My love, my cat, my assistant, my life ✔

7.

Ahojky, rozhodla jsem se vám zpestřit pondělí trošku delší kapitolu. Doufám, že se bude líbit. Krásný začátek týdne. 😉😘😃

"Dobře." Kňuknu a začnu na sebe ihned oblékat nějaké teplé oblečení, abych venku nezmrzl. Vyšli jsme ven a nasedli do auta. Eric mi zapl pás a já se šťastně usmíval, protože jsem si myslel, že pojedeme někam jako minule, ale jeli jsme o moc dýl než minule. Já se začal nudit, a tak si kreslím po skle okna. Asi po půl hodině přijedeme před obří budovu. Znám ji, ale nevím, co tam je, vždy jsem čekal v autě. Šli jsme dovnitř a já zkameněl ve dveřích, když jsem uviděl mého bývalého pána, jak se oprašuje. Ihned jsem se skryl za Erica a snažil se vypadat tak, že tady nejsem.
"Ale, ale, ale! Podívejme, koho nám to čerti nesou." Zasmál se a šel ke mně a Ericovi, já zakňučel a sevřel Ericovo sako ještě pevněji. Můj ocásek a ouška se stáhly úplně dozadu. Nechtěl jsem, aby mě viděl natož se mě dotýkal.

Dojel jsem k firmě, vešel dovnitř. Naskytl se mi pohled na mého otce. Rozešel se k nám a já cítil, jak se Alex za mě schoval. Měl jsem ho nechat v autě. "Co tu děláš?" Vyštěknu na otce. "Nic, co bych tu dělal? Dovedl jsem ti sponzora, ale místo díků skončím zavřený ve výtahu a vlastní syn se mě ani nezeptá, jestli jsem v pořádku!" Vyjede zase on na mě. "A vidím, že jsi si už ochočil mou hračku." Mrkne slizce na Alexe. "Drž se od něj dál. On je už jen můj, ne tvoje hračka, je můj ne tvůj a pokud na něj sáhneš nebo jen křivě podíváš, tak tě udám za věznění, týrání a opakované znásilnění!" Zavrčím na něj a pořádně Alexe obejmu ve snaze uklidnit ho i sebe.

Když to řekne nahlas, mé tělo se samo od sebe napne, protože na sobě znovu cítím všechny jeho doteky, pohledy a vsei, co mi dělal. Fňuknu Ericovi do saka, ten mě obejme. "Ale no tak, synku, vždyť jsem mu neudělal nic tak zlého." "Že ne?" Zeptá se se a já se k němu natisknu ještě víc.
"Jak si pode mnou hezky vzdychal mé jméno a prosil mě, abych nepřestával, ale určitě to samé děláš i Ericovi." Usmál se slizce.

Měl jsem pocit, že po něm každou chvíli skončím, to si ale nemůžu ve své firmě dovolit. "I kdyby jsi to neudělal jemu, tak jsem tu ještě já, pokud si dobře pamatuju. A neopovažuj se mu ty chvíle připomínat! A jsem rád, že už je vše v pořádku, takže my s Alexem můžeme zase jít." Řeknu klidně a chladně, že se sám nepoznávám.

"Pojďme, prosím." Kňuknu, ale hned se ozve znovu můj bývalý pán. "Jestli budeš někdy potřebovat pomoct s tvým kotětem, klidně mi zavolej, velmi rád ti pomůžu jak s výcvikem tak s jinými různými aktivitami." Mrkne, ale to mě už Eric táhne pryč z budovy a nazpět do auta. Jedeme přímo domů, kde vysedneme a beze slova vejdeme nazpět do domu. Znovu si sednu za kreslení a kreslím si do večera, než u dveří zazvoní zvonek.

Už ho nechci nikdy vidět, a když myslím nikdy, tak myslím NIKDY! Sotva jsme se dostali domů, tak si šel Alex znovu kreslit a já se zavřel v koupelně a koukal do blba. Rozhodl jsem se, že se umyju. Sundal jsem si oblečení a prohlížel si své jizvy, které mi způsobil otec, na břiše, co se táhnou na záda. Potom pohladím jizvy na levém zápěstí, mám nehoráznou chuť, potřebu si tím znovu ulevit, i když vím, že to není dobré řešení. Je toho na mě už tolik. Natáhnu se pro svou důvěrně známou žiletku a jedním prudkým tahem si zasedím dlouhou a hlubokou ránu. Někdy jsem se řezal nožem, ale nechci děsit Alexe. Má krev se mísí s vodou. Konečně nějaká fyzická bolest a já nemusím myslet na nic kromě ní. Voda už je studená, tak vylezu a převleku se rovnou do pyžama. Stejně je už pozdě. Vezmu si ale místo trika s krátkým rukávem to s dlouhým, aby nebyl vidět obvaz, kterým jsem si tu ránu ošetřil. Ozve se zvonek. Kdo to zase kurva může být? Naštvaně sejdu schody a prudce otevři dveře. Za nimi stojí moje bývalá podřízená, kterou jsem vyhodil, protože mi dělala sexuální návrhy. "Co je Kate?" Promluvím na malou blondýnku s modrýma očima.