Fulfilled dream [HP FF] ✔

28. ×××Ztracená

Utíkala jsem tak rychle, jak jen to šlo, hlavně abych se dostala co nejdál od nebelvírské věže, zatímco jsem si nandávala svetr a kraťasy.
Než jsem doběhla na Astronomickou věž, měla jsem tváře úplně mokré od slz. Zastavila jsem se tam, a chvilku nemohla popadnout dech. Plíce mě bolely od běhu, v boku mě píchalo od pláče, a chodila mě štípala od zimy. Celým tím studeným hradem jsem totiž běžela bosa. Rychle jsem si chtěla natáhnout nadkolenky, ale uslyšela jsem hlasy. ,,-žela tudy. Asi bude nahoře." a kroky. ,,Accio koště." Nasedla jsem a skočila z věže dolů. Zamířila jsem k lesu, a těsně na kraji jsme sesedla a bosé nohy položila do sněhu. Stípalo to jako čert, a já si mohla přivolat boty, ale neudělala jsem to. Místo toho jsem si sundala svetr a kraťasy, oboje odhodil do sněhu a zavřela oči. Když jsem je otevřela, měla jsem na sobě stříbrné lehounké šaty ke kolenům. Když jsem byla malá, vždycky jsem chtěla být víla. Aspoň jednou se mi to splní. S touhle myšlenkou jsem vkročila mezi stromy.
***

Sirius' view

Michelle zmizela. Když utekla ze společenky, několik vteřin všichni bez jediného pohybu či slova seděli, ale potom James vyskočil na nohy a i já s Remem jsme se zvedli a vyběhli za ní.
Vůbec jsem nechápal, co se jí stalo. Líbal jsem ji už tolikrát, a vždycky potom sice měla trochu smutný a rozpolcený výraz, ale nic neodporovala.
Běžela na Astronomickou věž, to bylo jasné, ale když jsme tam doběhli, byly tam jen její nadkolenky. Musela si přivolat koště a odletět. Šli jsme teda i s holkama hledat ven.

Začínali jsme být zoufalí. Nikde nebyla. Procházeli jsme po okraji lesa, když jsem strnul uprostřed pohybu. Ostatní se na mě tázavě dívali, ale já si nich nevšímal a odběhnul k hromádce oblečení, která už byla skoro zapadaná sněhem. ,,No do prdele!" zaklel jsem, když jsem poznal Memoryin svetr a kraťasy. ,,Tichošlápku, co to tam máš?" křikl na mě James, tak jsem se beze slova otočil s jejím oblečením v rukou a všichni do jednoho vytřeštili oči. ,,Panebože. Vždyť to je..." ,,Memoryino." odřekl za Lily Remus a zahleděl se o kousek dál. Ležela tam Malfoyova Kometa, kterou si Mem s oblibou půjčovala, takže moje teorie byla správná. ,,Musíme se jít kouknout do lesa." rozhodl jsem a Dave s Andym se na sebe podívali. ,,Tak tam nás nedostaneš." Naštval jsem se. ,,Hele, kdybys ji nedal ten blbej úkol, byla by tady!" ,,Takže je to jako moje vina?!" ,,To si piš!" ,,Jó?! A čí nápad byl hrát flašku?!" ,,Hele, nesváděj to na mě!" vykřikla rozhořčeně Dottie a strčila do Davea. Naštěstí aspoň Lily měla dost rozumu na to, aby je zarazila. ,,Nechte toho! Na tohle nemáme čas! Musíme jít hledat Memory! Tak toho nechte." Když Dottie pohlédla na přísně se tvářící rusovlásku, ustoupila a sklonila hlavu. ,,Promiň, máš pravdu." ,,Tak jdeme!" zavelel James a všichni jsme vkročili do temnoty, která v lese panovala. ,,Jak ji tady najdeme?" zeptala se skoro zoufale Thea. Byly si s Michelle hodně blízké. Neuměl jsem si představit, co bych dělal kdyby takhle zmizel James.
Dostali jsme se na nějakou mítinu. Už zdálky se mi to nezdálo. Bylo tu cítit něco starého, temného, ale hlavně neskutečně mocného. Na té mítině někdo byl.