Nevěděla, jestli její zprávu dostal. Ale po jejím odeslání cítila určitou úlevu. Konečně se mohla někomu vyzpovídat aniž by ji soudil. Což vzhledem ke stále chybějící odpovědi určitě neudělal.
Čím dál víc měla nutkání poslat mu další zprávy. Napsat o všem, co ji trápilo. O tom, jak vyrůstala bez rodičů. Jak ji adoptovali Nicholsovi. O jejím životě s Toddem. Jak skoro umřela, aby mohla dál žít.
Vzpomínky se na ni valily jedna přes druhou jako lavina. Jak se snažila každému zavděčit až ztratila samu sebe. Jak ji všichni nesnášeli. A jak předstírali, že ji mají rádi, když dělala, co chtěli. Nevěděla, jak tomu utéct. Tak se slzami v očích začala psát další zprávu.
Ahoj Alexi,
sama nechápu, proč tohle dělám. Možná je toho na mě v poslední době moc. Všechno se mi vrací víš? Když mi bylo asi deset, rodiče někam zmizeli. Dodnes nevím kam, ale hádám, že jsem jim nechyběla. Hlavně, že měli své drogy.
Rok jsem přežívala jak se dalo a že na to období nejsem nějak zvlášť hrdá. Ostatně, na většinu svého života nejsem. Ale měla jsem štěstí a našla skvělé lidi. Margaret a Eliase Nicholsovy. Myslím, že minimálně Margaret znáš. Nejspíš také víš, že mě adoptovali. I když to se mnou neměli moc lehké. Měli mě moc rádi. A ani oni mi nebyli lhostejní. Ale jsou mrtví, Alexi, kvůli mně!
Víš, i tebe mám ráda. Možná víc, než bych chtěla. Máš mě taky rád? Doufám, že ano.
Tvoje Charlotta
Dopsala a zmáčkla ODESLAT. Nechápala proč to udělala. Na jednu stranu se jí ulevilo, na tu druhou se styděla. Za poslední řádky. Za to, jak nebesky hloupě to znělo. Zbývalo pouze doufat, že si to nepřečte.
I když jedna její malinká část chtěla, aby si to přečetl. Protože napsala pravdu. Záleželo jí na něm.
A na hodinkách se jí objevilo 45 %.
ČTEŠ
Odpočet citu
Ficção CientíficaAlex a Harry Roweovi zmizeli. A s nimi i ony záhadné dokumenty o projektu Asheop. Systém celé planety se hroutí a někdo to bude muset udržet pohromadě. Ale kdo? Charlotte Nicholsová už to ví. I když, možná by byla radši, kdyby to nevěděla... Druhý d...
