Nemohla usnout. Pořád ji doháněly vzpomínky, myšlenky na věci, které chtěla zapomenout. Všechno špatné, co v životě udělala. A všechno dobré, co neudělala.
Samozřejmě, nikdo jí nikdy nic nevyčítal. Na to si vystačila sama. Vyčítala si každý den své mizerné existence. Záviděla všem okolo jejich dokonalé životy. Záviděla jim ty noci, kdy se oni bavili a ona tiše plakala do polštáře. Záviděla jim ty dny, které trávili spolu a ona se tiše choulila v koutě.
Chtěla utéct, ale nebylo kam. Chtěla se opřít ale nebylo o koho. Chtěla se svěřit, ale nebylo komu. Chtěla umřít, ale nebylo jak. Chtěla toho tolik..
Avšak všechny její sny skončily ještě než začaly. Mezi kapkami slaného deště a tichými prosbami o pomoc. Pomoc, která nepřicházela.
Všechny problémy, všechny nedostatky, všechny starosti ji pomalu stravovaly jako oheň. A ona neměla na výběr. Shořela. A možná za to byla v malém koutku své zničené duše docela ráda.
Avšak ani tady ji nenechali na pokoji. Donutili ji povstat ze svého vlastního popela. Ale ona si nechtěla hrát na nějaké legendární ptáky! Protože byla všechno, jenom ne legendární.
Nevěděla, jak se vlastně dostala tam, kde je teď. Nic z toho nechtěla. Nikdy se jí nikdo nezeptal, co by vlastně chtěla. A i kdyby se tak stalo, asi by nevěděla, co odpovědět. I když měla jedno přání, které vystačilo za všechny. Být alespoň trochu jako ostatní.
ČTEŠ
Odpočet citu
Science FictionAlex a Harry Roweovi zmizeli. A s nimi i ony záhadné dokumenty o projektu Asheop. Systém celé planety se hroutí a někdo to bude muset udržet pohromadě. Ale kdo? Charlotte Nicholsová už to ví. I když, možná by byla radši, kdyby to nevěděla... Druhý d...
