Sirotek

°5°

Pohled Yoongiho
xx.11.20xx
Probudil jsem se někdy odpoledne. Na čele jsem cítil něco mokrého a studeného. Snažil jsem se vstát, ale někdo mě znovu položil do stejné polohy. Líně jsem otevřel jedno oko a musel si ho párkrát protřít, aych mohl vidět. Seděl u mě Jimin a na obličeji se mu rýsovala starost. Vedle něho sedí Kook se stejným výrazem. Nechápavě chvíli koukám okolo sebe a poté otevřu druhé oko a udělám stejný proces jako u prvního. Pomalu si sednu a pohlédnu na oba dva se strachem, zlostí a hlavně bolestí v očích. Znovu jsem cítil tu tupou bolest v hrudníku. "Jak dlouho jsem spal?" Zeptal jsem se mým chraplákem. "Dva dny." Řekl Jimin a podal mi skleničku s vodou. Vykulil jsem oči. Dva dny? Vždyť nestíhám mojí práci! "M-musím do práce." Řekl jsem a chystal se zvednout. Jimin mi však zabránil v odchodu. "Nikam nejdeš! Zustaneš v posteli dokud nebudeš v pořádku." Znovu mi podával sklenici i s nějakým práškem. Poslušně jsem spolkl prášek a vypil celou sklenici vody. Poté jsem si znovu lehl a přitom stále propaloval ty dva pohledem. "Takže vy dva jste spolu?" Zeptal jsem se a hořce se usmál. Překvapeně na mě koukali a nechápali o čem mluvím. "Jestli myslíš ten polibek...víš...Jimin a já...my-" začal mluvit Jungkook, který se potutelně culil. "Potřeboval pomoc s jednou scénou! Nedokáže být dominantní a ve filmu ve kterém hraje dominantní být musí. Jen jsem mu s tím pomáhal!" Vykřikl Jimin, který měl nyní rudou barvu a hlavu sklopenou. Překvapeně jsem zamrkal. "Cože? T-ty hraješ ve filmu?" Kývl hlavou. Jungkook vypadal nespokojeně. Jako by mu Jimin zkazil zábavu. Radši jsem to neřešil. Uvnitř se mi neskutečně ulevilo. Začal jsem se smát. Byl to jediný způsob jak všechno napětí odehnat pryč. Oba dva se na mě divně dívali. Ke smíchu se později přidaly i slzy. Pak ze mě lezly jen divné zvuky. "P-proč brečíš?" Řekl zmateně Kook. "J-já n-n-nevím." Zakuckal jsem se. Utřel jsem si slzy a snažil se uklidnit. Pak jsem dostal strach. "Kde je Sugy?!" Vyhrkl jsem najednou. "Neboj je v pořádku. Otec ho vzal k veterináři naočkovat proti nemocem. Už by tu měli být." Jen co to vyslovil se ozvaly dolní dveře a štěkot. Chtěl jsem jít dolů, ale nemohl jsem. Jimin by mě nepustil. Za chvilku jsem slyšel dupot na schodech a poté klepot na dveře. Všichni najednou jsme vyhrkli ať vstoupí a jako první do pokoje vběhl Sugy. Vyskočil mi na postel, kde jsem už seděl a začal mě vítat. Do pokoje také vešel otec. "Ten pes je hotový poklad. Čekal by tu s tebou dokud by jsi se nevzbudil." Zasmál se a přešel k mé posteli. Usmíval jsem se a hladil to štěně po hlavičce. Strašně rád jsem ho viděl. Chvilku jsem se s ním ještě tulil a pak upřel zrak na ostatní. "Pane, otče, omlouvám se. Od zítřka budu pracovat. Už je mi lépe." Řekl jsem rozhodně. "Sugo, nemusíš se přepínat. Jungkook nám se spoustou práce pomohl, takže by jsi mohl klidně ležet ještě tak dva dny-" "To není třeba. Zítra jdu do práce. Děkuji." Přerušil jsem otce a uklonil se. Zívl jsem a znovu si lehl. Sugyho jsem položil vedle mě a oba nás přikryl. Otec s Kookem odešli, zbyl tam jen Jimin. Podíval jsem se na něj a prohlížel si každičkou část jeho obličeje. Byl nádherný. Z přemýšlení mě vytrhl jeho hlas. "Kdyby jsi něco potřeboval řekni. Budu tu s tebou." Moje tvář začínala být znovu červená. Kývl jsem a schoval svou tvář v peřině. Moje srdce bilo rychleji než obvykle. Zavřel jsem oči a snažil se znovu usnout.

