My love, my cat, my assistant, my life ✔

5.

Ty jo, prý jsem se s nimi přátelil. Wow, ale Noahovi neodpustím tu přerostlou kočku, vždyť se ani nepokusil omluvit. Klukům jsem Alexe samozřejmě představil, ale opravdu mě překvapila Jakeho reakce. Prý už ho viděl, že mu tu zrůdu ukazoval už můj otec. "Zkoušel jsem ho, byl dobrej, můžu jen doporučit!" Řekl. Upřímně, v tu chvíli jsem přestal myslet. Ruka mi automaticky vystřelila k jeho krku a celý jsem se zvedl, dokonce jsem zapomněl na Alexe, ae teď jsem měl jinou práci. Jak se opovažuje?! Vyzvednu ho i kousek nad zem, držím si ho pod krkem. Je mi naprosto jedno, že se dusí. Jednu mu ubalím do břicha a jednu do ksichtu. "Vypadni! Okamžitě vypadni!" Mrštím s ním o zem. Noah se Sebastianem jen koukají. Na to se zvednou a Noah ještě nakopne Alexe, ale než po něm stačím vyjet, tak zdrhá ke dveřím. "Omlouvám se za ně. Alex je strašně cute. Zdar." Rozloučí se Sebastian a odtáhne Jakeho pryč. Když se zavřou dveře, tak se svezu na kolena a začnou mi téct slzy. Že já je vůbec pozval dovnitř.

"Proč Eric brečí?" Kňuknu a vystrašeně k němu přiběhnu, bojím se jej pořád, ale nechci, aby brečel. Po tvářích se mu kutálí velké kulaté kapičky plné neštěstí. V očích je mu vidět zlost a moje tělo udělalo to, co po něm bylo žádáno už tři roky. Když byl pán naštvaný, vždy jsem mu měl vykouřit. Tak jsem si před něj pomalu sedl a začal mu rozepínat kalhoty.

Nevnímal jsem, i ten můj takzvaný kamarád mu ublížil. Pokračovat? Co se to? Kouknu na Alexe, jak mi smutně rozepíná kalhoty. Co to dělá? Když mi sáhne do rozkroku, tak mi to začne být jasné, zvyk od otce. Jemně ho odstrčím, nechápavě na mě kouká. "Teď už nemusíš dělat, co sám nechceš." Vstanu a dívám se mu do očí. Nevím, co mě to zase popadlo, ale jsem z dnešku tak unavenej. Zvednu si zaskočeného Alexe do náruče a odnesu si ho do postele. Vidím ty jeho vystrašené očka. "Jak už jsem říkal, já nejsem můj otec." Šeptnu a položím si ho tam a lehnu si k němu, je celý ztuhlý a zkouší se chabě bránit. "Ššš..." pohladím ho po zádech a přitáhnu si ho do objetí. Takhle chci usínat každý večer a s touto myšlenkou usínám.

Potom co mě zastaví v mé rutinní činnosti, jako bylo u mého pána kouření, sebere mě a odnese nahoru. Vidím postel a začnu sebou škubat, bojím se, co přijde. On mě jenom položí a lehne si, já se i tak braním, ale když mě začne hladit, uklidním se a on po chvilce usne. Já raději seskočím na koberec, na kterém se skroutím do klubíčka a taky usnu.

Po chvíli cítím, jak mi mizí můj zdroj tepla. Sotva zmizí, tak jakoby se mi zatemnila mysl. Před očima se mi začne odehrát noční můra, která se mi nezdála už dlouho.
LLežím přivázaný k posteli, nemůžu se hýbat a nade mnou se sklání můj otec. Zmlátí mě bičem po břiše, po zádech, nohách i penisu. Jako by to nestačilo, tak si vezme sůl a nasype mi ji do ran, ještě teď cítím, jak to kurevsky bolelo. A potom si mě tvrdě vezme, bez přípravy, bez ničeho. Když se s hekáním udělá a vyndá ze mě svůj úd, tak mě nechá připoutaného k posteli následují tři dny, vždy se to během nich opakuje. Třetí den je ale pro dnešek jinak. Dosmýká ke mě na postel Alexe. Podvyživeného a domláceného Alexe a vezme si ho přede mnou. Strašně mě ten pohled bolí, jak křičí bolestí a volá o pomoc. Jako by to nestačilo, tak ještě během jejich styku vytáhne otec nůž a podřízne mu hrdlo a udělá se do mrtvoly. Alex tam jen bezvládně leží v kaluži krve a spermatu.
Trhnutím se vzbudím, hodiny ukazují 1:33. Jsem celý zpocený, roztřepaný, udýchaný a ubrečený. Očima hledám Alexe. Hlupáček můj leží na koberci před postelí. Posmutním ještě víc. Má přítomnost mu byla nepříjemná, ale je v pořádku. Potichu se rozvzlykám. Je toho na mě moc.

