Sirotek

°9°

Pohled Yoongiho
xx.2.20xx
"Nene..." řekl jsem přidušeně. Do očí se mi pomalu začaly hrnout slzy. Stál tam. Byl přímo přede mnou. Jakmile mě uviděl rozbrečel se. Utíkal ke mě a pevně mě objal. Slzy mi tekly po celém obličeji a mě to bylo fuk. Byl tu. A já ho svíral pevně v náručí. Tak strašně moc se mi po něm stýskalo. "Jimine..." vydechl jsem. Kývl hlavou a malinko se odtáhl, aby na mě viděl. Byl bledý, pod očima měl velké černé kruhy a jeho oči byly rudé od pláče. Utřel jsem mu pár slz z tváře a zadíval se do těch jeho zarudlých a přesto nádherných očí. "Yoongi. Už tě nikdy nenechám odejít. Byla to ta největší chyba, kterou jsem kdy mohl dopustit. Odpust mi." Zašeptal mi do ucha. "Ale Jimine. Tohle nebyla ničí chyba. Alespoň ne nás dvou. Jak jsi se sem vůbec dostal?" Zeptal jsem se a pohladil ho po tváři. "Ten kluk mě sem přivedl. Prý to bylo důležité. A opravdu bylo." Řekl a další vlna slz mu stékala po tváři. Snažil jsem se ho utišit a tak jsem ho přitiskl víc k sobě. Oba dva jsme tam brečeli, ale byli jsme šťastní. Nakonec jsme oba usnuli. Spolu. V objetí toho druhého.

Když jsem se probudil Jimin ležel vedle mě a koukal na mě. Prsty mi odhrnoval vlasy z obličeje. Usmíval se. Tak krásný úsměv má jenom on. Koukal bych se na něj klidně celý den. Oh, jak já ho miluji. Přeji si, aby mě znovu políbil. Hned potom, co se mi v mysli promítla tato myšlenka, jsem zčervenal. Jimin se usmál ještě víc a dal mi malou pusu na čelo. Potom na tváře a pak na nos. Když se blížil k mým rtům nečekal jsem a spojil je s těmi jeho. Vypadal překvapeně, ale určitě to bylo milé překvapení, jelikož se mnou začal ihned spolupracovat. Lehce jsem mu zkousl dolní ret a on mi tiše vzdychl do polibku. Jakmile otevřel pusu jsem toho využil a strčil do ní svůj jazyk. Nejprve jsem to jen tak prozkoumával a pak si začal hrát s jeho jazykem. Vyhoupl jsem se nad něj a trochu ho zatlačil do matrace pod námi. Jimin si mé boky stáhl až k jeho rozkroku. Pak mi pevně stiskl zadek. Vzdychl jsem a malinko se prohnul v zádech. Využil chvilku mé nepozornosti a shodil mě pod sebe. Koukal jsem na něj se chtíčem v očích. Má horečka tomu moc nepomohla. Koukal na mě s úšklebkem na obličeji. Provokativně jsem nadzvihl svůj zadek a otřel se s ním o jeho problém v kalhotech. Při tom jsem si olízl mlsně rty. Jimin se malinko zamračil a naklonil se nade mě. "Yoongi, jsi ještě nemocný. Neprovokuj! Nechci ti ublížit." Řekl a schválně se otřel o můj rozkrok. Spokojeně jsem vzdychl a Jimin toho využil. Znovu mě začal líbat. Byl jsem tak šťastný. Probudit se vedle někoho koho milujete je ta nejhezčí věc na světě. A dělat s ní tohle je prostě...nenacházím ani správná slova, kterými bych to mohl popsat. Když se odtáhl, leželi jsme vedle sebe. Jimin si se mnou propletl prsty a lehl si na mé rameno. Volnou rukou jsem mu čechral vlasy. "Yoongi..?"
"Ano?"
"Miluji tě." V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Podíval se na mě tím jeho nevinným pohledem. Asi budu mít infarkt. "Já...tebe taky." Řekl jsem potichu tak, aby to slyšel jen on. Jimin se usmál a já byl rudý jako rajče. V naší chvilce nás však vyrušil Hoseok. Ten kůň pitomej! "Jimine? Už budeš muset jít. Zítra tě klidně zase přivezu, ale nikdo kromě nás nesmí vědět, že jsi tu byl." Řekl rychle a ukázal na Jimina ať sebou pohne. Kývl na kladnou odpověď a před odchodem mi ještě rychle vtiskl polibek do vlasů. Zamával jsem mu na rozloučenou a převalil se v posteli. Po asi půl hodině do pokoje vešel Hobi. "Děkuji ti Hobi, že jsi ho sem přivedl." Řekl jsem když se pod ním prohoupla matrace. "Nemáš zač. Vím jak je to pro tebe těžké. Kdyby mě někdo odvedl od Vho..." zrudl. "Ha! A pak že s ním nic nemáš!" Řekl jsem vítězně. Hodil po mě kyselý pohled. Vyplázl jsem na něj jazyk a on mě cvrnknul do čela. Ihned jsem se za to místo chytnul a dělal, že bude brzy konec světa. Hobi začal vyšilovat a hledal nějaký mokrý hadr. Začal jsem se strašně smát. "Hlupáčku nic mi není!" Řekl jsem a stále se mu smál. Hobi vypadal dost uraženě a také, že byl. Nafoukl tváře a hlavu ode mě odvrátil. Smál jsem se ještě víc. To bylo vlastně poprvé za tu dlouhou dobu, co jsem tu byl zavřený. Ještě jsem se smál, když do pokoje vtrhli kluci. Vykulili na mě oči a tím mě ještě víc rozesmáli. Tekly mi slzy od toho, jak jsem se řehtal. "Páni! On se umí smát!" Řekl Tae a přešel k usmívajícímu se Hobimu. "Koukám, že už ti je lépe." Řekl Jin. Kývl jsem a šťastně se usmál. Tohle byl ten nejlepší den mého života...

_______________________________________ Ughhhhh....další díl je na světě xdd

Snad se vám líbil. Doufám, že ano jelikož jsem na tom vypotřebovala veškerou energii....>< *headache*
#prayformeh

Koment/hlas potěší :3
Tak...bye bye~