My love, my cat, my assistant, my life ✔

24. Konec

Tak, zde je poslední kapitola, užijte si ji.

Usne mi v objetí a já si to užívám, jeho přítomnost, jeho teplo. Zavřu oči, odpočinu si taky.
Pár chvilek je můj spánek bezesný, ale potom se přede mnou objeví Ona. Vysoká žena s dlouhými havraními vlasy a kůži bílou jako sníh. Mohla by to být Sněhurka, ale je to Ona. Moje milovaná matka. Mává mi a posílá vzdušné polibky. "Mám tě moc ráda, zlatíčko." Šeptne a já se hned na to probudím.
Musím jí jít navštívit, musím navštívit místo jejího posledního odpočinku. Tiše se vykradu z ložnice a s nabytou odvahou kráčím ke dveřím do zahrady.

V snech běhám po loukách a dovádím spolu s Ericem. Bavíme se, smějeme se a užíváme si, že jsem spolu, ale najednou mi zmizí zdroj tepla. Zmateně otevřu očka a Eric tam není.
'Asi šel na záchod,' zamyslím se pro sebe a lehnu si nazpět, v tom mi přistane na ústech ruka. Zmateně otevřu oči a snažím se ruku oddělat .
"Kocourku, nemusíš se bát, nic ti neudělám," šeptne mi známý hlas a mně od strachu přestane bít srdce.

Otevřel jsem dveře a vyšel na silně zanedbanou zahradu. Tak strašně dlouho jsem tu nebyl. Proderu se pár kři směrem k jižnímu rohu rozlehlejší zahrady. Konečně uvidím malý dřevěný polorozpadlý křížek, který jsem kdysi vyrobil. Klesnu na kolena. Začnou mi téct slzy. Jsem strašný syn, kvůli mě zemřela, kvůli mě nebyla řádně pochována. Se zavřenýma očima klečím před jejím hrobem. Hned jak bude více času, tak s Alexem všechno zrenovujeme. Bude tu krásně, abys mohla být pyšná, mami.
Měl bych se vrátit do domu, začíná mi být zima a nechci, aby se Alex bál, kam jsem zmizel.
Pomalu se zvednu, utřu slzy a vykročím zpátky do domu.

Začnu sebou trhat do všech stran, abych si uvolnil ústa, ale nejde to, drží je příliš pevně. "Kocourku můj, svému páníčkovi si chyběl," zavrní mi do ouška můj bývalý pán a já se začnu třást, když mi do něj surově zakousne. Naplno se rozpláču, proč mě tu Eric nechal samotného. Nebo se dohodli, už mě nechce? Ne, Eric mně má rád, tohle by mi přeci neudělal!

Vejdu do domu, je tu ticho, mrtvolné ticho, jako ticho před bouří. Mám z toho nějaký špatný pocit.
Klid, nic se neděje, všechno je v pořádku. Snažím se se uklidnit. Stejně pro jistotu rychle vylezu schody a otevřu dveře do ložnice. Strnu. Protřu si oči. Ne! To nemůže být pravda!
Na posleli leží nahý můj otec a snaží se ho do Alexe nacpat, ten se ale ukrutně brání se slzami v očích. S křikem na to monstrum skočím a svalím ho na zem. Alex se jen s pláčem schoulí na posteli do klubíčka a čeká, co bude. Mlátím otce hlava nehlava, moc dlouho jsem to držel v sobě.

"Né!" zakřičím na toho úchyla, ale on mi jenom přelepí ústa páskou, přes kterou se nemůžu skoro nadechnout. Začnu brečet, proč mi to dělá. Serve ze mě oblečení a začne mně hrubě kousat všude po těle, začne mýma bradavkama, které nemilosrdně  zkousne. Snažím se vysvobodit svoje ruce z pásky, ale nejde to. Tak moc to bolí, chci vřískat, ale díky pásce to nejde. Z jedné bradavky mi začne téct krev, a tak se přesune na mé ouška, do kterých se ještě hruběji zakousne, a já zařvu bolestí, i když to nejde slyšet . Přes slzy už nevidím. Zavřu oči, nechci ho vidět. No pak ucítím, jak do mně tlačí svůj obří penis. Rozbrečím se ještě víc, ale v tom do místnosti vrazí Eric. Strhne ze mě svého otce. Já se rychle schoulím do klubíčka, kolem mých zápěstí přivázaných k posteli.
"Vypadni odsud a nikdy se už nevracej!" zaslechnu Ericův výkřik a pak zůstane ticho. To trvá až příliš krátce. Zaslechnu kroky a celý se nanovo rozbrečím.

