My love, my cat, my assistant, my life ✔

19.

Ahojky, máme tu další kapitolku. Doufám, že se bude líbit. Čáuky .

Je tak roztomilý. Celý rudý utéct ode mne a mého problému. Musím se usmát. To je jasná odpověď, prostě se styděl, za to, že jsem ho svým honěním vzrušil. To ale nevysvětluju, kde se v té koupelně vzal. Že by začal vystrkovat růžky, andílek můj jeden?
Konečně se udělám s myšlenkou, že tato činnost Alexe tak vzrušila, že se též musel udělat. Vklouznu do pyžama a rozejdu se do ložnice.

Zaslechnu kroky a za chvíli se vedle mně pohne postel, no, já se ani nehnu, pořád ležím na stejném místě obmotaný asi třemi dekami s rudými líčky a rychlím dechem.

Myslí si, že ho mezi těma přikrývkama nevidím? Bojí se, nebo je jen nervózní? "Alexi, zlato, copak je?" Pronesu konejšivě. Nechci, aby si třeba myslel, že teď na něj s tím sexem budu nějak tlačit nebo tak. Vždyť to bylo tak roztomilý a troufám si říct i sexy roztomilý.

"Já se stydím!" vypísknu z pod peřin a zakroutím ocáskem. Jak se na mě asi bude koukat po tom, co viděl, jak mě viděl se udělat nad ním, proboha, co jsem to zas vyvedl . Zlobit se nebude, to vím, ale i tak se moc stydím.

"Nemusíš se stydět." Usměju se. "Vždyť je to normální a přirozené, když se milujeme." Mrknu na něj, vyhrabu ho a obejmu. "Jen si viděl něco, co se ti líbilo." Řeknu na oko egoisticky.

"Ty se mi líbíš celý," kňuknu mu do trika.
"Mám tě strašně moc rád," zavrním a dám mu malinkatou pusinku na hruď.
"Moc ti za všechno děkuji, Ericu."

"Není vůbec zač a já tobě taky. Mám tě moc moc rád a nedokážu si představit, co bych bez tebe dělal." Šeptnu a začnu líbat, olizovat a okusovat jeho ouška. Jsem jemný a rukama ho hladím po zádech, aby byl v klidu a nikam mi neutekl.

"Ericuuuu!" vykřiknu, tohle je pro mě prostě to nejlepší na světě, má hlava má pocit, že za chvíli vybouchne. Jeho ruka na mých zádech mě uklidňuje, abych nezačal panikařit. Ale bože to je tak skvělý !

Líbí se mu to, tentokrát se mi nevytrhne, cítím to. Užívá si mou péči a já jsem šťastný, že se mu to líbí. Dál žužlám jeho ouška a jednou rukou ho hladím po zádech a druhou přesunu na jeho krásný a šikovný ocásek. S ním zapomínám skoro na všechnu bolest svého těla. On je prostě dokonalý.

Když už mě chvilku rozmazluje, raději se k němu stočím do klubíčka, přeci jen je 5 hodin ráno a já jsem unavený.
"Já jdu ještě spinkat, nedělej tady žádné nepřístojnosti, " usměju se mu do trika a věnuju mu tam malinký polibek a po chvilce usnu.

Musím se nad tím zasmát. On je prostě nevinný andílek, můj nevinný andílek. Naposledy ho políbím na ouško a taky se odeberu do říše snů.

Ráno mě probudí vůně snídaně, pomalu otevřu očka a ještě rozospale slezu dolů, kde uvidím Erica zabraného do vaření.
"Dobré ráno," zavrním a zastříhám oušky.

Spánek mi však nevydržel dlouho. V 7:06 jsem už byl na nohou. Rozhodl jsem se, udělat nějakou buchtu. Kmitám v kuchyni a vyrábím perník na plech. Je to jednoduchý recept, který znám téměř nazpaměť. Když už vydělávam plech z trouby, tak se za mnou ozve přání dobrého rána. "Dobré, vyspal jsi se dobře?" Optám se a zkontroluji propečenost naší snídaně.

"Byl jsem celinkou noc v tvém objetí, takže se mi spinkalo moc dobře a co to tu tak hezky voní? " zavrním a rychle si kousek odkrojím, následně si hned popálim prsty a kousek vrátím rychle nazpět .
"Pálí, pálí, pálí," kňuknu a pofoukám si ruku.

"Ty můj truhlo, pojď sem." Přitáhnu si ho k sobě a strčím mu prstíky pod proud studené vody. "Musíme chvilku počkat, vždyť jsem to teď vytáhl." Zašvitořím a nechám ho stát u dřezu. Jdu naskládat nádobí do myčky.

