Ten povrchní/ Draco Malfoy(Dramione) - FF

10

V celém Manoru se rozeznívalo ticho. Bylo tak hlasité jako ještě nikdy. A my se plížili temnými chodbami. Ve vlastním domě, kde jsem vyrůstal, jako bych byl nějaký zloděj.

„Co teď?" zašeptala Hermiona nedočkavě. Stejná netrpělivost jí plála v očích. Nemyslím si, že se bála nebo dokonce byla vystrašená. Podle mě si nějakým neuvěřitelným způsobem dokázala užívat tohle všechno. Adrenalin, nebezpečí, napětí. Možná, že po tolika dobrodružstvích s Potterem, o kterých se v kouzelnickém světě vypráví, jí nic jiného ani nezbývá, ale přes to je to pozoruhodné.

Ukázováček jsem přiložil ke rtům, abych jí naznačil, že má být potichu. Měl jsem k tomu důvod, jelikož jsem na konci chodby spatřil stín. Nikdo nebyl, něco se mi muselo zdát. Už jsem tak paranoidní!

„Dostaneme se odsud. Vím kudy."

„A-ale co Ron? Musíme mu pomoc," navrhla. Tedy spíš mě postavila před hotovou věc. Nasupeně jsem se po ní ohlédl. Ron, Ron, Ron. Koho zajímá Ron?

„A on by mi pomohl?"

„Ano!" odpověděla zcela přesvědčeně, „možná se vůči tobě chová poněkud nepřátelsky, ale jsem si jistá, že zemřít by tě nenechal. Věř nebo ne, v tom lese, když jsme si mysleli, že jsi mrtvý, on taky nevypadal zrovna nadšeně."

„Dobře," svolil jsem nakonec otráveně. Hlavně proto, aby to už přestala rozmazávat.

Zrovna jsme zahýbali doprava, když jsme uslyšeli otcův mohutný hlas. „Pryč? Jak to, že jsou pryč?!" rozčiloval se na někoho, kdo mu právě oznámil naši nepřítomnost.

„Poběž," pobídl jsem Hermiona a začal utíkat. Za chvíli jsme stáli před dveřmi do mého pokoje. Nadechl jsem se a otevřel je. Byl ve stejném stavu v jakém jsem ho opustil. Zdemolovaný a zničený. Tácek s nyní již shnilým ovocem stále ležel na zemi pod stolem a ani okno od té doby nikdo nezavřel, takže tu byla docela zima.

„To jsi udělal ty?" zeptala se, když si prohlížela roztrhanou tapetu a hábit.

„Najdi hůlku," řekl jsem jí místo odpovědi - stejně jí to muselo být jasné - a začal házet útržky tapet za sebe, abych ji našel.

„Tady je," řekla vítězoslavně po pár vteřinách. Nechal jsem ji na posteli, samozřejmě. Vždy, když něco hledáte, je to někde úplně jinde, než jste si mysleli, že to bude. Hůlku jsem konečně zase držel ve své ruce. Teď už to snad půjde všechno líp.

Z chodby se přibližovali rychlé kroky doprovázené otcovým řevem. „Najděte ho!" křičel, „už nesmí znovu uniknout!"

„Do skříně," špitl jsem na Hermionu, zatímco jsem hypnotizoval dveře očekávajíc, že se každou chvíli rozletí. Naštěstí jsme byli rychlejší a I když prostor ve skříni byl tak trochu těsný, že jsme se na sebe musela úplně přitisknout, abychom se vlezli, bylo to lepší než něco jiného, protože to něco jiného jsme ani neměli.

Otec konečně vešel dovnitř. Škvírou mezi dvířky jsem uviděl jak se on, Červíček a ještě někdo, koho jsem bohužel nezahlédl, rozhlíží po mém pokoji. Slyšel jsem, jak Hermioně začalo rychle bušit srdce, když se Červíček chystal otevřít skříň. Nebo to možná bylo moje srdce? Ano, nad takovými věcmi jsem v tu chvíli skutečně přemýšlel.

