem se koukal na hvězdy nad námi a přemýšlel nad textem té písně. Pak mě ale začalo bolet za krkem a tak jsem si hlavu položil k Jiminovo krku. V tu chvíli jsem byl opravdu šťastný. Jakoby to byly moje narozeniny, Vánoce a svátek dohromady.
Po písničce jsme se od sebe odtrhli, ale Jimin mě překvapivě vzal za ruku a propletl si se mnou prsty. Udiveně jsem se na něj podíval. "Je zima." Řekl a druhou ruku si strčil do bundy. Kývl jsem hlavou a společně jsme se rozešli domů.

_______________________________________       Ahoj! Tak co jak se vám to zatím líbí? Není to moc....všelijaký?

Kdyby jste měli nějaký nápad sem s ním...

Začínám mít obavu o mé dosavadní plány...tak snad mi vyjdou...

Fighting! Annyeong~ <3