Fulfilled dream [HP FF] ✔

I. ××× Změna

Samozřejmě že mám dvojku. Co mamka vůbec čekala? Neumím dělat zázraky.
Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Představovala jsem si, jak asi vypadá strop v ložnici v Bradavicích? Dala jsem si do uší sluchátka a pustila si Jar of hearts. Málem jsem začala zpívat nahlas, ale včas mi došlo, že by mě mamka mohla slyšet.
Už jsem skoro usínala, když se najednou rozsvítilo. Uprostřed mého pokoje stál muž s dlouhými vousy ve mě dobře známém hábitu. Brumbál. Rychle jsem vyskočila a pozdravila. ,,Dobrý večer." ,,Ach, ano, dobrý večer, doufám že neruším." ,,Nene, v pořádku." ,,To je dobře, protože musíme jít." ,,My?" podivila jsem se. ,,Jistě. Chcete snad na školu do Bradavic?" What? ,,Jasně!" vyhrkla jsem. ,,Tak se oblíkni, já zatím počkám dole." ,,Ale co všechny moje věci? A nemám hůlku. A co rodiče? A moje bývalá škola?" sypala jsem ze sebe otázky, ale Brumbál se jen usmál. Sáhl do kapsy a vytáhl hnědý proutek s výrazným nádechem rudé. ,,Tady je tvoje hůlka. Sedm palců, dubové dřevo, blána z dračího srdce, nepoddajná." podal mi ji, a já ucítila teplo. ,,S vašimi rodiči to vyřídím. Tahle hůlka je speciálně vyrobena tak, aby sama uměla všechna kouzla, která byste ve vašem věku měla umět. Pokud ji budete držet v ruce a pomyslíte na to, co chcete udělat, kouzlo se vám vybaví. A abych nezapomněl, chcete si nechat své jméno? Pokud ne, vymyslete si jiné." Dokončil svůj monolog, a já se zamyslela. ,,Memory Michelle Charlesová." Brumbál pokýval hlavou a odešel. Rychle jsem vstala z postele, přešla ke skříni, vytáhla černé džíny, červený crop top a šedou klokánku s tmavě šedým nápisem a obrázkem růžového tygra, vlasy stáhla do culíku, obula si šedé běžecké boty a vzala do ruky hůlku. Mávla jsem jí a řekla: ,,Accio kufry!" V mém pokoji se objevily dva velké modré kufry. Mávla jsem hůlkou znova a nehrnou jste stála ve skoro prázdném pokoji, zatímco kufry praskaly ve švech. Opatrně jsem je otevřela, a zjistila jsem, že v jednom je oblečení a boty, včetně věci na sport, a v druhém knížky, fotky, prázdný školní batoh a hygienické potřeby. Sáhla jsem pro další tašku, a dala do ní tablet, mobil, všechna sluchátka, všechny nabíječky, bloky a tužky a fixy. Znovu jsem vzala hůlku, namířila ji na zavazadla a zkusmo řekla: ,,Wingardium leviosa!" A kufry se vznesly do vzduchu. Rozhlédla jsem se naposledy po pokoji, a jeste rychle sáhla pro malinký polštářek ve tvaru srdíčka, který jsem dostala od své bývalé nejlepší kamarádky.
Momentálně jsem neměla kamarádky žádné, protože se všemi jsem se pohádala kvůli klukovi, se kterým jsem se nakonec stejně rozešla a zůstaly mi po něm jen fotky a díra v srdci.
I s kufry jsem sešla dolů. Pan profesor Brumbál zrovna vycházel z kuchyně. Přistoupil ke mě, podal mi velký sáček s penězi a poklepal mi na rameno. ,,Jste připravená, slečno Charlesová?" Polkla jsem, pustila kufry a vyběhla nahoru k mamce do ložnice. Opatrně, aby se nevzbudilla, jsem jí dala pusu na čelo, to samé u taťky, a seběhla zpět dolů. ,,Připravená." ,,To je dobře. Začíná školní rok. Uvidíme se při večeři." Mávnul hůlkou a já se přemístila na nástupiště 9 a 3/4...

____________________________________
Tak tu máme první kapitolu. Doufám, že se vám můj příběh bude líbit.
~Stříbrnka