„Je otevřené okno, určitě utekli," sykl naštvaně otec, čímž nás nedopatřením zachránil, protože Červíček zase poodešel o pár kroků dál. Oba jsme si oddechli.

„Určitě se vrátí, toho chudáčka nám tady přece nemůžou nechat," uslyšel jsem Bellatrix Lastrangovou, to ona byla ta třetí osoba. Ještě že to řekla, úplně jsem na Weasleyho zase zapomněl. Nevím, prostě mi nepřijde nijak důležitý.

„Pravda," zamručel otec zamyšleně a kouzlem uvedl můj pokoj do původního stavu. Nevím, zda očekává, že se sem ještě někdy vrátím, ale I kdyby, určitě bych si koupil nové tapety.

Jakmile konečně vypadli, vylezli jsme ze skříně a mohli se konečně pořádně nadechnout. Osvobozující a hlavně velice krátkodobý pocit štěstí.

Přiběhl jsem k oknu a rozhlédl se po okolí. Bylo zataženo a trochu poprchávalo, rozhodně to ale vypadalo, že déšť co nevidět zesílí - ze severu se totiž blížila temná mračna.

„Půjdeme tudy," oznámil jsem Hermioně a kývl ven směrem k oknu.

„Oknem?"

„Není to vysoko, už jsem odsud jednou skákal," ujistil jsem ji a chtěl vylézt jako první, abych ji potom dole mohl jako ten největší gentleman chytit. Ona mě ale zastavila.

„A co Ron?" Popravdě jsem tak trochu doufal, že já nebudu jediný, kdo na něj stále zapomíná, ale zjevně se tak nestalo.

„Není čas."

„Jak to myslíš, že není čas? Slíbil jsi to!"

„Promiň, ale podívej, jak jsme blízko ke svobodě. To nemůžeš zahodit kvůli nějakému blbečkovi."

„Ten blbeček, jak říkáš, je můj kamarád, Draco. Jestli chceš, tak si jdi, ale já bez Rona neodejdu." Věděl jsem, že neustoupí, sakra, věděl jsem to.

„Jenom jsi mě využila, aby jsi se od tama dostala, že? Ty tvoje sladký řečičky, to, že ses mě zastala...o mě tu nikdy nešlo, co?"

„O čem to proboha mluvíš?" Sarkasticky jsem se usmál a sedl si na parapet.

„Bylo ti jasné, že nás dostanu ven. Jenom jsi mě využila."

„Meleš hlouposti!" zvýšila trochu hlas, „myslíš, že tohle já mám zapotřebí?"

„Nevím co má zapotřebí holka, která se přátelí s Weasleym. To už si ho můžeš rovnou vzít, byly byste docela sladcí, nemyslíš? Zrzavá socka s mudlovskou šmejdkou." Hermiona se zarazila. Proč vždycky říkám věci, co říkat nechci!

„Ron má pravdu, ty se nezměníš," řekla zklamaně. Chtěl jsem jí na usmíření pohladil po tváři, jenže ona se mi vycukla. Nevěnovala mi ani jeden pohled. Ani svůj úsměv, ani mě neprobodla očima, nic.

„Omlouvám se," přiznal jsem a vyskočil z okna. Pochopitelně začalo pršet ještě víc než před tím. Ohlédl jsem se za sebe. Hermiona se na mě dívala z okna, jako by nemohla uvěřit tomu, že jsem doopravdy odešel. Já zase nedokážu pochopit, že po mě vůbec mohla chtít, abych zůstal. Jistě že se chci změnit, ale takhle naráz to nejde, proč to nedokáže pochopit.

Uvědomil jsem si, že teď jsem se ale zachoval sobecky stejně jako jsem to dělával pokaždé, když se naskytla možnost. V podstatě jsem ani nezaváhal a nechal ji v tom. Když pominu to, jak jsem ji nazval. Neudělal jsem žádný pokrok. Snažil jsem se chovat tak moc správně, že jsem se zachoval nejhůř jak jsem mohl. A Hermiona? Co zmůže sama proti tolika smrtijedům v Manoru? Víceméně jsme ji teď zabil já.

Snad se líbí :))