My love, my cat, my assistant, my life ✔

11.

Ahojky, určitě neuvěříte, co se stalo. Tento příběh je 58. v kategorii random. Ani nevíte, jak jsme byly šťastné, když jsme to s AkemiManautsu zjistily. 😂😘😉
A tady máte novou a úchylnější kapitolku. Doufám, že si ji užijete a přeji krásný zbytek dnešku.😉

"Já řeknu STOP, dobrá? Mám tě moc rád, už jsi toho pro mě tolik udělal." Usměju se a pohladím ho po ruce, kterou mi jemně masíruje zadek. Ocásek mu obtočím kolem pasu a schoulím se do klubíčka. "Mám tě moc rád."

"Já tebe taky, a domluveno. A ehm...myslíš, že by jsi mě mohl pustit? Tvoje přítomnost je snad to nejlepší na světě, ale já bych se potřeboval zbavit jednoho problému, tak jestli bys mě pustil do koupelny. Navíc potom musíme do práce." Vysoukám ze sebe. Zase si budu muset sám vyhonit, ale teď budu mít daleko barvitější představy, když už jsem ho slyšel vzdychat.

"Já sám." Usměju se a pomalu odložím jeho ruce pryč z jeho rozkroku. Naučeným pohybem mu rozepnu zip a následně stáhnu kalhoty i se spodním prádlem a na světlo se ukáže jeho mužství. Začnu dělat přesně to, jak mě to pán učil. Ruce si dám za záda a začnu mu pomaloučku lízat celý penis, až si ho vezmu celého do úst. 'Tohle mi chybělo.' Zavrním si v hlavě. Ten pocit být podřízený je dokonalý.

Bože! Proč tě pořád vzývám! Och, on je tak, tak dokonalý. Takhle dobře mi nikdo ještě nekouřil, je vidět, že v tom už má zkušenosti, ale tentokrát to dělá 100% dobrovolně, což mě nesmírně těší. Jeho krásná pusinka laská můj penis, jakoby to bylo nějaké lízátko. Ze mě vycházejí jen hlasité stehy a vzdechy plus výkřiky Alexova jména. Jazýčkem krouží po mé špičce a potom mi ho olízne po celé délce a svůdně se na mě podívá. Vezme si mě znovu celého do úst a začne různě rychle pohybovat hlavou. Taková slast. Netrvá dlouho a s výkřikem se mu udělám do pusinky a on hned všechno spolkne. On je můj bůh. Beztak ten nahoře neumí takhle ukázkově kouřit.

Když se mi udělá do úst trošku s větším sebezapřením to spolknu. Ještě mu dám malinkatý polibek na jeho ochabující erekci a znova ho obleču. Když se zvednu ani se mu nezkouším podívat do očí, protože se bojím, že jsem něco udělal špatně, protože bývalí páníček mě vždy po dobré kuřbě pochválil nebo pohladil po oušku. Eric tam ale jen stojí a dívá se na mě s podivným pohledem. Přijde mi to trošičku líto, ale nevadí.

"Alexi, ty jsi prostě úžasný." Neudržím se a skočím po něm, abych si ho mohl přitáhnout do polibku. Opravdu, nic lepšího jsem v životě nezažil.

Když na mě skočí polekaně uhnu, ale i tak skončím v jeho medvědím objetí. Přeci jen se mu to líbilo, poskočí mi srdíčko.
"E...e..Ericu." Zakňučím pod tíhou jeho těla. "Jsi trošičku těžký."

"Jéé, promiň." Omluvím se a začnu se z něj zvedat. "A ty nepotřebuješ s ničím pomoct?" Zeptám se ještě pro jistotu, aby to nevypadalo, že jsem na něj zapomněl nebo tak něco.

"N...ne." kňuknu a rukama si zakryju bouli v rozkroku, ve které se mi vaří krev.
"Já jsem v pořádku." Usměju se.

"Vážně ne? Jaká smůla,já bych ti taky rád pomohl, ale když nechceš. A pospěš si, musíme do té práce." Zašvitořím a vypláznu na něj jazyk.

"Ja za to nemůžu, pán mě učil, že nesmím mít vlastní potřeby." Mňouknu než vyběhnu schody a jdu se převléct.

"Tak, toto je další věc, kterou tě odnaučím zlato!" Křiknu na něj, než mi zmizí za rohem. Dojdu do prádelny, kde na sebe hodím čisté oblečení. Myčka. Jo, málem bych zapomněl. V práci se na nějaké podívám, když zrovna budu mít volnou chvilku.

"Už jsem!" Zakřičím a poslušně čekám u vchodu. Mám na sobě bilou mikinu, černé nohavice a krk mi zdobí bílý obojek.
"Ericu! Nelakuj si ofinu a už pojď!" Zakřičel jsem se smíchem.

