My love, my cat, my assistant, my life ✔

8.

Ahojky, je tu nová kapitola. 😃 A jen bych chtěla připomenout, že na tomto příběhu pracuju s AkemiManautsu, která píše zrovna pohled Alexe, který se věčině z vás líbí. Takže, co z toho vyplývá? Chvála nepatří jen mě ale i jí. 😉😘 Užijte si kapču a hezký zbytek týdne.

Ráno se vzbudím za svítání a Eric mě pevně objímá, kouknu se na hodiny, je jenom sedm, ale i tak se vymotám z postele a Erica. Běžím dolů něco uvařit. Já si nachystám jogurt s ovocem a Ericovi nachystám anglickou snídani a všechno, co k ní patří. Slaninu, vajíčka, tousty, džus a ještě čerstvé koláčky s marmeládou, které rychle upeču. Pak si sednu ke svému jogurtu a počkám na to, až přijde Eric.

Vzbudila mě překrásná vůně. Jídlo. Skoro jako zombie se ještě v polospánku dostanu do kuchyně, kde už sedí Alex. Alex, ráno, léky, jasně. Probleskne mi hlavou. Stále jako zombie s rukama před sebou a unaveným výrazem se otočím a dojdu pro ty pilulky, které musí jíst, aby byl zdraví. Dám je do misky a odnesu Alexovi.

Eric mi donese misku léků a já je rychle sním a dotáhnu ho až ke stolu, kde ho posadím na jeho místo, aby se najedl. Já si sednu na své místo a pozoruju ho, jak se mu konečně rozlepí oči a usměje se na mě.

"Děkuju, vypadá to moc dobře." Ale místo do talíře se dívám na Alexe. Ten si mého pohledu všimne a překvapením se mu rozzáří oči. Jejda, trochu zrudnu, co jsem to zase provedl? Radši skloním hlavu věnuju se své snídani.

"To jsem moc rád!" Zasměju se a pomalu sním svoji snídani, zatím co on se pasuje s tou svou.
"Co budeme dnes dělat?" Zeptám se potichounku.

Je to fakt dobrý, zajímalo by mě, kde se naučil takhle dobře vařit. "No, jelikož je pondělí, tak se musím ukázat v práci, ale potom bychom se mohli jít někam projít, co říkáš?"

"To by bylo fajn." Zasměju se a začnu umývat nádobí. "Mám se jít převlíct?" Zeptám se po chvíli.

On umývá, já utírám. "Jo, běž, já se zatím ještě vysprchuju." Řeknu. Dopoklidím talíře a odejdu do koupelny. Na umyvadle leží ta žiletka, chci ji poklidit, ale ze zadu na mě někdo skočí. "Ne, ne, ne, nedělej to!" Křičí, Alex?

Když uvidím, jak sahá po žiletce, vykřiknu a ihned po ní skočím, sice se pořežu, ale nechci, aby se pořezal on, zase.
"Nechci aby sis ubližoval!" Vyprsknu s naježeným ocasem. A pak kňuknu, protože se mi po dlani znovu rozleje má vlastní krev. Eric tam jen stojí a dívá se na mě.

Co to zase udělal, vždyť já si nechtěl ublížit, to je trubka, ale teď se pořezal on. Co jsem to zase způsobil. "Alexi, pojď ke mě, musíme tu krev zastavit, jinak mi tu vykrvácíš." Řeknu jemně. Ublížil si kvůli mě. Zase mi chtěl pomoc.

"Ale já nechci, aby sis ubližoval!" Zakňučím, ale z mé dlaně teče víc a víc, tak si to raději nechám ošetřit, ale žiletku vyhodím z okna.

"Ty můj starostlivý kocourku, já se teď nechtěl pořezat, já tu žiletku chtěl poklidit." Usměju se na něj a pohladím ho. Ruku jsem mu obvázal tlakovým obvazem. "Asi zavolám Anně a řeknu jí, že dnes nepřijdeme a uděláme si hezký den s procházkou v okolí." Mrknu na něj.

"Nee, ty musíš do práce, i když bych byl venku rád, ale práce je práce, mě to nevadí." Usměju se na něj a olíznu mu ruku, kterou mi obvázal dlaň. "Půjdu s tebou."

"Tak jak myslíš, aspoň ti ukážu, jakou práci budeš dělat ty." Usměju se na něj. On je prostě ztělesnění dobra. Bože! "Tak pojď, půjdeme se převléct, já tu koupel nechám na večer, což mi připomíná, že se taky půjdeš umýt." Mrknu na něj.

"Můžu pak s tebou?" Zasměju se a mrknu. Ihned se běžím převléct, dám si jenom velkou mikinu a volné kalhoty, prostě pohodlné oblečení. Postavím se před dveře domu a čekám na Erica, který tam asi ještě stojí.

Jako jít se se mnou umýt? Nebo jak to myslel? Kurva, Ericu, nemysli na nic úchylného! Okřikne mě mé svědomí dříve než si nás začnu představovat pod jednou sprchou spolu. Když se vzpamatuju, tak se rychle odeberu do ložnice, kde se převléknu a potom pádím za Alexem.