Vzbudí mě tichounké vzlyky, které by lidské ucho ani zachytilo, ale díky mým kočičím slyším všechno. Pomalu se posadím a ještě rozespale se koukám kolem sebe. Na posteli sedí Eric, který brečí.
Určitě je to kvůli mě, pomyslím si a hned vyskočím zpátky na postel, kde se k němu začnu tulit, aby se na mě podíval. "Nechci, abys byl smutný." Kňuknu a pomalu začnu dělat to, co mě učil můj pán. Jenom si odevzdaně lehnu, aby si mohl vybít své emoce a já byl aspoň k něčemu užitečný.
"Pane..." šeptnu.

Náhle se u mě objeví Alex a začne se ke mně tulit, ale potom se jen odevzdaně položí na záda. Ne...zase se snaží o něco, čeho bychom později oba litovali. Lehnu si za ním a znovu si ho přitáhnu do objetí a mé slzy se mu vsakují do trička. "Co jsem ti říkal?! Nedělej nic, co nechceš ty sám a říkej mi Ericu." Zamumlám přísně do jeho ramene.

"P...p...promiň." kňuknu roztřeseně, když mi něco rozlobeně řekne do zad. "Já nechtěl nic udělat špatně." Zakňučím už úplně a po tváři mi steče jedna osamělá slza, která se vsákne do madrace. "Potrestáš mě, že jo."

Pohladím ho jemně po zádech. Je toho tolik, co ho musím odnaučit. "Ne, nepotrestám, nic se přece nestalo, jen mi slib, že už se mi tak nebudeš nabízet, když ty sám nechceš." Řeknu. "Mě to totiž potom bolí." Šeptnu si pro sebe a po tváři mi začnou stékat další slzy. Ještě že je ke mně zády.

"Proč tě to bolí?" Kňuknu a otočím se na něj a hned uvidím jeho uslzený obličej. "Co se stalo? Já něco provedl, já to věděl." Zakňučím a olíznu mu všechny slzy. Nechci aby plakal kvůli mně, nezasloužím si to, aby pro mě plýtval svými slzami. "Promiň mi to." Kňuknu a ocásek si stáhnu za sebe, aby nepřekážel.

On mě slyšel... jeho zpropadené kočičí ouška. "Něco jsem ti před chvilkou říkal. Tak teda slibuješ?" Potřebuju, potřebuju jeho slib. "Nic se nestalo, jen zlý sen. Mám tě moc rád, víš? Moc by mi ublížilo, kdyby se ti něco stalo, nebo jsi byl nešťastný." Šeptnu a čekám jeho potvrzení slibu.

"Ja...ja..já nevím, jsem na to zvyklý, ale pokusím se." Malinko se pohnu, abych ho nerozlobil, ale pak mi dojde význam jeho slov, které řekl. "Vy mě nemůžete mít rád, známe se jen krátce a jsem velmi zlý a neposlušný, jak říkal váš otec." Zakňučím při té vzpomínce. Tehdy jsem byl dole a ráno jsem omylem rozlil mléko, když jsem pil na zemi ze sklenice, kterou mi dal pán. Moc se tehdy zlobil a zmlátil mě skoro do bezvědomí. Trošku se otřesu, ale raději se znovu zamotám do peřiny.

"Copak Alexi, nevěříš na lásku na první pohled? Ty a zlý a neposlušný? Tak to mi musíš povědět, protože tomu nevěřím." Uchechtnu se a víc se natisknu na tu třesoucí změť Alexe a peřiny.

"Lá-sku?" Zeptám se trochu nechápavě, ale raději se neptám a začnu mu povídat o všem, co mi provedl jeho otec za dobu, co jsem u něj byl a kolikrát mě nazval neposlušným a zlým.

Chudák, zažil si toho tolik, ale i tak jsem se neudržel a musel se smát. "Ty nejsi neposlušný a zlý, jen nešikovný, a já tě moc obdivuju."

"Děkuju p...Ericu." Kňuknu z pod peřiny, a když se mě dotknou obří studené ruce, tak vykřiknu. Jakoby na mě sahala smrtka. Protože přesně takové ruce měl můj pán.

Chtěl jsem si ho přitáhnout ještě blíž a potom bezstarostně usnout, ale jak vykřikl, tak jsem se tak lekl, že jsem spadnul z postele, naštěstí jsem ho nestáhl s sebou, takže teď na mě z postele vyděšeně koukal.

"Promiň, promiň, promiň, promiň." Začnu ihned mňoukat a zvedat ho ze země. "Strašně moc mě to mrzí, já nechtěl."

"To je dobrý, já se taky omlouvám, nechtěl jsem tě vyděsit." Řeknu a pohladím ho po hlavě. "Půjdeme znovu spát? A ehm... Alexi? Nemohl bys tu se mnou zůstat, jako v posteli?" Vypadne potichu ze mě.

"Já, no, nevím, nejsem na to zvyklý." Kňuknu, ale když uvidím jeho prosebný výraz v očích, musel jsem mu vyhovět, a tak když už leží, pomalu se schoulím k němu a usnu tvrdým spánkem.