"Promiň, já vím, ale moje bříško je hladové," kňuknu a nechám si studenou vodu obtékat kolem prstů.
"Je to vynikající," usměju se, když už přede mnou konečně přistane talíř té dobroty.

"Tvoje bříško musí chvilku počkat." Usměju se. Po nějaké době a plechu vystrčeného ven do únorového rána. Si sedáme ke snídani. Alex do sebe ještě hodí léky a potom začne házet i buchtu. Pochválí ji. "Děkuju." Usměju se a sklidím ze stolu. Mě se do té práce tak nechce, co když se tam zas objeví jedna nebo druhá Kate.

"Ericuuuuu, mně se nechce do práce," zakňučím, když uvidím čas .
"Chci být s tebou doma, vždyť na dnešek jsme neměli žádné zasedání a musíme douklízet tu místnost. Zůstaňme prosím doma," kňuknu vedle něho.

"Mě se taky nechce, napíšu Anně, že mi ze včerejška ještě není dobře." A jak řeknu, tak udělám. Toť k tomu jak jsem dospělá a zodpovědná osoba. "A zvládneš to?" Zeptám se při vzpomínce, jak jsme tam zkoušeli uklízet před pár dny.

"Ano, budu se snažit," kňuknu a pohladím si svůj ocásek.
"Já to zvládnu, chci, abychom si tu místnost udělali pro sebe." zavrním a v mysli se mi vytváří představa, jak tam budeme mít krásný pokoj na "malování " Eric se na mě usmál a pohladil mě mezi oušky .
"Zařídíme si ji pak spolu?"

"Ano. Spolu." Souhlasím. Čistící pomůcky jsme nechali tam, takže přichystám čistou vodu. "Tak, můžeme se do toho pustit." Mrknu na něj, konejšivě ho pohladím po zádech a už si to rázujeme to té ohavné místnosti.

Vejdeme a znovu mě ovane pach, ale raději nad tím jenom zakroutím hlavou a pustím se do čištění. Když dnes kouknu na oka v stěně, jenom si představím, jak by si mě tam Erik uvázal a mučil mě. Jenom z té představy se mi v kalhotách udělá boule a jemně vzdechnu .

Už nějakou dobu čistíme převážně tu podlahu a Alex najednou přestane. Dívá se okovy na stěně a vzdechne. Tomu se podivím. "Alexi, jsi v pořádku?" Zeptám se starostlivě.

"J...jo," zakoktám a pokračuju v čištění, i když mám dole těsno, za chvíli už je podlaha čistá a stěny taky, vypadá to tu o moc líp, jediná věc, co mi tu opravdu chybí je velká postel. Začnu pomalu čistit i biče a pouta, ještě se nám snád někdy budou hodit.

Musím uznat, že dnes už jsme toho udělali hodně, vypadá to tu o dost lépe. Ale Alex se chová nějak divně. Čistí pouta a biče, zatím co já bych je nejraději vyhodil, a když by chtěl, tak bych nakoupil nové.
Má mírně rozkročené nohy, pohybuje se kolébavou chůzí a obchází mě obloukem a tak, abych měl výhled jen na jeho zadek. No, nevím, jestli je to od něj moudré, aby se pak nedivil, že si dám k obědu jeho.

Biče a všechny ty věci odložím na místo, kde mají být, a šťasně se na ně usměju .
"Ericuuu? Objednáme si na oběd pizzu, a pak to tu doděláme, co ty na to?" zeptám se a zastříhám oušky. Chtěl bych to tady dodělat a objednat nábytek ještě dnes, chci, aby to bylo hotové a krásne pro nás dva.

"Jasně, jdu ji objednat, jakou chceš?"Zeptám se ještě před tím, než vyběhnu schody.

"To je jedno," usměju se, ještě než vyběhne nahoru a já tam zůstanu sám. Pomalounku přejíždím bříšky prstů po jednom z bičů. Je střapcový, měl jsem ho rád, i když vypadá drsně, každý úder bolel jako prase, ale stále méně než od těch ostatních.

Objednal jsem dvě pizzy Hawai a potichu sejdu za svým miláčkem dolů. Cítím, že se s ním něco děje. Vidím, jak si jeho prsty hrají s jedním ze střapcových bičů. "Copak je Alexi? Víš, že mi můžeš říct všechno. Tak co tě trápí, co cítíš, na co myslíš? Chybí ti?" Zeptám se potichu a ze zadu ho obejmu. Chci to vědět, chci mu pomoct, chci ho rozveselit. Chci mu porozumět.