Probudil jsem se asi někdy okolo osmé ráno, jelikož venku svítilo sluníčko, které vyzařovalo teplé paprsky. Cítil jsem na sobě něco těžkého a teplého. Otočil jsem hlavu na stranu, odkud vycházelo ono příjemné teplo. Vedle mě se nacházel Jimin. Měl okolo mě přehozenou polovinu jeho těla a sladce si oddychoval. Vypadal jako andílek. Otočil jsem se k němu celým tělem. Ruce jsem dal v pěst a přiložil je ke svému obličeji, který znovu nabíral červený nádech. Koukal jsem se na něj dobré tři minuty. Poté se probral a otevřel ty jeho nádherné oči. Překvapeně zamrkal. Sklopil jsem pohled a snažil se skrýt můj rudý obličej. On mi však ruce sundal a dlouze se na mě podíval. V břiše jsem měl velmi příjemný pocit, který připomínal roj motýlků. Jeho prsty mi vzal bradu a podíval se mi do očí. Byl až neskutečně blízko mého obličeje. Naše rty od sebe dělili milimetry, když v tom jsem uslyšel svůj budík a vyletěl z postele. Ten otravný zvuk ihned vypnu a podívám se na tmu okolo mě. Byl to jen sen. Ale no tak...to jako vážně? Naštvaně jsem si vzal oblečení ze skříně a odešel do koupelny. Ještě před odchodem jsem viděl jak se něco v mém pokoji hýbe, ale řekl jsem si, že to bude Sugy. V koupelně jsem si udělal hygienu. Hned poté co jsem byl čistý a oblečený jsem šel dělat snídani.

Pohled Jimina
Včera jsem byl znovu celý večer u Sugy v pokoji a dával na něj pozor. Úplně jsem však zapoměl na to, že dnes vstává do práce jako obvykle. Každou noc jsem se k němu tiskl a častokrát mu dal i pusu do vlasů. Jenže dnes, když jsem mu jí chtěl dát, on se otočil. Vnímal, ale jen na půl jelikož měl stále zavřené oči a jeho pohyby byli nemotorné. Chtěl jsem využít situace. Nevím co to se mnou je. Poslední dobou se mnou Suga dělá věci, které bych do sebe nikdy neřekl. Mám ho rád to jo, ale jaký druh lásky k němu cítím? Toť otázka. Ale teď se mi hlavou probíjela jen jedna myšlenka. Polib ho! Obličejem jsem se k nemu blížil blíž a blíž. Dělilo nás pár milimetrů. A pak mu začal hrát budík. Suga vystřelil z postele a budík vypnul. Já mezitím sklouzl pod postel a čekal až odejde. Poté jsem vylezl a podrbal se na zátylku. Vypadal naštvaně. Jako kdyby chtěl abych to udělal. Zavrtěl jsem záporně hlavou a odešel do svého pokoje. Nalezl jsem tam Kooka jak se mi valí přes půl postele. Musel jsem se nad tím zasmát. Vyndal jsem mobil z kapsy a vyfotil si ho. Tak a mám pro tebe perfektní dárek k narozeninám. Lehl jsem si na kraj postele a snažil se ještě zabrat. Po chvíli se mi to také povedlo a já se ocitl v říši snů.