My love, my cat, my assistant, my life ✔

9.

Ahojky, ještě než se pustíte do nové kapitoly, tak bych vám chtěla moc poděkovat, za překročení 100 follows a taky za vaše krásné komentáře. Taky se rychle blížíme k 1000 přečtení a já se chtěla zeptat, jestli by jste chtěli za odměnu nějaký speciál a dyštak jaký. Tak ještě jednou moc díky a teď ta kapitolka. 😉😘😁😃

Sice mě ta rána taky bolí, ale udělal jsem si ji sám, zatím co Alex na tu žiletku spadl kvůli mně. Po umytí nádobí a skrývání bolestivých grimas se odeberu za Alexem na gauč. "Alexi, vím, že ta voda v ráně štípe, ještě k tomu když je v ní mýdlo, ale musíš se jít umýt. Můžeš si vybrat. Sprcha nebo vana." Chrlím ze sebe a na mysl mi vyběhnou slova o společné koupeli a já nevím proč, začnu rudnout, a tak sklopím hlavu. Bože, já jsem takovej úchyl. V hlavě mi naskakují obrázky našich nahých těl tisknoucí se k sobě. Ach, ta fantazie.

Když uvidím jeho rudá líčka, zasměju se. "Na co myslíš Ericu? Řekneš mi to? A raději sprchu." Zasměju se a zavrtím ocáskem, který mám přehozený přes opěradlo a podívám se na něj svýma velkýma očima.

"Na nic." Šeptnu a zrudnu ještě víc. On si toho všiml, teď mi ta jeho všímavost nepřijdeme zrovna vhod. Nevím proč, prostě to netuším, ale přemýšlím nad tím, kdo by byl nahoře. Mě je to asi celkem jedno, ale asi s ním budu chtít být nahoře, abych ho mohl opečovávat a zahrnovat svou láskou.

"Nelži, v tvých očích to vidím a na tvářích ještě víc." Zasměju se je rudý jako rajče a mě bude tvrdit, že na nic nemyslí.
"Horko ti není, protože ani mně ne a to jsem v dece, takže to musí být něco jiného, tak mluv."

Sakra, sakra, co mu mám říct? Přece mu nemůžu říct, že jsem se vzrušil při vzpomínce na jeho otázku, jestli se můžeme umýt spolu, a že mám zrovna v hlavě obrázek toho, jak bych si ho v tom sprchovým koutě bral. Jak bych ho zasypával polibky po celém těle, na každou jeho jizvu a konečně bych si přivlastnil jeho rty. Jak bych každou jeho část očistil od otcových dotyků.
Bože, přestaň na to myslet, začíná se ti dělat problém v kalhotách. Když si to uvědomím, tak zrudnu ještě víc, i když to snad už ani nejde. Každý pohled na ten jeho uličnický úsměv mě naprosto dostává, jakoby věděl, co se mnou dělá. "To je dobrý, běž se umýt, nebo půjdu já." Mrknu na něj, i když mi dělá nehorázný problém na něj neskočit.

"No, dobře tedy, ale večer mi to řekneš." Usměju se a pomalu vylezu do druhého patra a pustím na sebe teplou sprchu, pod kterou se dokonale uvolním. Každá kapička jakoby masírovala každičkou moji část mého těla a já spokojeně vydechl.

Konečně odešel, slyším z koupelny vodu. Rychle se zavřu na záchodě. Musím si ulevit, než si toho všimne. Kocourek jeden bystrý. Sundám si kalhoty a začnu si dělat dobře nad obrázkem Alexe v mé mysli. Vzdychy a stehy se snažím tišit, přece jen už nežiju sám.

Když vylezu ze sprchy zabalený v ručníku pomalu sběhnu schody a Eric nikde není, jdu na gauč, ale zaslechnu Ericův hlasitý dech ze záchodu.
"Alexi..." zaslechnu. "Ericu? Jsi v pořádku?" Zaklepu na dveře a čekám na odpověď.

Sakra, co teď? Ještě nejsem. "Všechno je v pořádku Alexi." Řeknu zastřeným hlasem. Vždycky zapomenu na jeho zvýšené smysly. Na chvilku musím přestat s honěním, čekám, až ho uslyším odcházet a ono nic.

"Opravdu? Nezníš tak!" Mňouknu vystrašeně. Co když se mu něco stalo! Co když se znovu pořezal, jen mi to nechce říct! Začnu nervózně kňučet.
"Ericu, bojím se o tebe, co se děje, otevři!"

