My love, my cat, my assistant, my life ✔

1.

Eric (já)

Nechápu, proč jsem na to kývnul. Teď sedím ve svém milovaném autě a jedu směr svůj novej barák. Prý je tam pro mě schované překvapení, teda, tak to tvrdil můj otec. Doufám, že to nebude nic jako posledně, vážně jsem nevěděl, co s tou holkou mám dělat.
Řeknu otci, že jsem gay a on mi koupí, ne-li unese nějakou holku. Pff. Je to od firmy kousek, tak proč ta cesta trvá tak dlouho?

Seděl jsem ve sklepě uvázaný ke trubce, ke které mě před třemi dny přivázal ten tyran, který mě předtím surově zmlátil bičem na dobytek.
„Pro mě už jsi moc mladý a já na tvé tresty moc starý, ale neboj se, za chvíli přijde můj syn a ten ti všechno vynahradí." Šeptal mi před třemi dny a já z toho vytušil, že se asi vidíme naposledy.
Upřímně? Byl jsem rád.

Stojím před mohutnými dveřmi svého nového domu. No, tati, vážně je vidět, že jsi tu bydlel.
Vkročím dovnitř a rozhlédnu se.
Jak dlouho jsem tu nebyl? Jsem rád, že už na zdech nevisí vystavené různé biče a jiné mučící nástroje. Jen si na ně vzpomenu, tak mi naskočí husina a mám nutkání utéct.
Jéžiš, neblbni, vždyť tu ten kretén není. Snažím se nějak uklidnit. Ano, v celém dvoupatrovém domě je klid a prázdno. Bez něj je to celkem hezký bejvák.
Jdu si to tu dál prohlédnout, když už tu není ON a já můžu úplně všude.

Zhora se něco ozve a já se polekaně začnu třást.
On se vrátil, zakňučel jsem v duchu a ouška s ocáskem stáhnul pod sebe. Snažil jsem se vypadat jako deka, ale předpokládal jsem, že se to nepovede a on mě znova zmlátí.

Prošel jsem to tu snad všude a nikde jsem nenašel to otcovo překvapení.
Třeba si jen dělal srandu, to bych si totiž vážně oddechl. Nikdy se mi nelíbilo, co dělá.
Zbyl tu po něm sice skoro jen prach, ale mám takový nepříjemný pocit, že to není všechno.
Asi bych mu měl zavolat, že jsem dorazil.
Zvednu mobil a vytočím jeho číslo.
„Píp. Píp. Haló? Copak potřebuješ synu?" Ozve se ten jeho nehorázně slizký hlas.
„Jen jsem ti chtěl oznámit, že už jsem dorazil..."
„A jak se ti líbí?" Nenechá mě ano dokončit větu. Co se mi má líbit, barák?
„Ano, dům je to pořád krásnej."
Na druhé straně je chvilku ticho.
„Ale já myslel, jak se ti líbí to mé překvapení! Ty jeden imbecile!" Ječí do telefonu.
„Ještě jsem to tvé překvapení nenašel." Zamumlám nesouhlasně.
„Ty jsi ale ichtyl! Je ve sklepě a už se na tebe určitě klepe. Nezapomeň si sebou vzít bič, slíbil jsem mu, že ho potrestáš. Tak si to užij!" Řekl a típ mi to.
On tu někoho vězní a trestal ho? Bičem? Že já se tomu vůbec divím. Musím jít toho chudáka pustit, jen bůh ví, v jakém teď může být stavu.
Mířím rychle ke dveřím, ke kterým jsem měl vždy zákaz přiblížení.
Seběhnu schody za nimi. To by měly být poslední dveře.
Nádech, výdech. Sáhnu po klice. Zamčeno. Kurva. Lomcuju klikou.
Kurva, to je kretén.
Kam dal sakra ten klíč?