Sirotek

°12°

Pohled třetí osoby
xx.x.20xx
     Dnes bylo ošklivo. Pršelo už od rána. No pršelo. Chvilkami jen poprchávalo. Obloha byla šedivá jako z obrazu nějakého pochmurného malíře. Mračilo se na každého a převážně na místo, kde se nacházel hlouček lidí oblečených v černém. Konal se zde pohřeb. Lidé plakali a pronášeli své myšlenky. Nikdo se nesmál a byli stejně tak pochmurní jako nebe samo. Po nějakém čase se začali lidé vracet zpět do svých domovů. Zbyl tam jen jeden jediný člověk. Jeho hnědé vlasy byli mokré a oblečení se mu lepilo na štíhlé tělo. Nebrečel. Měl na sobě kamenný výraz . Když se však okolo něj obepnuly ruce usmál se. Otočil se a políbil dotyčného. Odešli, ruku v ruce, pryč. Daleko od toho místa. Daleko od toho města, od všech těch lidí. Tam kde můžou být spolu a jen oni dva.

O půl roku později
     "Bacha!" Zařval mužský hlas. Volaný uhnul a disk dopadl do písku. "Kam to házíš? Dávej přeci trochu pozor." Řekl trochu klidněji ten muž na dospívajícího kluka. Kývl, omluvil se, vzal si disk a odběhl pryč. Muž si znovu propletl prsty s menším. Ten se na něj usmál a volnou rukou ho hravě bouchl do ruky. "To jsi nemusel. Viděl jsi, jak byl vyděšený?" Řekl starostlivě menší. "To sice jo, ale už nechci cítit pocit ztráty. Ne podruhé." Řekl vyšší. Usmál se na něj a dal mu pusu na čelo. Šli dál po pláži. Poté usedli na vyvýšené místo a pozorovali společně západ slunce. "Miluji tě Jiminie." "Já tebe taky, Yoongi." Políbili se a šli domů. Byli šťastní. Smáli se a jejich smích se nesl až do hvězdných výšin. Už je nikdo nemohl rozdělit...

_______________________________________ Ahoj!

Všem vám moc děkuji za podporu a všechny hlasy a komentáře!!!!!

Doufám že jsem to ukončila dobře :3

Jste úžasný...vážně....*cries*

Bude se mi docela stýskat po tehle knize...ale už mám vymyšlenou další :D

Najdete ji na mém profilu jako : I wanna reset

Tak snad se vám příběhy budou líbit i nadále :3
Bye bye~