Bože, on je tak roztomilý, jak se o mě bojí. "Alexi, neboj se, já si to tady dodělám a přijdu za tebou." Utěšuju ho přes dveře.

"D...dobře." Kňuknu za dveřmi a odšourám se do kuchyně a dám vařit vodu na čaj. Nachystám dva hrníčky i pro Erica a čekám na něj.

Chudáček můj, musím za ním, ale prvně se musím postarat o mého kamaráda. Začnu si znovu honit, ale nad úplně jinou představou. Co kdyby mi sem Alex vlezl a uviděl, co dělám a chtěl mi třeba pomoct. Vykouřil by mi ho a ještě by mu to u toho tak slušelo. A při představě, jak se mu udělám do pusy jsem si konečně ulevil. To to ale trvalo. Svou nadílku uklidím pomocí toaletního papíru a vydám se za Alexem.

Eric konečně přišel. Konečně se usmíval, a tak jsem se taky usmál i já. "Už je ti líp?" Zavrním a ocásek se mi sám od sebe zvedne. "Už se usmíváš, to jsem moc rád, protože už nejsi tak rudý jak předtím." Zasměju se a sednu si mu na klín, kde se schoulím do klubíčka a on z úst vypustí divný zvuk.

Ó můj bože! On si mi sedl na klín, sám od sebe, třeba se mě už tak nebojí. Schoulí se na mě do klubíčka a zavádí o můj rozkrok a mně unikne vzdech. No super, už zase rudnu. "Ano, je mi dobře Alexi, ale taky bych se měl jít umýt, musím pořádně smrdět potem." Usměju se na něj. Musím se nějak dostat z jeho blízkosti, jinak se díky němu už po druhé během pár minut udělám a on o tom nebude ani vědět. Ale jeho přítomnost je tak příjemná.

"Já už ale ve sprše byl, mě se nechce znova, a nesmrdíš, takže nevadí." Zasměju se a pohnu ocáskem pod sebe, aby mi nezavazel. A z jeho úst zase unikne ten stejný divný zvuk. "Ericu, co to vydáváš za pazvuky." Zasměju se mu a lehnu si zpátky do své oblíbené polohy.
"Dnes jsi nějaký divný."

On mě tak moc mučí, ještě k tomu o tom ani neví. Co se to se mnou děje, takhle jsem nikdy nereagoval ani na představy ani na doteky. Opravdu jsem nějaký divný. "Měl bych se jít umýt, musíme dodržovat hygienu, navíc ty se mnou jít přece nemusíš." Usměju se na něj. I těmi svými nepatrnými pohyby mě nutí sténat, musím pryč, než se mi postaví a on to ucítí.

"No tak teda dobře." Kňuknu. "Počkám na tebe v posteli." Kňuknu, a když Eric zaleze do koupelny, dám si na sebe triko na spaní a zalezu pod peřinu. Za chvilku se ve dveřích objeví i Eric s mokrými vlasy a úsměvem na tváři.
"No, už jsi konečně tady."

Zase jsem si musel ulevit, ale naštěstí jsem nebyl přes zvuky vody slyšet. Takže pohodka. Dojdu do ložnice už v pyžamu, nechci mu zatím ukazovat své jizvy, které mi způsobil otec. Jo, ale kdyby jsi si ho vzal ve sprše, tak by si toho určitě nevšiml, že? Uchechtne se mé svědomí. Skočím za ním do postele a s únavným úsměvem se na něj podívám. Ani nevím, jak po něm toužím a co všechno mi způsobuje.

Mňouknu mu vedle ucha, je v pyžamu a sice si pořád nejsem jistý v jeho přítomnosti, ale radši jsem s ním než sám dole na gauči. Přitulím se k němu do klubíčka a za chvíli spím.

Já ho prostě zbožňuju, opakuji si těsně předtím, než jdu spát. Dnešek byl dost náročný a pomatený, je škoda, že jsme se nemohli jít projít, ale co, zvládneme to jindy.

Někdy nad ránem se vzbudím na zemi celý bolavý. Eric leží rozvalený na posteli, a tak z toho usoudím, že mě tam nechtěl, a tak se pomalu doploužím dolů na gauč. Jsou 2 hodiny ráno, a tak znovu usnu schoulený do klubíčka v rohu a zakryju se dekou, abych až tak nemrzl. "Věděl jsem, že mě nechce." Kňuknu si pro sebe a po malé chvilce usnu.