Hele, ten si teď nějak vyskakuje. Musím se tomu smát. Konečně z něj trošku opadl ten strach. Dojdu k němu, políbím ho na tvář a s úsměvem ho odvedu do auta. Dnes je ve firmě méně lidí, vzali si dovču, že prý mají nějaký plán. No jo Valentýn. Já osobně ho moc nemusím. Všude samá srdíčka. Dojedeme k Anně do kanceláře. "Dobré den, konečně jste tady, už jsem si myslela, že nepřijdete." Usměje se a kouká na Alexe. "Dobrý, co pro nás dnes máš?" Zeptám se, aby se musela podívat jinam než na mého Alexe. "Dnes je toho míň, je jen potřeba podepsat pár smluv a přečíst pár stran jiných smluv, které přišli a žádají o spolupráci, však to znáte." Mrkne na Alexe. "Co máte vlastně dnes v plánu, když je ten Valentýn?"

"J...já...no, já nevím, nepůjdeme se projít do parku, prosím, včera si mi to slíbil a nestihli jsme to, prosím." Kňuknu potichounku a zatahám ho za rukáv jeho saka, abych na sebe upoutal pozornost. "Budu hodný a pomůžu ti s věcmi." Zavrním a seberu kupu papírů, kterou mu Anna podává.
"Moc rád bych byl s tebou." Usměju se, ale když uslyším nějaký rachot s leknutím uskočím do kouta a začnu mňoukat.

Něco se ozve za dveřmi, tak je otevřu a za nimi zrovna sbírá spadené papíry Luke z 5. patra. Asi je nese Anně, nebo je to jen záminka ji vidět. Na Lukovi je hodně vidět, že je do Anny zamilovaný, ale ona to kupodivu nevidí nebo přehlíží. "Co potřebuješ Luku? " zeptám se ho, zatím co mu pomáhám posbírat spisy. "No, no, pane, já jsem se jen chtěl Anny zeptat, jestli by se mnou někam nešla, ale když už má namyšlenou nějakou procházku s vámi." Řekne plačtivě. "Ale Luku, já s Annou nikam nejdu, mám přítele, a ten řekl, že půjdeme na procházku, musel jsi se přeslechnout, když jsi tak hezky poslouchal za dveřmi." Pomůžu mu vstát a vtlačím ho za námi k Anně do kanceláře. Vždycky jsem měl s podřízenými přátelský vztah, dokonce si u každého pamatuju jméno a číslo poschodí, ve kterém pracuje.

"Ty? Ty a přítele? To od kdy?" Zaslechnu z chodby a pomalu vylezu před dveře, kde se Eric baví s nějakým klukem. Ocásek pomalu obmotám kolem Ericova pasu.
"Ericu? Kdo to je?" Zavrčím trochu nepříjemně, moje žárlivost se projeví. Snažil jsem se ji potlačit, ale prostě Eric je můj. Zachránil mě od mého pána a nechci o něj přijít, nenechám žádného kluka, aby mi ho sebral.

Ocásek se mi obmotá kolem pasu. "Luku, tohle je Alex, můj přítel. Alexi, tohle je Luke, pracuje tady a právě chtěl jít Annu někam pozvat." Představím je. Luke na mého kocourka jen překvapeně kouká, asi mu to nedochází. No, nevadí. Obejmu Alexe, který i drží veškerou práci pro dnešní den.

"Aha. Tak potom fajn." Usměju se i na Luka a nechám se obejmout. Pak už mě Eric zatáhne do jeho kanceláře, kde pomalu vyplňuje všechny věci a já běhám z kanceláře do kanceláře, aby to bylo rychle. Konečně o třetí Eric zaklapne počítač a ohlásí HOTOVO.

"Tak a já tě teď vezmu na tu slíbenou procházku a potom bychom mohli zajít někam na večeři." Mrknu na něj. Bylo strašně roztomilé, vidět ho, jak žárlí. Můj miláček. "A měl bys ještě nějaké speciální přání, když je dnes ten Valentýn?"

"Jupí a, ne, já, ne, nemám žádné možná jenom jedno maličké." Kňuknu k němu a spokojeně mu vlezu do objetí. Hlavičku přitisknu k jeho hrudi a ještě spokojeněji zavrním.

"A jaké je to tvé maličké přání?" Zeptám se a líbnu ho na ouško. Nemůžu uvěřit, že někdo tak krásný a úžasný je můj. Že je se mnou, že se ho můžu beztrestně dotýkat a být pořád s ním.

"Objetí!" Vypísknu a zavrtám se do jeho saka, které příjemně hřeje a po chvilce začnu vrnět.
"Přání splněno a teď můžeme jít." Usměju se a táhnu ho ven.