Už byl mimo Raebos docela dlouho. Dokonce si začínal i zvykat. Avšak tato loď mu domovskou planetu nikdy nemohla zcela nahradit.
Avšak musel uznat, že na vesmírné plavidlo to nevypadalo špatně. Všude plno lidí, rostlin a zase lidí. Alex měl lidi rád. Do určité míry. Naštěstí tito lidé vypadali, že mají dost své práce a nevšímali si jej.
Nejvíce ho však těšilo, že mu kapitán přidělil jeho vlastní "kajutu". Minimálně on tomu pokojíčku tak říkal. Znělo to tak hezky. Moje kajuta. Měl to tam rád. Bylo to sice malé, ale útulné. A hlavně celé jenom jeho. A taky tam měl vše, co by mohl potřebovat.
Jeho největší prioritou se aktuálně stalo přeprogramování hodinek. Nemohl je přece nechat běžet podle systému, který pro něj už dávno neplatil. Avšak nechtěl o ně zcela přijít.
Bohužel, jak brzo zjistil, nebyla to zrovna jednoduchá záležitost. Sice, když požádal, dostal cokoliv, co by se mu mohlo hodit, avšak nevěděl, jaký systém by měl nahrát.
Kde sehnat nová pravidla? A ideálně i funkční pravidla. Po zkušenostech s Kodexem se už nechtěl do ničeho pouštět.
Vzpomínal na Charlottu. Ta by určitě věděla, co s tím. Chyběla mu čím dál víc. Nevěděl, jak si určit míru tohoto pro něj zcela nového pocitu.
Nakonec se ale rozhodl, že se bude držet toho, co mu šlo nejlépe. Procent. Věděl, že nikdy nebude zcela přesný. Ale jeho odhad činil zhruba 20 %.
ČTEŠ
Odpočet citu
Science FictionAlex a Harry Roweovi zmizeli. A s nimi i ony záhadné dokumenty o projektu Asheop. Systém celé planety se hroutí a někdo to bude muset udržet pohromadě. Ale kdo? Charlotte Nicholsová už to ví. I když, možná by byla radši, kdyby to nevěděla... Druhý d...