Vyženu ho ven, je mi naprosto jedno, že je nahý nebo že je to můj otec, ať si nasere! Znovu ublížil Alexovi.
Dojdu k posteli a pomaličku, abych ho nevystrašil si na ni sednu. "Neboj, už je dobře, už jsem tu s tebou." Šeptám a chci ho pohladit, ale on ucukne. V tom mi to dojde. Nedokázal jsem ho ochránit, porušil jsem slíbil, nebyl jsem tu, nepomohl jsem mu včas. Jsem ten nejhorší přítel.
Nenechá se pohladit, tak mu alespoň uvolním ruce, aby se mohl hýbat. Pozorně si ho prohlížím. Nevypadá, že by byl nějak vážně fyzicky zraněn. Ale to se nedá říct o jeho psychice. Sklamal jsem ho.
"Promiň, moc se ti omlouvám." Říkám potichu stále dokola. Můj hlas postupně nabývá na intenzitě a zoufalství. Je to moje chyba, kdybych neodešel k tomu hrobu, kdybych nebyl tak sobecký. Co je mrtvá matka o proti živému Alexovi?!

"T...to je v pořádku," kňuknu ještě pořád vyděšeně.  A pomalu si dám úplně dolů všechnu pásku a skočím k Ericovi do náruče .
"Prosím, už mně nenechávej samotného, prosím, Alex už nechce," kňuknu a utřu si ouško, ze kterého mi teče krev.
"Já...já se moc bál, ale věděl jsem, že mně zachráníš".

"Já se moc omlouvám, moc mě to mrzí." V tu chvíli mě to napadne. Opatrně ho posadím vedle sebe a rychle se rozběhnu do obýváku. Došlo mi to, už ho nikdy nechci opustit, chci ho hýčkat a chci, aby byl jenom můj. A to zařídím jediným způsobem.

"Ericů !!!!" Zakřičím zoufale, opravdu teď odešel? když se bojím? Určitě jsem mu přišel jako malé dítě a nechal mě, ať si to vyřeším sám. Smutně zalezu pod postel a tam kňučím.

Bleskurychle vytáhnu matčin svatební prsten a přímo letím zpátky za Alexem. Vpadnu do ložnice, ale na posteli není. Slyším smutné kňučení z pod postele. Co? Počkat?! Já se zvedl a odešel ve chvíli, kdy mi řekl, že nechce abych odcházel. Plácnu se do čela. Já jsem prostě debil.
"Alexi, prosím, vylez, potřebuju ti něco moc důležitého říct."

"Eric mě už nechce,Eric už mě nemá rád, Alex mu nechce dělat problémy," kňuknu zpod postele, ale moc mi to nevyjde, protože jsem po chvilce vytažen a posazen na postel. Smutná očka zvednu k Ericovi a mám na krajíčku.
"Promiň mi."

Jsem nucen ho sám vytáhnout. Posadím ho před sebe na postel a kleknu si na jedno koleno.
"Nemel hlouposti, miláčku, to já jsem ten, kdo by se měl omlouvat." Pronesu, zvednu mu bradu a tak ho donutím, aby se na mě podíval.
"Alexi, už nikdy tě nechci opustit, chci o tebe pečovat, hýčkat si tě, milovat tě až do konce svého života. Prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě?" Dívám se mu do očí a natáhnu k němu ruku s prstenem.

"Ericu!" vykřiknu nadšeně a skočím mu kolem krku.
"Miluju tě! " usměju se a nechám si nasadit prstýnek. Šťastně ho políbím na rty.

 

THE END