Hazel. Reyna.

903 101 11
                                    

Zaútočili na Tábor Jupiter. Jakto? To sám nevím. Poručil jsem duchům, aby mi sehnali informace o Voldemortovi. Myslím, že zná naši identitu. Ne, já to vím. Ale proč Tábor Jupiter? Hazel. Reyna. Tábor je v pořádku, Římané potlučeni a zraněni. Hazel. Reyna. Zabiju ho. Hazel. Reyna. Zabiju Voldemorta. Hazel. Reyna. Měl jsem to udělat už v roce 1938. Ale byl jsem moc mladý a hloupý. Hazel. Reyna. Takovou chybu už nikdy neudělám. Hazel. Reyna. Nikdy.

Vztekle jsem namířil svou sevřenou pěst směrem ke zdi. Prorazil jsem asi deset centimetrů. Všechni v chodbě se otočili za zvukem. Stál jsem tam, rozzuřený, s pěstí ve zdi, snažíc se uklidnit. Opřel jsem čelo o zeď, poslouchal šumění zvenku a ignoroval bolest způsobenou dvěmi zlomenými záprstními kostmi. Jak to poznám? Zkušenosti. Vytrhl jsem ruku ze zdi a šel do 'nemocničního křídla'. Will tam pomáhal doktorce. Moje krvácející a pomalu otékající ruka. Toho si všiml Will nejdříve. Jak by ne, červená tekutina kapala na zem, jako když metronom tiká.
Will mi ruku ošetřil a dal přednášku o tom, že je toho nebezpečné. Paní O'Leary snědla naši ambrózii a tak jsem se musel spokojit se sádrou. Zbytek dne jsem proležel na marodce a Will si lehl ke mě. Jak to máme občas ve zvyku.

Hazel. Reyna.

Tom Riddle, můj bývalý nejlepší přítel.

Nico in Hogwarts // HIATUS // EDITINGKde žijí příběhy. Začni objevovat