Fulfilled dream [HP FF] ✔

24. ××× Never say never

,,Slečno Charlesová! Posloucháte mě?" křikl na mě Kratiknot a já zakoulela očima. ,,Bohužel ne, pane." rekla jsem a on zrudnul vzteky. ,,Běžte okamžitě do ředitelny! Heslo doufám znáte." ukázal na dveře. Otráveně jsem se zvedla, a cestou ze třídy jsem ještě prohodila: ,,Už ani tyhle starý páprdové mě nenechaj vyspat." ,,VEN!!!" ozvalo se za mnou, a já se smíchem utekla. Hned za rohem jsem zvolnila do chůze a užívala si ticho, které panovalo na chodbě. Dneska je to už třetí učitel, kterej mě poslal za Brumbálem. Od rána jsem totiž úplně mimo. Včera jsem se do noci líbala s Lucem, ale i se Siriusem, a teď mám kvůli tomu trochu špatné svědomí. Samozřejmě kvůli Lucovi, to je jasný. Sirius je jen kamarád. Už ho nikdy nesmím políbit. Ale proč ne? Chodím s Luciusem. Ale Sirius líbá líp. Vždyť to chceš. Ne nechci! Pitomý podvědomí! Rovnou bych tu mohla dát i jméno. Třeba Karel. Jojo, pohoda, moje podvědomí je kluk, to je přeci úplně normální! Tak jo, Míšo, koukej se uklidnit.
Už nikdy ho nepolíbím!
,,Brumbál." řekla jsem a chrlič se odsunul. Aspoň nejsem jediná divná. Dát si svoje vlastní jméno jako heslo je známka egoismu. Zaťukala jsem na dveře a když se ozvalo dále, vešla jsem. ,,Dobrý den...zase." usmála jsem se na ředitele a on jen zakroutil hlavou. ,,Co tu zase děláte, Michelle? To už je dneska po třetí." ,,Omlouvám se, poslal mě za vámi profesor Kratiknot." ,,Zase jste nedávala pozor a pak byla drzá..." ,,Přesně tak." ,,Co se to s vámi děje?" podíval se na mě zpoza půlměsícových brýlí. ,,Já...nevím. Asi jsem se dnes nějak špatně vyspala." povzdechla jsem si. ,,Možná by pomohlo, kdyby jste se příště neloučila tak dlouho s pane Blackem, jako včera večer ve Vstupní síni." nadhodil a já se v tu chvíli červenala snad až na zadku. ,,Jsme jen přátelé." špitla jsem. ,,No dobrá. Dnes jste omluvena z vyučování. Běžte si odpočinout. A Michelle-" zarazil mě, když jsem se chystala odejít. ,,Ano, pane profesore?" ,,Nechcete mi něco říct?" Bylo mi jasné že to ví. ,,Nevíte, kdo jsou moji praví rodiče?" vyhrkla jsem. Brumbál si povzdechl. ,,Vím. Ale nemohu vám to říct." ,,Proč?" ,,Ještě ne-" ,,Ještě nenadešel ten správný čas." odřekla jsem za něj otráveně. ,,Přesně tak." ,,A kdy bude?" Profesor se usmál. ,,To je ve hvězdách. Ale mám pocit, že to nebude trvat dlouho, a dozvíte se pravdu. Pán zla nabývá na síle. K.A.M.R.R. Pamatujte si to, slečno. Už brzy. Vždycky existuje naděje." Zvedla jsem obočí. ,,Nějak nechápu, co tím chcete říct." ,,Jednou to pochopíte. Teď běžte." ,,Nashledanou." řekla jsem zmateně a zamířila na chodbu. To bylo divný.
Celé dopoledne jsem se potom toulala po hradu a přemýšlela i mém rozhovoru s profesorem Brumbálem.
***
Seděla jsem zrovna v jedné z odlehlých uliček, protože jsem se schovávala před studenty, kteří mířili na další hodinu, a schodou okolností to byla právě ta chodba, kde jsme se Siriusem uzavřeli mír.
,,Věděl jsem, že tě tady najdu." ozvalo se najednou za mnou, a já sebou trhla. Nelekla jsem se toho, že tu někdo byl,  jelikož jsem slyšela kroky, ale lekla jsem se toho hlasu. Jeho hlasu. ,,Stříbrnko, co se děje? Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě černovlásek, a já na něj otočila uslzené oči. ,,Holčičko...co se ti stalo? Udělal to někdo něco? Řekni kdo, a já mu klidně hned půjdu rozbít hubu." vzal mě za bradu a otřel mi tváře. ,,Jsem zmatená, Hvězdo." ,,Z čeho?" ,,Z tebe, a Luca. Já...včera jsem se dlouho do noci líbala s Luciusem. Proč mám pořád chuť porovnávat ho s tebou?" Sirius se usmál. ,,Ale já s tebou nemůžu nic mít. Miluju ho. Nikdy už se nesmí opakovat to, co včera, rozumíš?" Sirius se rozesmál a já ho praštila do ramene. ,,Sakra, Blacku! Tohle není legrace!" On se ale přiblížil ke mě a chytnul mě za boky. ,,Co to děláš?" vyjekla jsem. ,,Nikdy neříkej nikdy." zašeptal a políbil mě. Když se odtáhl, podívala jsem se mů do očí. ,,Proč mi to děláš?" ,,Kdo u tebe vyhrává teď?" Promiň Luciusi. ,,Ty." špitla jsem a přisála se na jeho rty. Zatímco se do polibku usmíval, mě v hlavě začali cinkat zvonky.
Byla jsem v háji. Totálně.