Odpočet citu

25 % - Charlotta

,,Dám ti jednu radu. Jít za ní je teď opravdu jenom na vlastní nebezpečí. Je z ní taková malá bohyně pomsty,“ slyšela Charlotta Besom.

Nevěděla, komu to říkala, a ani ji to nezajímalo. Ona teď chtěla jediné. Svůj klid.

,,Já s ní ale musím mluvit!“ Charlotta konečně rozpoznala ten druhý hlas. Matt Powel. I když z jeho přítomnosti nebyla nějak obzvlášť nadšená, dokázala jeho společnost snést. Tu Donaldovu ne.

,,Lottie?“ ozvalo se přímo za ní. Ani si nevšimla, kdy Matt vstoupil do její kanceláře.

Malá útulná místnost, hrající všemi barvami duhy a možná i některými navíc, byla vždy pouze její království a nikdo se ještě neodvážil do ní vstoupit bez vyzvání. To ale byl teď její nejmenší problém. Má štěstí.

,,Co potřebuješ?“ zeptala se ho rovnou. Neměla teď náladu na dlouhé kecy o počasí nebo ještě hůř, o tom, jak se má. I slepému muselo být jasné, že není v pohodě.

,,Víš, poslal mě Donald,“ začal Matt opatrně.
,,Fajn, tak mu můžeš vyřídit, že ať už chce cokoliv, odpověď je ne,“ řekla značně otrávená Charlotta a otočila se ve své židli zády k němu. Snad to pochopí.

Nepochopil. Pokračoval. Charlotta poslouchala plané omluvy, že to Don tak nemyslel a že by mu měla dát ještě šanci a že celé je to vlastně jedno velké nedorozumění. Ale nevěřila mu ani slovo.

,,Víš co? Když se mi chce Donald omlouvat, tak ať to aspoň udělá osobně. Na tohle fakt nemám náladu,“ naznačila Mattovi aby odešel. A ten to, očividně rád, udělal.

Charlotta přemýšlela. Hodně. Ale stejně se její myšlenky stáčely k jedinému. Chtělo by to Alexe. Ani nevěděla, kdy k tomu došla, ale usoudila, že jí zase chybí o trochu víc. Asi z 25 %.