Nico in Hogwarts // HIATUS // EDITING

Nebelvír (kapitola druhá)

  ,,Následujte mě, prosím." řekl ředitel Bradavic [okay, JAKEJ BLBEC MŮŽE DÁT ŠKOLE NÁZEV BRADAVICE]. Zavedl nás ke své kanceláři.

  ,,Háde, Nico, posaďte se." vyzval nás. [POČKAT! On ví že je můj otec Hades?!]
,,Vy to..." začal jsem. ,,Ano." odpověděl, jako by mi četl myšlenky. Žádnou otázku už jsem neměl.
,,Tak Háde, jak se celou dobu měl?" otočil se k otci.

  Já jsem přestal vnímat a stíny si přivolal klec s Biancou. Brumbál se usmál, všiml jsem si. Neshledával na tom nic divného.
,,Hádám, že o našem světě víte..." zamumlal jsem při hlazení Biancy. ,,Ano, jistě. S tvým otcem jsem se potkal ve Francii, když jsi byl malý. Mimochodem, to, co potkalo tvou sestru mě velice mrzí." vysvětlil Brumbál [Je starší než já, to je výkon! Do toho, dědulo!].

  ,,Ale dost povídání, ty víš, proč tu jsme, Albusi," utnul to táta [ano, říkám mu tak]. ,,Jistě, jistě." Brumbál vytáhl starý klobouk. ,,Dám ti ho na hlavu. Začne na tebe mluvit, tak hlavně nepanikař." A položil mi ten klobouk na hlavu. A opravdu, začal mluvit.

  ,,Otevři se, chlapče, musím do tebe nakouknout, abych tě mohl přiřadit." [No jasně, úžasný nápad!]. ,,Já tvé myšlenky slyšel." zasmál se [schist!].
,,Pozor na jazyk. A teď šup šup, abych se ti podíval do hlavy." pobídl mě. Já jsem mu tedy dovolil nahlédnout do mé hlavy. Bianca, život v podsvětí, Tartarus, nádoba ve které jsem byl zavřen... Will, když mě chytl za ruce po porodu dítěte Hedge [fuj]. ,,Nebelvír!" zahlásal a já se usmál [díky za ušetření práce]. ,,Tak, je čas na můj odchod, děkuji za spolupráci, Albusi." usmál se táta [no... nejsem si jist o pravosti mého otce... usmívá se... děsivý]. Odcestoval stíny a ještě mi z nich zamával. ,,No, vraťme se." Brumbál otevřel dveře a já vyšel.

  Doprovodil mě do takzvané ,,Velké síně", tam jsem se posadil k Nebelvírskému stolu. Opřel jsem se o stůl a dal si hlavu do dlaní. Slyšel jsem povzdechy a věděl jsem, že na mě zírají. Začal jsem přemýšlet. Něco jsem zapoměl. Vím to... jen co? [WILL! U VŠECH BOHŮ! Schist schist schist! Asi mě zabije! Sakra sakra sakra musím se mu ozvat!]. Zasténal jsem a několik lidí se zahihňalo.

  ,,Ahoj," slyšel jsem chlapecký hlas. Zvedl jsem hlavu, abych uviděl toho obrýlence. Prý ho mám chránit [phew]. ,,A-ahoj..." překvapil... ne, vyděsil mě.

  A víte, co bylo nejhorší? Vypadal jako Percy, když se mi snažil dokázat, že je můj typ [není, vzdej to, Percy, i am out of you league].