Fulfilled dream [HP FF] ✔

21. ××× Mír?

O krok jsem ustoupila. ,,Charlesová? Co ty tady děláš? Stalo se něco?" Zavřela jsem oči a snažila se nebrečet. ,,Oni...chtějí se k němu přidat." vyhrkla jsem. Asi jsem si neuvědomila, že jsme s Blackem vlastně nepřátelé. ,,Kdo, ke komu?" zeptal se Sirius nechápavě. ,,Všichni. K Voldemortovi." hlesla jsem zlomeně, a on se zarazil. ,,Copak ty se k němu nechceš přidat?" Prudce jsem zvedla hlavu. ,,Jistě že ne! Kdo by se k tomu magorovi dobrovolně přidával?!" vyjekla jsem a Sirius se ušklíbl. Povzdechla jsem si. ,,Nojo. Bella, Cissa, Zozo, Luc i Reggie." ,,Víš, když tu tak před tebou stojím, stydím se za to, z jaké jsem rodiny. Ale...i když jsme nepřátelé...nechci, aby sis myslela, že jsem stejná jako oni. Já bych se k němu nikdy nepřidal." dodal a otočil hlavu k oknu. Začínalo zapadat slunce. ,,Já vím." špitla jsem. ,,Možná nemusíme být nepřátelé..." nadhodila jsem jen tak, a on se usmál. ,,To bych byl moc rád. Mír?" Ze široka jsem se usmála a přikývla. ,,Mír." Potřásli jsme si rukama a hned na to se rozesmáli. ,,Takže, kamarádko, můžu tě pozvat na procházku po pozemcích?" ,,Jistě, příteli. Moc ráda se s vámi projdu."
***
,,Vy jste idioti!" vyprskla jsem dneska už po několikáté v záchvatu smíchu a utírala si slzy. ,,Ale on je větší. Pořád nemůžu uvěřit, že nám na to naletěl!" Sirius mi právě vyprávěl, jak si jednou vystřelili z Filche a paní Norrisové. Už jsme prošli snad celé pozemky a právě jsme mířili na famfrpálové hřiště. Kolem byla tma, jen na nebi zářily hvězdy. ,,Myslím že jsme prošvihli večeři." nadhodil černovlásek, když jsme došli doprostřed arény. ,,To mě nijak netrápí. Ani nemám hlad." mikla jsem rameny a lehla si na zem. Sirius udělal to samé, akorát si lehl opačně než já, takže měl hlavu těsně vedle mojí, ale nohy měl na druhou stranu. ,,Takhle když tu ležím s tebou, je to nebe mnohem zajímavější než o Astronomii." vyhrkl a já se usmála. ,,To máš pravdu, Hvězdo." ,,Hvězdo?" otočil se na mě. ,,Orion. To je souhvězdí, víš?" Otočila jsem hlavu taky, takže jsme se skoro dotýkali nosy. ,,Máš nádherné oči, Stříbrnko." pronesl Sirius a políbil mě. A mě zmizel rozum. Začala jsem mu polibky oplácet, a natáhla se, abych mu mohla zamotat ruce do vlasů. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale nechala jsem ho, ať pokračuje. Opustil má ústa a sázel mi vlhké polibky na krk, ale pak se zastavil, a mě až moc pozdě došlo, že mi dělá cucflek. ,,Siriusi!" vyjekla jsem, ale on se jen zasmál do mého krku a pokračoval dál. Najednou se nějak objevil nade mnou. ,,Z tohohle úhlu ti to děsně sluší." zašeptal smyslně a přetáhl mi tričko přes hlavu. Políbil mě mezi prsa a pokračoval dolů, až k lemu mých kalhot. Merline, měla bych to zarazit...vždyť ani Luciusovi bych tohle nedovolila...!! Lucius! ,,Siriusi! Siriusi, přestaň! Já nemůžu!" vykřikla jsem, a odstrčila ho. ,,Stříbrnko, co se děje?" podíval se na mě smutně, a já mu pohled oplácela, ale pak jsem to nevydržela a sklopila ho k zemi. ,,Nemůžu, Hvězdo. Vždyť chodím s Luciusem." Z oka mi vytekla první slza.