10.

10 3 0
                                    

,,víš o tom že máš moc krásné oči "

,,nejsou až tak moc krásný, radši bych měl normální "

,,ale proč? Mě se moc líbí "

,,to je jedno! "

Nemohla jsem na něj přestat civět, ty jeho neodolatelné oči...on celý je krásný.

Koukal se my do očí a začal se přibližovat, neváhala jsem a přibližovala jsem se také.

Od polibku nás dělilo tak málo.
Je malý kousíček.........

Pak jsme se políbili byl to krásný pocit, ale krátký.

,,co se děje?

,,J-já musím tam eee....jít pryč ehm no prostě tam"

,,počkej Colere, počkej "

Rozběhl se k lesu a zmizel...
Akorát jsme vyplašila jelena,chudák zvíře nemá trochu klidu.

Nechala jsem to bejt a šla domů.
Doma jsem se navečeřela a šla se umýt.

,,dobrou mami "

,,dobrou zlato "

Skočila jsem do postele po hlavě a zachumlala se do peřin. Za chvíli jsem usnula.

Ráno
Ráno jako každé obyčejné ráno.
Zazvonil mi budík a já se pomalu vyhrabala z postele...
A šla rovnou do koupelny se umýt...
Učesala jsem se a oblékla.

Došla jsem do kuchyně, pozdravila mamku a šla se nasnídat.

,,tak ahoj mami! "

,,ahoj Miko "

Zavřela jsem za sebou dveře a vyrazila do školy. Cestou jsem jen přemýšlela jestli se Coler dostal domů. Snad jo.

Šla jsem ke své skříňce a vzala si věci na hodinu.
Zase pár nadávek a jinak to šlo celkem dobře.
Celý den jsem Colera neviděla...
Do školy nepřišel....

Said Deer Kde žijí příběhy. Začni objevovat