Šerifka z Piltoveru: Caitlyn

2.Setkání

Ve městě vládne chaos. Mezi obyvateli se začali šířit různé pověry o tom, že Jinx není člověk, ale sám ďábel. Kdybych věřila v peklo, tak bych možná věřila také. Jenže já vím, že Jinx je jen odporná teroristka, která si vybrala špatný město. Dnes je jeden z mála dnů, kdy je v celém Piltoveru mlha. Přes hustou mlhu nelze vidět do dálky. Naprosto ideální den pro teroristku. Zajímalo by mě, o co Jinx jde. Jaký má důvod útočit na Piltover?

„Já bych tu mlhu praštila!" vzteká se Vi. 

Mává kolem sebe svýma velkýma mechanickýma rukama. 

„Co to tu vyvádíš?" křičí na ní z dálky James (James je muž. Který ví vše a zná všechno a všechny v Piltoveru.

 „Biju mlhu." Odpověděla Vi.

 James přišel k ní a cvrnknul ji do čela. 

„AU! Za co to bylo?" ptá se Vi a James se jí vysmál „Za to, že jsi trdlo." 

Vi uraženě s nafouknutou tváří odvrátila pohled od Jamese. Pochopil, že ji urazil, a tak přešel k důvodu, proč se s ní sešel „Tak co ode mě potřebuješ?"

 Vi naprosto změnila výraz ve tváři.

 „Nevíš něco o Jinx?" ptá se Vi. 

 James se zamyslel a odpověděl „Ta nebude zdejší. Vím jen to, co se říká." 

Vi na něj smutně pohlédla a udělala psí oči. 

„No dobrá tedy. Údajně někdo převážel docela dost pyrotechniky. Podle jednoho z mých lidí se jednalo o Jinx. Ta, co to převážela měla dlouhé modré vlasy, naprosto bílou pleť a byla šílená. Kapitán lodě, který pomáhal k převozu naprosto zešílel. Ještě teď si myslí, že chytil Moby Dicka." 

Vi radostně skočila a dala Jamesovi pusu na tvář. „Děkuju, Jamesi! Děkuju!" 

James začervenal a řekl „Hele, kdybych já byl terorista, tak dneska bych zaútočil." 

Vi se pozastavila a řekla „No, tak to bych Jinx měla krásně přivítat mou úžasnou ranou!" V

i se rozloučila s Jamesem a šla hlídat Piltover.

Dnes zaútočí. Jsem si tím jistá.

 Mlha už opadává.

 Nezaútočila? Jak to? Už dvě hodiny čekám až zaútočí a ono nic!?

 „Jaké to zklamání, že?" promluvil na mě jeden z místních policistů. 

Najednou se ozval policista z terénu. „Šerifko! Byla tu Jinx! Posprejovala město grafity!" 

„To snad né!" Vztekám se do vysílačky. 

Mohlo mě to napadnout. I když do téhle doby byla Jinx hlučná, ale teď odvedla svoji práci v tichosti. Všude různě po městě jsou růžovým sprejem nasprejované malůvky. 

Když jsem přijela na poslední místo, kde byla nasprejovaná velká raketa, tak všude kolem mě to obraňovali policisté, kvůli zvědavým novinářům, turistům a normálním civilistům. 

Najednou přede mnou proletěl policista jako hrací šipka jejíž terč byla výloha v květinářství naproti.

 „Co se děje?" ptám se Joa (Ano je tady se mnou). 

 Joe odpověděl „Máme problém s civilistkou!" 

Podívala jsem se na civilistku. Byla velká a měla mevhanické ruce.

 „Hej! Pusťte ji!" nařídila jsem. 

Podívala jsem se znovu na růžovovlasou civilistku a zeptala jsem se na její jméno. 

S úsměvem se podívala na mně a odpověděla „Jmenuji se Vi."