Sirotek

°6°

Pohled Yoongiho
13.12.20xx
     Konečně další poklidný den. Ráno jsem se vzbudil s mým pánem omotaným okolo mě. Bylo to kouzelné. Jen, kdyby jsme nemuseli jít do práce a on by mě miloval nazpět. Byl bych ten nejšťastnější člověk na zemi. Bohužel to tak není. Vůbec se mi od něj nechtělo. Opatrně jsem mu ze mě sundal ruce a šel do koupelny. Tam jsem si začal čistit zuby. Měl jsem stále zavřené oči a představoval si to teplo co z Jimina vyzařovalo. Najednou mě někdo objal okolo pasu. Moc dobře jsem věděl, že je to Jimin. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a pokračoval ve své činnosti. Jimin si mě k sobě přitáhl blíž a hlavu si opřel o tu mojí. Chvíli jsme takhle stáli, ale pak jsem se musel předklonit a vyplivnout pastu. Cítil jsem jak na mě Jimin kouká, ale ignoroval jsem to. Umyl jsem si obličej a utřel si ho do ručníku, který visí vedle umyvadla. Jimin mi stále svíral boky. Nebyl to špatný pocit, vlastně byl až moc dobrý. Otočil jsem se k němu čelem a on si mě k sobě přitáhl. Hlavu jsem stočil k jeho krku a nasával jeho nádhernou vůni. Co to s ním dnes je, že je tak přítulný. Ne, že by mi to vadilo. Ale je to zvláštní. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli. Jimin na mě koukal jako by to bylo dnes naposledy, co se vidíme. Usmál jsem se na něj. Pohladil jsem ho po tváři a odešel dělat snídani. Když jsem však přišel do kuchyně, vše bylo připraveno a rodiče mě vítali s úsměvem na tváři. Přišlo mi to strašně divné. Sedl jsem si tedy ke stolu a začal jíst. 

Po snídani jsem odvezl pána a otce do práce. Sedl jsem si ke svému stolu a začal pracovat na dokumentech. Byl čas oběda a Jimin se pro mě stavil do kanclu. Chtěl se se mnou najíst. Na oběd mě zval vždy, takže jsem znovu přijal a odešli jsme do místní jídelny. Vaří tu moc dobře. Sedli jsme si ke stolu u okna a začali jíst naše jídlo. Zrovna když mi Jimin vyprávěl další historku z jeho pobytu v Anglii, vyrušil ho jeden z našich agentů. Jimin musel jít pryč a tak jsem zůstal u stolu sám. Říkal, že mi to dnes ještě vynahradí, tak jsem zvědaví jak. Z myšlenek mě vtrhl dívčí hlas. ''Ehmm...pane. Jste Min Yoo-.... ughhh promiňte. Jste pan Suga?'' (lol proč to zní tak vtipně xD) Zmateně jsem kývl hlavou. "Ehmm...mohla bych si k vám přisednout?" Znovu jsem kladně kývl hlavou. Tenhle den je opravdu velmi zvláštní. Co se to děje? Z myšlenek mě znovu vytrhl její hlas. "Já...ughh...ch-chtěla jsem...umm...vaše rodina..." Vůbec nic jsem nechápal. Dělala si ze mě dobrý den? Moje rodina je mrtvá. "Promiňte ale tohle musí být omyl. Já nemám jinou rodinu než tu co mě adoptovala." Řekl jsem rychle a začal odcházet. "P-počkejte prosím!" Vykřikla slabě a chytla mě za rukáv saka. "Až pro vás dnes přijdou, odejděte dobrovolně. Jinak to s vaší adoptivní rodinou nedopadne dobře." Řekla tiše a bez dalšího slova odešla. Kdo pro mě má přijít?! Co se to sakra děje?!
Z práce jsme dnes přijeli domů dřív. Jimin mě ihned po příjezdu zatáhl k němu do pokoje. Udiveně jsem na něj koukal. Zamkl za námi dveře a mě si přitáhl do obětí. To jsem mu opětoval. Jimin se po chvíli odtáhl. Viděl jsem, jak se v jeho očích lesknou slzy. Otočil se ke mě zády. V mobilu začal listovat v seznamu jeho písniček. Pak jednu pustil a znovu si mě k sobě přitáhl. Začali jsme se pomalu otáčet. Jimin se na mě tiskl a cítil jsem, jak na mojí bílou košili dopadají horké kapky slz. Něžně jsem ho hladil po zádech. Miloval jsem tuhle chvíli stejně jako jeho. Najednou Jimin zvedl pohled a dlouze se na mě podíval. "Sugo, můžu udělat něco co jsem chtěl udělat už hodně dlouho?" Zeptal se mě tajemně. Kývl jsem. Jimin se začal přibližovat k mému obličeji. Až když vyplnil celou mezeru mezi námi, se naše rty spojily. Tak dlouho jsem na tuto chvíli čekal. Bylo to tak nádherné! Jeho rty byly měkké a sladké. Začal jsem po chvilce odpovídat na jeho polibky. Poté se náš polibek prohloubil. Jimin mi dal ruce na zadek a ten pevně zmáčkl. Potichu jsem vzdychl a dal mu ruce okolo krku. Nohama jsem se odrazil od země a obmotal je okolo jeho pasu. Nyní mi zadek pevně svíral v jeho dlaních. Mráz mi projel celým tělem a mě to velmi vzrušovalo. Zrovna když jsme byli v tom nejlepším se ozval klepot na dveře. Jimin se rychle odtrhl a snažil se rozdýchat. "A-ano?" Zeptal se při čemž mu přeskočil hlas. Bylo to opravdu roztomilé. Za dveřmi se ozval otcův hlas. "Jimine, pomoz sbalit Sugovi. Už jsou tu..."

_______________________________________ Taaaaaak xD
Jak se vám to líbí zatím xD ??
Doufám že to není moc rychlé či pomalé....nápady vřele uvítám :3
MUAHAHAHAHAHAH- *kašle*
Ehmm....no....
Bye bye v dalším díle~ :3