My love, my cat, my assistant, my life ✔

13.

Ráno otevřu pomalu očka a kouknu se na Erica, který spokojeně spinká, a tak mu začnu jenom potichounku mňoukat do ouška. Za chvilku začne třást řasama a já si až pak uvědomím, že jsem bez trička, a tak se raději rychle zabalím do nejbližší peřiny a dívám se na něj, jak se probouzí.

Otevřu se a usměju se na svůj živý budík. "Je ti zima? Mám jít zatopit?" Zeptám se, když uvidím, jak se tulí a mačká k peřině. Přeci je ještě únor a je dost chladno i vevnitř.

"Ne...jenom no, nevím, kde mám věci, vzbudil jsem se nahý." Kňuknu a zamotám se ještě víc.
"Ty jsi mě večer vyslékl?"

"Cože? Já ne. Navíc jsem ti slíbil, že nic neudělám bez tvého souhlasu." braním se. Ale taky by mě zajímalo, proč je nahý. "A nezdálo se ti třeba něco pěkného?"

"N...n...nezdálo." zakoktám a zčervenám až na zadku. Snažím se nevzpomínat na ten překrásný sen, který se mi o něm zdál.

"Vážně, ne? Třeba by to vše vysvětlilo." Mrknu na něj. Vidím na něm, že se mu opravdu nejspíš něco zdálo. Neumí hold lhát."Počkej, podám ti rovnou čisté oblečení." Zvednu se z postele a dojdu ke skříni odkud po něm hodím spodní prádlo, tepláky a tričko s mikinou.

"Děkují." Usměju se a pomalu se obleču. Všimnu si velké boule v mém rozkroku. S červenými líčky se snažím dostat pryč.
"J...já jdu... udělat snídani."

"Počkej, počkej, dovol mi prosím se teď postarat o tebe. Chci, aby jsi to taky někdy zažil, sice nejsem tak dobrej jako ty, ale to by nemuselo vadit, ne?" Řeknu, když si všimnu, jak se červená a jak se mu chlouba tyčí v kalhotách. "Prosím, nech mě o tebe pečovat." Prosím a uděláme na něj psí oči. Chci mu jeho péči oplatit, chci, aby cítil, že jsme si rovni.

"Já...já...já ale nevím, já se bojím." Kňuknu a zakryju si rozkrok, ale když uvidím jeho pohled, neudržím se a lehnu si do nadýchaných peřin. Zakryju si oči. Nechci to vidět,, bude to poprvé, co mi někdo chce udělat i dobře, a tak jen kňuknu a očekávám něco, sám nevím co.

"Neboj, bude se ti to líbit." Usměju se a políbím ho na rty. Stáhnu mu kalhoty i s boxerkama. Párkrát po něm jemně přejedu rukou a opatrně stisknu. Odměnou mi je překvapený vzdych z úst mého Alexe. Hlavu stáhnu mezi jeho nohy a začnu olizovat jeho špičku jako lízátko. Taky ho několikrát olíznu i po celé délce. Potom ho postupně celého pojmu do pusy, začnu ho sát a opatrně okusovat. Taky začnučivě pomalu pohybovat hlavou, chci, aby si to užil, aby cítil tu rozkoš, což se mi asi i daří. Místností, co místností, celým domem se rozléhají stehy, vzdychy a šeptání nebo křik mého jména. Taková rajská hudba.

Jen co se dotkne mé erekce, ihned se prohnu jako luk a zalapám po dechu. Tohle jsem nikdy v životě necítil. Po chvilce si na hladění zvyknu, ale pak ucítím jeho dech mezi svýma nohama.
Stisknu víčka ještě víc, až mě to zabolí, ale když se mě dotknou jeho teplá ústa, doširoka je otevřu a hlasitě zalapám po dechu. Znovu, už po druhé, za tak krátkou dobu.
"Ericu." Kňuknu a on mě začne mučit těmi pomalými pohyby. Cítím se jako v sedmém nebi, ale těsně před tím, než přepadnu přes hranici, přestane a já zakňučím.

"Líbí?" Mrknu na něj. Právě jsem mu "zakázal" vyvrcholit, ale jelikož se mi mezitím taky postavil, tak stáhnu pyžamové kalhoty a začnu nám obou honit najednou. Naše erekce se o sebe otírají a z nás obou vycházejí hlasité vzdechy. Bože, jak já ho miluju. Vytvářím tření na našich údech, zatím co se věnuje jeho bradavkám. Saju je, okusuju je, cumlám je, lížu, prostě jim věnuju tu nejlepší péči jakou dokážu a náhle oba vyvrcholíme. Ještě nás oba očistím a lehnu si vedle něj. "Tak co? Bylo to tak strašný?" Ušklíbnu se nad jeho rudou tváří.

