Fulfilled dream [HP FF] ✔

X. ××× Hádka

,,Prosím, nech těch předsudků. Nejsou to hadi. A jestli ano, tak já jsem jedna z nich." pokoušela jsem se ho uklidnit. ,,Jo, máš pravdu, ty jsi jedna z nich." prsknul Sirius. ,,Tak hele, nemůžu za to, že mě klobouk zařadil do Zmijozelu." ,,Fakt ne?" ,,Ne!" ,,No, já myslím, že jo!" Povzdechla jsem si. ,,Siriusi, prosím, nech toho. Nechci se hádat. Vlastně jsem vám jenom přišla pro svoji tašku a popřát vám dobré ráno." Sirius zaskřípal zuby, a tašku po mě hodil. Nečekala jsem to, a nechytla jsem ji. Ve chvíli, kdy taška dopadla na zem, ozval se praskavý a tríštivý zvuk a vypadlo z ní několik střípků. ,,Ty idiote! Proc jsi to udělal?!" vykřikla jsem, praštila sebou na kolena a začala ty střepiny sbírat a házet je do tašky. ,,Nejsem idiot." ,,Máš pradu. Jsi jen obyčejná děvka." odsekla jsem a v příštím okamžiku jsem cítila bodavou bolest na levé tváři. V následující chvíli se stalo moc věcí najednou. Lily a pár dalších holek vyjekly, u mě se nějakým záhadným způsobem ocitl Regulus a zvedal mě ze země, zatímco Lucius ode mě odstrčil Siriuse. ,,Tohle si na ni dovolovat nebudeš!" zařval na něj. James odstrčil Siriuse a vrazil Luciusovi. Regulus pustil mě a vrazil Jamesovi. Sirius obešel Jamese a vrazil Regulusovi, ale trošku to přehnal, takže se Regulus poroučel k zemi. Přiběhly holky, zvedly Rega a zamířily na Poberty hůlkami. Těm to bylo očividně jedno, takže se s Lucym a Regem prali dál. Divila jsem se, že ještě nezakročili učitelé.
V tom Sirius kopl kolenem Lucyho mezi nohy tak silně, že se Lucius skácel na zem, a v tu chvíli se naštěstí rozhodla zakročit Zoe, která do té doby jen stála opodál, a nyní zamumlala nějaké kouzlo a všichni znehybněli. Klekla jsem si k Luciusovi, který se svíjel na zemi, a pohladila ho po vlasech. Asi to dost bolelo, protože zatínal zuby a na čele mu vyskakovaly kapičky potu. Otočila jsem se ná rudovlásku. ,,Lily, nemohla bys mu pomoct, prosím?" Lily znejistěla. ,,Já nevím. Nikdy jsem to nedělala, je to nebezpečný, zvlášť když jde o...tak choulostivé partie." vyhrkla. ,,Prosím." ,,No dobře." kývla nakonec a vykročila k nám, ale James ji zarazil. ,,Lily, vždyť je to Zmijozel." namítl, a ve mě se v tu chvíli asi něco přepnulo. Vstala jsem, a pomalým krokem přešla k Jamesovi. ,,Jak se opovažuješ?" řekla jsem tiše, ale dost nahlas na to, aby to slyšeli všichni okolo. ,,Jak se opovažuješ nás soudit? Neznáš nás. Nikoho tady. Nevíš jací jsme. Nevíš, jaký je Reggie, Trixy, Lucy, Cissa nebo já. Ani ty, Siriusi. Nevíte o mě vůbec nic. Neznáte mě. Mě totiž nezná nikdo. Nikdo nezná pravý důvod toho, proč mě klobouk zařadil do Zmijozelu. Ale měl pravdu. Nebelvír by mi až příliš připomínal, co jsem ztratila, a jak moc to bolí. Jestli se vy dva, nebo kdokoli z Nebelvíru bude navázat do mých přátel, udělám vám ze života peklo. A to já umím moc dobře. Rozumíte?" Když jsem dokončila svůj monolog, Sirius jen tiše polknul, ale James se ušklíbl, a v tom byla jeho osudová chyba. Přešla jsem k němu, a vší silou ho strčila do hrudi.