Eric zběhne schody a za chvilku je u mě, pohladí mě mezi oušky a už mě zase táhne k autu. Nasedneme, zapne mi pás a znovu jedeme tam, kam včera a doufám, že se tam nepotkáme s Ericovým otcem. Dojedeme do firmy a tam se na mě valí ze všech stran lidi.

Chytnu si ho za ruku, aby se mi tady neztratil a dotáhnu ho k výtahu. Vlezeme tam a vyjedeme do 13 patra. Dovedu jo k posledním dveřím v chodbě. "Tady mám kancelář a tady ty dveře vedle, tam je Anna, ta sekretářka." Vysvětlím mu a zaklepu na Annu a vstoupím. "Dobré ráno, jsem tady, co je dnes na programu?"

Anna, či jak se jmenuje, mu hned vysype asi 19 různých věcí, co musí udělat. Já celý zmatený koukal na stůl. Když konečně domluvila, Eric mě dovedl do své kanceláře, kde jsem si spokojeně lehl na gauč.

To je dnes zase práce. Budu rád, když to zvládnu ještě dnes, nechci tu nocovat. Mohl bych Alexe poprosit, ale ne, do teď jsem to zvládal sám. Jo, ale řekl jsi mu, že se stane tvým asistentem, takže? Bože! "Alexi, mohl bys toto zanést Anně, aby to okopírovala? Kopii založila a originály poslala po tobě nazpět?"

"Dobře." Usměju se. Podobně to jde celý den. Běhám, lítám po všech kancelářích a konečně o 5 večer zahlásí Eric HOTOVO a my jedeme domů. "Jsem unavený." Kňuknu, když už ležím v jeho náručí na gauči.

"Já vím, promiň, že jsem tě tak zapřáhl. A co ruka? Nebolela tě?" Opravdu jsem ho nechtěl takhle moc využít, ale on mi tak pomohl a navíc všechno zvládl na jedničku. Udělám mu k večeři něco moc dobrého, za to, jak moc mi pomohl.

"Ne, v pohodě, vůbec mě nebolela, nemusíš se bát." Usměju se a upravím si ouška na hlavě. Nechci mu říkat, že třeba těší věci jsem skoro neunesl od toho, jak mě bolela. Radši se skroutím do deky a pozoruju ho, jak se začne vrtět v kuchyni.

V kuchyni začnu připravovat těsto na palačinky. Když už je mám udělané, tak z mrazáku vytáhnu zmrzlinu pěti chutí, takže si bude moc vybrat mezi vanilkou, čokoládou, jahodou, citrónem a pistácii. Doufám, že mu to bude chutnat a dodá mu to třeba ještě trošku energie. "Alexi, pojď ke stolu." Zavolám ho a on se pomalu připlazí, ale když uvidí dnešní večeři, tak se mu rozzáří oči jako hvězdičky.

"Palačinky!" Vykřiknu nadšeně a začnu ujídat pomalu z jedné z nich než uvidím zmrzlinu, prosebně se kouknu na Erica. Ten jenom kývne hlavou. Naberu si trošku vanilkové a rozetřu si ji po palačince a spokojeně ji sním a pak ještě další dvě. "Mocccc děkujů Ericu!" Usměju se šťastně, když i ta třetí skončí v mém bříšku.

Jsem tak rád, že mu chutná, že jsem mu udělal radost. "Neděkuj, toto máš za odměnu, že jsi to dnes se mnou v práci zvládl. Moc jsi mi pomohl...A...a chtěl jsem se ti ještě omluvit, že jsi kvůli mé hlouposti zraněný."

"To je v pořádku." Mňouknu a nenápadně ještě ujídám zmrzlinu z balení přede mnou.
"Doufám, že jsem dnes nic nepokazil a neměl jsi nějaké problémy." Kňuknu, když si vlastně uvědomím, že jsem mu celý den pomáhal. A ani jednou jsem se nezeptal, zda to dělám vše správně.

On je prostě tak cute, jak si asi myslí, že nevidím, jak ujídá zmrzku rovnou z obalu. Odsunu to od něj. "Už jsi měl té zmrzliny dost, nechci, aby se ti udělalo špatně." Mrknu na něj. "A v práci jsi všechno zvládl perfektně."

"Promiň." Zasměju se, když ode mě odsune to pokušení. Olíznu lžíci a položím ji na prázdný talíř.
"Jsem rád, že jsem nic nepokazil." Usměju se a odnesu talíře do dřezu, ale když je začnu umývat, neodpustím si bolestivé syčení, protože mi do rány nateče voda a saponát.

"Myslím, že s našimi věčnými zraněními si pořídíme myčku. A dnes utíráš, takže huš od tomo dřezu." Usměju se a jako včera on mě, ho odstrčím od dřezu pryč a vypláznu na něj jazyk.

"Dobře, dobře." Zasměju se a zastříhám oušky. Eric začne mýt nádobí a já ho rychle utírám. Za chvilku je všechno hotové a já si skočím nazpět na gauč, kde se spokojeně skroutím pod chlupatou měkkou deku.