"Jo...teda..ne, já nevím." Zakňučím rudý jako růže a zakryju si tvář polštářem.
"Děkuju moc." Mňouknu potichounku, když už ze mě opadnou všechny ty pocity. Tohle jsem ještě nezažil, a tak to na mém těle zanechalo své známky. Všude mám husinu a mé srdce bije jako splašené.
"Bylo to jiné než dosud." Neříkám, že jsem doteď nikdy neměl orgasmus, ale tenhle byl úplně jiný než ty předtím.

Udělal jsem něco špatně? Nebyl jsem dost dobrý? Ozývá se mi pořád dokola v hlavě. Smutně skloním hlavu, chtěl jsem mu udělat radost nebo ho potěšit, přinést příjemný pocit. Jasně, asi se vyrovnává s novým pocitem nebo tak něco, ale já se tak snažil. No nic. "Půjdu nám přichystat snídani, mohl bys mezitím ustlát postel?" Zeptám se ho tiše a odejdu, ještě než zaslechnu odpověď, protože vím, že to udělá. Neměl jsem ho k tomu přemlouvat, nebo jsem to zkazil tím, že jsem se přidal a honil nám oboum najednou. Určitě jsem to nějak zkazil, protože si to jinak nedokážu vysvětlit. Jsem prostě debil, neměl jsem ho do ničeho nutit.

Když Eric zesmutní a odejde, nechápu, co jsem udělal. Raději jenom ustelu postel, obléknu se do tepláků. Potom potichoučku slezu dolů.
"Ericu, udělal jsem něco?" Zeptám se, ale on neodpovídá, a tak radši dojdu až k němu a obejmu ho kolem pasu.
"Promiň mi." Kňuknu.

"Vždyť ty jsi nic neudělal, to já." Řeknu a smutně se na něj usměju. Objímá mě zezadu, tak mu ruce položím na ty jeho. "To já to pokazil, neměl jsem tě do ničeho nutit, ani přemlouvat, potom by sis to užil víc." Vzdechnu. "Nebo jsem něco udělal špatně a tobě se to prostě nelíbilo? Nevím, ale já se ti omlouvám." Řeknu, otočím se a obejmu ho pořádně silně. Chci, aby cítil, že mě to mrzí, i když možná zase plácám blbosti.

"Ale mně se to moc líbilo, ty blázínku." Usměju se a šeptnu mu do hrudi.
"Moooc se mi to líbilo, ještě nikdy jsem nic takového nezažil." Šeptnu a dám mu na hruď jednu motýlí pusinku.
"Tak prosím, nebuď smutný."

"Vážně?" Zadívám se na něj potěšeně. Nevím, co říct, jsem strašně rád. Políbím ho na ústa. "Tak co, dáš si dnes něco jiného než jogurt?" Usměju se na něj.

"Co najednou ta dobrá nálada?" zasměju se a pomalu se sehnu ke skřínce a vyberu si své granule . Nasypu si je do misky a položím si ji na stůl . "Já už mám ty si něco udělej."

"Granule?" Usměju se. "Vážně? Granule jako kočí granule?" Mírně se zamračím. "Ale jak myslíš." Znovu nadhodím úsměv. Udělám si kakao.

"Páníček mě jimi krmil." usměju se a začnu neochotně pojídat granule. Nechutnají mi, ale zvyk je zvyk.

"Jestli ti to nechutná, tak to nejez, dej si třeba konflejky nebo čoko křupky s mlékem, je to mňamka." Mrknu na něj a odsunu od něj ty granule. "Rád ti to připravím, těma granulema si jen ničíš žaludek." Zamručím. Chci po něj jen to nejlepší.

"Raději jogurt." usměju se a skočím ke lednici, ze které vytáhnu otevřený jogurt ze včerejška. S chutí se do něj pustím.
"Co budeme dnes dělat ?" zeptám se, když už dopíjím čaj.

"Nevím, je třeba nějaké místo, kam by jsi se chtěl podívat?" Zeptám se, přece jen byl pořád ve sklepě nebo na ulici. Určitě musí být hodně míst, které by chtěl navštívit.
"A nebo bych tě mohl naučit číst a psát? Co říkáš?" Usmívám se na něj jako sluníčko. Bože můj, co se to se mnou stalo? Tohle se mnou udělala láska k němu? Jsem toto vůbec já? Jo, jsem to já, ta část mě, co se schovala před roky do sebe, aby mu otec a ostatní nemohli víc ublížit.

"Mě je to vlastně i jedno, chci být s tebou a né sám, to je jediné přání, co mám." usměju se na něj zvesela a zakroutím oušky."Ale mám jeden nápad, co uklidit sklep a vyházet odtamtud věci."