Už od útoku na Tábor Jupiter jsem byl napjatý. Snažil jsem se sledovat situaci a taky se ohlížet, aby na mě Harry nějak zezadu neskočil a neznásilnil mě v učebně [za což by mu asi will uřízl jeho klacek a zase ho tam nalepil vteřiňákem] (A/N být tebou, Harry, bála bych se).
Byla sobota a já se snažil získat co nejvíce informací o mém beznosém kamarádovi. Že by na někoho vyjel a někdo mu pak ten nos usekl (A/N ale noták, vždyť všichni nejsou jako harry, lordy si ho určitě jen někde zapomněl)?
Prý dokonce zplešatěl [a teď mi řeknete, že má vrásčitý nohy]! Nejvíce překvapujícím faktem pro mě byly jeho činy. Nevěřil jsem tomu. Nevěřil jsem JEMU (A/N jako... neměl bys pokud chceš přežít). V dětství nikdy takový nebyl. Tom Riddle a Lord Beznosmort byli úplně jiní lidé. Ale každý měl své temné touhy [že, wille?] a Tom se jí také nevyhnul. Opakoval, že je jeho osudem dosáhnout nesmrtelnosti. A zdá se, že svůj osud plní. Ale jinak, než mi vyprávěl.
,,Vím, že mě slyšíš. Vím, že mě vidíš. Tak poslouchej; máš jazyk hada a mozek génia, Tome, ale vždycky jsem byl ten chytřejší já. Pamatuj si to." Zmizel. Už jsem nic, necítil.
A v tom jsem uslyšel výbuch.
ČTEŠ
Nico in Hogwarts // HIATUS // EDITING
FanfictionNico musí ochránit Harry Pottera. Co když mu v tom lehce brání Harryho přiteplenost a k tomu beznosý... co to vůbec je? Humorný příběh, u kterého se (doufejme) zasmějete :) Ps. Berte to s nadhledem, nechci z toho dělat nějaký bestseller :D _ c o v e...
