12.

14 3 0
                                    

Koukala jsem všude koulem, ale nikde nebyl...jak je to možný.

,,Colere!! Colere! "

Volala jsem přes celý les, ale nikdo se neozval.

Šla jsem po cestě vyslapanou zvěří a stále volala.

Zase ten jelen on mě snad sleduje...proběhl oklo mě a zmizel.
Šla jsem dál, ale pořád nic.

,,kam jdeš princezno?"

Teď mě už vážně kleplo,protože když jsem se otočila stal tam on...
Co tu do prdele dělá..!

,,co tu děláš!? "

,,vždyť jsi mě volala, tak jsem přišel princezno"

,,a to se za mnou musíš plížit jak nějakej nájemnej vrah??! "

,,snad se nebojíš"

,,nebojím! "

Řekla jsem i když jsem srach docela měla.
Ve škole se chová jak nejvíc ubohej kluk, ale tady.... Tady je to sebejistej Coler.

Koukal se na mě a propaloval mě očima.
Jeho oči jsou jako by vás pohltil oheň.
Chvíli se na vás kouká a vy už hoříte.

Přišel ke mě a já už čekala když mě zase políbí a zmizí v lese.
To se taky stalo, ale nezmizel.

,,teď bys mě zmizet jak je tvým zvykem "

,,ale prosím tě, neukvapuj se "

Řekl a vzal mě za ruku a táhl do lesa...

Said Deer Kde žijí příběhy. Začni objevovat